předchozí kapitola obsah následující kapitola
Převeliká blaženost Chanchah a láska k jejímu poznanému Lamovi.–
Všeho s mírou! – Láska a Moudrost.- Pán jako Otec a bratr.
1. Chanchah klesne nyní k Mým nohám a pláče a vzlyká převelikou radostí a blažeností. Já ji však posiluji a ona se vzchopí a pozoruje Mne velkýma, přeblaženýma očima od hlavy až ke špičkám prstů u nohou a nemůže se na Mne dosyta vynadívat, jen srdce její praví:
2. Chanchah: „Ty, ty jsi to tedy! Ty jsi ten všemohoucí svatý Lama Ty jsi Ten věčný! – Ty jsi tedy stvořil Zemi, Měsíc,Slunce, vše ve vodě na zemi a ve vzduchu. Ty jsi nás lidi stvořil? Ó, Lamo, Lamo, Ty velký, svatý Lamo! Kdo je s to dostatečně Tebe chválit velebit, a vzývat?! Které srdce je hodno, aby smělo Tebe, ó, nejsvětější milovat?!
3. Ale, ó, Lamo, ať hodno či nehodno, které srdce by Tě nemilovalo, když Tě jeho oko moh-lo spatřit a jeho mysl Tě pozná?! Proto odpusť mně nejnehodnější, že jsem se odvážila tebe, ó Svatý, milovat! Ale může ubohá Chanchah za to, že je její srdce mocnější nežli její rozum?
4. Ó, Lamo, Lamo, Hle nyní poznávám svou nicotnost proti Tvému nekonečně všemu, ale mé srdce Tě nyní jen tím mocněji miluje! Nebudeš se snad na mne hněvat, že tě nyní naprosto nepochopitelně mocněji musím milovat! Ó, Lamo posiluj Mé srdce, jinak již nesnesu mocnou lásku k Tobě! Ó, Lamo, Lamo, já se láskou rozplývám !”
5. S těmito slovy klesá Chanchah opět přede Mnou a pláče a láskou vzlyká.
6. Pravím Já: „Ó Chanchah, tvá láska je veliká a tvé srdce přeskvostná perla, ale hle, musíš se vzchopit a nikoli nad sílu zahořet v nejmocnější žár, jinak bys napříště nesnesla Mé přítom-nosti, - což by nemálo rušilo tvou blaženost!
7. Pohleď zde vedle sebe na Gellu, a pozoruj Martina, Borema a také Chorela! Hle oni Mne již velmi dlouho znají, - ale oni Mne snáší a proto mohou konat a požívat všeho, co jim přikazuji a dávám, kdyby však byli takoví jako ty, nemohli by rovněž nic konat a nic vyššího požívat, pro-tože tvá příliš mocná láska činí na všechny tvé síly příliš velké nároky!
8. Avšak pravím tobě, Má nejmilejší Chanchah, ne snad proto, že by Mne tvá převeliká lás-ka nebyla milá – neboť Já jsem ti již přece často řekl, jak jsi Mi nesmírně milá, a dokládám ti ještě: Mne nemůže nikdo dost milovat, - ale při té největší lásce třeba poznamenat, že láska nesmí kráčet bez moudrosti, má-li způsobovat blaženost všech blažeností!
9. Neboť pouhá láska je stravujícím ohněm, kterému jelikož je to oheň základní se nemůže se žádné strany ničím jiným čelit nežli jedině příslušným stupněm moudrosti. Proto musíš také ty svou lásku ke Mně příslušným stupněm moudrosti mírnit. Chceš-li požívat pravé blaženosti pravé lásky.
10. Nepovažuj Mne ustavičně za nejvyšší nejmocnější božskou bytost, které se nesmí nikdo přiblížit a žít, nýbrž považuj Mne za svého Bratra, tak Mne jako každý jiný blažený sneseš a budeš moci býti stále kolem Mne a sdílet všechny blaženosti s těmi nejblaženějšími, kteří také stále u Mne jsou jako nyní ty, jenže mají ode Mne stále plné ruce práce ve všech nesčetných prostorách Mého celého nekonečného stvoření, ale přitom jsou Mně nicméně stále tak blízcí, jako jsi nyní a věčně budeš ty! Rozumíš, Má nejmilejší dcero, co jsem nyní k tobě mluvil?!
předchozí kapitola obsah následující kapitola