předchozí kapitola obsah následující kapitola
Petr učitel modlitby „Otčenáš.” Proč stojí prosba nad díkem.
Petrova závažná otázka Uhronovi z rozkazu Páně.
1. Praví Petr: „Příteli, když Pán jako všemohoucí Tvůrce nebes a všech světů přijal na mé Zemi tělo a žil pak a kráčel mezi námi lidmi jako člověk, tehdy nás učil všechny v plné síle takto se modlit, řka:
2. Modlíte-li se, pak se modlete takto říkajíce: „OTČE NÁŠ, JENŽ JSI NA NEBESÍCH, POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ NEJSVĚTĚJŠÍ! PŘIJĎ K NÁM TVÉ KRÁLOVSTVÍ LÁSKY, PRAVDY A VŠEHO ŽIVOTA! DĚJ SE JEDINĚ TVÁ SVATÁ VŮLE PO VŠECHNY ČASY A VŠECHNY VĚČNOSTI! CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ DEJŽ NÁM DNES I VŽDY! ODPUSŤ NÁM NAŠE HŘÍCHY A VADY V TÉ MÍŘE, V JAKÉ MY ODPOUŠTÍME SVÝM JAKÝMKOLI HŘÍŠNÍKŮM! NEDOPUSŤ NA NAŠE SLABOSTI POKUŠENÍ, JIMIŽ BYCHOM JISTĚ PODLEHLI; NÝBRŽ VYSVOBOĎ NÁS ODE VŠEHO ZLA. KTERÉ BY NÁS MOHLO POTKAT! – TVÁ, Ó OTČE, JE VEŠKERÁ SÍLA, MOC A SLÁVA NA VĚKY; TOBĚ JEDINÉMU BUDIŽ VŠECHNO VELEBENÍ, VŠECHNA ČEST, VŠECHNA SLÁVA, VŠECHNA CHVÁLA A VŠECHEN DÍK NA VĚKY!”
3. Jelikož nás však Sám Pán učil takto se modlit a prosit, pak přece myslím, že by nebylo zrovna nesprávné, kdybychom Ho my jako děti napřed prosili, aby nám dal všechno, co pozná-váme a pokládáme pro sebe za nutné!
4. Neboť soudím zde takto a pravím: „Je-li už také povinný dík, který přinášíme za nesčetná dobrodiní Tvůrci, svatou velkou výsadou pro nás svobodné bytosti, protože tím vůči Bohu to uznáváme to, co máme a přijímáme jako svobodný a nikoli jako souzený dar, stojí prosba nicméně výše, jelikož právě prosbou se nám dostává nejen poznání, kterým smíme dar uznávat nejen jako svobodný, nýbrž také smíme dokonce uznávat svobodnou volbu daru!
5. Neboť k dokonalému svobodnému postavení ducha patří nejen svobodné poznávání to-ho, co nutného nám Pán pro náš život svobodně dává, nýbrž hlavně svobodná volba toho, čeho je nám třeba, - k čemuž však přece patří zřejmě více sebezkoumání a svobodného sebepozná-vání, nežli je třeba jen k tomu onomu postřehování, následkem kterého seznáváme, že vše co jsme, co máme a přijímáme, jsou svobodné dary z Pána Boha!
6. Kdo za přijatý dar děkuje a necítí však při tom žádné další potřeby pro budoucnost jistě zase potřebného daru, ten je ve sféře svého života ještě velmi tupý a má v sobě ještě mnoho zvířecího! Neboť také zvířata děkují svým radostným požitkem instinktivně Dárci, ačkoli nejsou s to Ho poznávat; ale žádat nemůže žádné zvíře nic, protože svých potřeb nedovede poznat! Je-li hladové, hledá potravu, nalezlo-li ji a nasytilo se, odpočívá tak dlouho, dokud není opět hladové. Tento klid je tupým díkem za potravu, kterou nalezlo pro své nasycení; ale když je toto tupé zvíře syté a odpočívá, nemá již žádného dalšího poznávání, že by mohlo být budoucně opět hladové a potřebovalo potravu.
7. Ale tak tomu je u člověka; neboť člověk ví, čeho je mu třeba. Jestliže se člověk nasytil, ví že bude opět hladový a že bude muset opět jísti, aby se nasytil. On však také zná Dárce; proto nemá jen děkovat, když se nasytil, nýbrž má s nanejvýš povinným díkem spojovat ještě prosbou, kterou Tvůrci tím více najevo dává a osvědčuje, že vše dostává jen od Něho a že také pro budoucnost od něho vždy očekává vše dobré a potřebné.
8. Zároveň se však člověk právě prosbou představuje svému Mistru také takovým, jakým ho chce Mistr mít, totiž jako svobodnou bytost, které přísluší nejen právo přijímání, nýbrž také po-korně nejsvobodnější právo požadování, - kteréžto právo však předpokládá nicméně zajisté u každého člověka mocné sebepoznání, bez něhož se nikdo nemůže stát dokonalým člověkem?
9. Já myslím, že tyto důvody by mohly vaší moudrosti zajisté postačit, aby poznala, že prosba je každému svobodnému duchu mnohem potřebnější nežli nejlepší a nejpovinnější dík!
10. A kdyby ti příteli Uhrone, ani všechny tyto mé jistě pádné důvody ještě nepostačily, pak ať ti již postačí, že Pán Sám nás až příliš často vyzval, abychom prosili o to, co chceme obdržet, ale jen velmi zřídka někomu připomínal děkování!
11. Rovněž nám dal pak také svatou formuli, podle které se máme modlit a prosit; ale o ně-jaké formě jak máme děkovat, sotva ti mohu něco říci!
12. Pán Sám ovšem často děkoval Božství, které bylo v něm jako Otec a vytkl také jednou devíti očištěným, kteří nepřišli s oním desátým, aby Mu vzdali poctu; ale přesto nám nedal nikdy formuli, jak máme děkovat, - což přece vzhledem k prosbě výslovně učinil!
13. Žádal-li však Pán od nás nejdokonalejších obyvatelů Země výslovně prosbu, pak jsem toho mínění, že ji u vás nebude považovat za zbytečnou!
14. Proto má konečně můj návrh a příkaz od Pána vám všem daný ten smysl, že budoucně vše, cokoli máte, budete sice mít od Pána, ale jen cestou prosby! Kdo z vás však prosit nebude, ten také nic anebo jistě mnoho neobdrží!
15. Neboť jste-li svobodni, pak musíte sami natolik poznávat, že víte, čeho je vám třeba; jestliže jste se tak dalece poznali – což je u vás asi mnohem snadněji nežli tomu bylo u nás – pak proste a bude vám dáno, začkoli budete prosit!
16. Je-li vám to vhod, pak to potvrďte a můj bratr Jan vás povede dále; vaše svobodná vůle tu musí volit a určovat!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola