předchozí kapitola obsah následující kapitola
Nebeské vyznání lásky. – Vítězství lásky.
Radost Gelly z Chanchah.
1. Praví Chanchah: „Ó Lamo, ó Lamo! Kde je srdce, které Tě poznává a může si pak ještě ukládat míru v žáru své lásky k Tobě, ó nejsvětější od věčnosti?! Hle, kdybych měla tolik srdcí jako Hvězd na nebi, písku v moři a trávy na půdě zemské a kdyby každé srdce bylo Sluncem plným nejvyššího žáru k Tobě, pak by byl žár lásky k Tobě veškerých těchto nesčetných srdcí, ó můj nejsvětější Lamo, byl nicméně jen jako nejchladnější kapka proti vířícímu moři! Neboť ty nemůžeš věčně být nikdy příliš milován, jelikož jsi nekonečně nejvyšší a nejmocnější Láska Sama!
2. Já dobře vím, že Ty ó Lamo, jsi Otcem, ano, dokonce Bratrem Svým tvorům, protože jím být chceš; ale které srdce si tě může představovat jen jako Otce a Bratra a při tom si vždy ne-připomínat, že tento Otec, Bratr, je také – ach Lama (Bůh)?! Já Tě musím proto milovat, jinak nemohu, nežli jen Tebe jediného zcela nekonečně věčně nade vše milovat a žádná moudrost nemůže zmírnit lásku mého srdce!
3. Ó kdybych měla tisíc životů a moudrost mi řekla: „Hle Chanchah, všech těchto tisíc životů ztratíš, nebudeš-li svou lásku k Lamovi moudře mírnit!” Tu by mé srdce moudrosti odpovědělo: „Ó, která blaženost se může vyrovnat blaženosti, ztratit tisíc životů v lásce k Tobě, ó Lamo?! – Což však je jistě nemožné; neboť jak by mohl kdy ztratit život ten, kdo Tě jako nejvyšší život všeho života nade všecko miluje?!
4. Proto Tě budu jen ještě stále více milovat a žádná moudrost nebude nikdy s to mé srdce v Lásce k Tobě, ó můj Lamo, mírnit! Jen když Ty, ó Nejsvětější, tomu chceš zabránit a zmařit to, pak ovšem Tě ubohá Chanchah nebude již moci milovat ! Ale, ó Lamo, ó Otče, poslyš, to přece Chanchah neučiníš?!”
5. Pravím Já: „Ó Má nejmilejší dcero! Vpravdě pravím tobě : Kdo Mne jako ty miluje, ten je zajedno se Mnou a nemá v sobě jeden, nýbrž nesčetné životy! Jak ten by mohl zaniknout?! Pro-to Mne tedy jen miluj ze všech svých sil a neboj se ničeho; neboť tvá láska ke Mně dá ti také moudrost a tato moudrost rozšíří také více tvé srdce, abys Mne mohla jen stále mocněji milo-vat?! Nyní však pojď na Mou hruď a popusť uzdu své lásce!”
6. Při těchto slovech vzkřikne Chanchah vzrušením a padne Mi téměř jako v bezvědomí na prsa.
7. Gella pláče radostí, že Mne Chanchah poznala a vzlykajíc praví u sebe: „Ó ta nejšťast-nější, jak neskonale blažené musí být vdechovat na tvých prsou nekonečné proudy věčné Boží Lásky! Ach, jaký vzduch asi vane – u Prazdroje, z něhož všechny věčně nesčetné bytosti, andě-lé, Slunce, světy, lidé zvířata a rostliny čerpají svou existenci, život své vše! Ó vzduchu, plný nejvyšší rozkoše, radost a blaženosti!
8. Ó Chanchah, Chanchah, jak nekonečně velká musí být slast, v níž se v neskonalé míře rozplýváš! Který anděl má míru, aby ji změřil?!
9. Ale co myslíš ty mé srdce vždyť jsi přece také v největší viditelné blízkosti Toho, který je svatý, přesvatý! Proto buď tiché, klidné, mé srdce; Pán dává zajisté každému podle nejspraved-livější míry své lásky a moudrosti! Proto nemysli na nejvyšší míru blaženosti, která je nyní údě-lem této ušlechtilé Číňance, nýbrž mysli na to, jak jsi nyní ty sama nekonečně šťastna!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola