předchozí kapitola obsah následující kapitola
Pán a Uhron, sluneční mudřec, obrácení Uhronovo a jeho
dobrá odpověď. Martinova slova uznání o řeči Uhronově.
1. Nyní přistoupím Já a pravím: „Uhrone, řekni, jde brána tohoto domu nahoru těžko, anebo lehko, zaveď nás dovnitř jde-li však těžko, pak mně nech zkusit, abych viděl jak těžko jde!”
2. Praví mudřec: „Nejvznešenější příteli všech andělů a lidí! Mně se zdá, že ty nejsi ten, kte-rý by hledal moudrost u lidí; neboť všechna naše moudrost, je beztoho darem od tebe a veškerá naše zařízení dílem Tvým a tak myslím, že není naprosto třeba, abych Ti vykládal, zda brána tohoto domu jde těžko anebo lehko! – přikaž, co se tu má stát a stane se ihned, jak přikážeš!”
3. Pravím Já: Ty jsi řekl, co jsem od tebe žádal! Brána jde lehko nahoru; proto zaveď Mne do domu! Neboť Já jsem se netázal zda brána tohoto vašeho domu jde nahoru lehko a nebo těžko; neboť co mně na tom záleží, když je přece věčně v Mé moci, abych dal myriádám tako-výchto domů v jednom okamžiku vzniknout a v nejbližším okamžiku zaniknout!
4. Já jsem však dal tuto otázku jen tvému srdci, které je onou pravou branou do domu tvého života; a hle, tato brána jde lehko, a to je to, co Já chci, abys Mně uvedl dovnitř! A tys mne již uvedl a dobře jsi učinil; proto nyní nás všechny veď na svědectví toho, co je tvého života, také do tohoto vnějšího domu, aby všichni, kteří jsou zde, viděli, že Já jsem Pánem také tohoto do-mu a této země!”
5. Praví mudřec: „Ty jsi Pánem zde jakož i nekonečně všude! Tobě jedinému také patří ten-to vnější dům na věky; mimo Tebe nemá nikdo práva podle libosti v něm vládnouti.Proto by bylo ode mě v nejvyšší míře opovážlivé, kdybych tě jako věčného, výhradně nejopravdovějšího pů-vodního vlastníka tohoto domu, jakož i celého tohoto světa usurpátorsky (jako nějaký uchvatitel) uváděl do tohoto Tvého plnoprávního vlastnictví!
6. Ó Pane, věčný Vlastníku nekonečnosti, jelikož jsi nyní konečně také jednou přišel do to-hoto nejúplnějšího vlastnictví, zaveď nás jako jediný nejopravdovější a nejoprávněnější Hospo-dář do tohoto úplně Tvého domu!”
7. Pravím Já: „Ty jsi zajisté dobře a správně mluvil, jelikož je tomu tak, jak jsi nyní mluvil! Ale Já jsem Tě ustanovil Svými anděly Svým správcem a nyní přicházím, abych s tebou účto-val; proto myslím, že by tedy přece jen bylo na Tobě, abys Mne jako Pána uvedl do Mého tobě svěřeného vlastnictví??”
8. Praví mudřec: „Ó Pane, kdybys byl nájemcem pak ano, - neboť když někdo, kdo ještě nic nemá, najde tu a tam dvůr, pak ovšem musí být uváděn správcem, který zná ty věci, do takové-ho nepravého vlastnictví; Ty jsi však ve vší úplnosti nejvyšší pravdy Vlastníkem všeho toho a není ti ani atom neznámý všeho toho co obsahuje tento dům jakož i má prašpatná domácnost, proto se mnou nemusíš mnoho počítat, jelikož jsem nyní až příliš přesvědčen, že je Ti můj špatný počet ve všech jeho zpronevěřilých položkách až od věčnosti co nejlépe znám.
9. Proto přicházím není ještě jednou s nejpokornější prosbou a pravím: Ty jedinečný Pane a Otče tohoto jakož i každého jiného domu, vejdi do tohoto Svého nejúplnějšího vlastnictví; mně však jako Svému nejšpatnějšímu správci buď milostivý a milosrdný a netrestej mě podle míry mé jistě zřídka tak zlé zásluhy!”
10. S těmito slovy padne mudřec před Mnou na tvář a poprvé ve svém životě zapláče; ne-boť jak smích tak i pláč je často velmi drahně moudrým obyvatelům tohoto světa téměř zcela cizí.
11. Já však povolávám Martina a pravím: „Martine, jak se ti líbila řeč tohoto nyní obrácené-ho mudrce?”
12. Praví Martin: „Ó Pane, ten nám nyní promluvil nejúplnější pravdu a to tak obsáhle, že si nedovedu nic pravdivějšího představit!
13. Ó kdyby byli Židé, když jsi přišel na Zemi, takto mluvili, pak by Tě byl věčně žádný Jidáš nezradil a žádný Kaifáš a Pilát nedali ukřižovat! Neboť také tam jsi přišel do Svého nejúplnější-ho vlastnictví; ale Tvoji Tě nepoznali jako Tě poznal tento cizinec nyní zde v tomto Světě!
14. Ale co se stalo, nemohou lidé učiniti již nestavším! Proto tedy odpusť, ó nejlepší Otče, také všem, kdož nevědí, co činí, - k nimž mám tu čest náležeti žel i já!”
15. Pravím Já; „No, dobře, dobře, Můj Martine; také ty jsi mluvil správně! Ale nyní vezměte tohoto mudrce a neste ho na rukou přede mnou do tohoto domu! Budiž; staň se!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola