předchozí kapitola obsah následující kapitola
Martinovo puzení lásky k Pánu. Přijetí čínských
mučedníků a jejich občerstvení.
18.února 1848
1. Po této Mé řeči Martin rychle vstane, padne Mi na prsa a líbá Mne. Po těchto opravdu dětských projevech lásky praví:
2. (Biskup Martin): „Tak, tak, tak – ó nyní je mi již o mnoho lehčeji, protože jsem dal koneč-ně jednou trochu průchod své mocné lásce k Tobě! Kdyby přišlo na mě, mohl bych Tě, ó můj nejmilejší, nejsvětější Otče, po celou věčnost takto laskat a celovat” Ale já si nyní odřeknu toto mému srdci nejpříjemnější zaměstnání a obrátím se ihned k Tvému slovu a uvedu tyto Číňany do tohoto domu, ovšem za Tvého předního vedení; neboť bez Tebe ó Pane, nelze učinit žádné-ho kroku ani vpřed ani vzad! – A nyní k dílu!”
3. Biskup Martin obrací se nyní k onomu stu osob a praví: „Nuže, milí bratři a sestry, po-vstaňte všichni a pojďte se mnou do tohoto domu! Vy nejslabší se zavěste na mne, abychom všichni spojeni mohli vejít do tohoto mého domu; dostane se vám tam ihned veškeré péče a ošetření! Nejslabší z vás však převezme již tento můj nejmocnější Přítel a povede je přede mnou do tohoto domu!”
4. Ale příteli, praví nyní někteří ze společnosti, jak můžeme vstoupit do tohoto nejčistšího domu?! Hle, vždyť jsme všichni v nejvyšším stupni nečistí! Cožpak nevíš, že je u nás zákon podle něhož nesmí žádný malomocný vstoupit do domu a to tím spíše, že by jinak po takovém přestoupení zákona následoval nevyhnutelně trest smrti? Nuže, považ, když sami světští držite-lé moci tak velice respektují božský zákon, oč více bude respektován zde! Proto ponech nás raději v této zahradě, nežli budeme čisti; teprve potom nám dovol vejít do tvého domu!”
5. Praví Martin: „Milí přátelé, bratři a sestry! Nedejte se mýlit svými prastarými tyranskými zákony, kterými vy, ani vaši držitelé moci nerozumí; neboť do všech zákonů světa nám zde již nic není, nýbrž záleží nám jedině jen na zákonu Božím, kterýž jest věčným zákonem Lásky! Tento zákon je vám však právě nyní ukládán a vyžaduje od vás, abyste bezpodmínečně násle-dovali lásky; a tak potom také konejte ihned co nejochotněji, co od vás požaduje má láska!”
6. Po těchto Martinových slovech povstane oněch sto a jde – ovšem velmi nejistým krokem – se Mnou a s Martinem do domu. Když jsou všichni v domě a vlastně v převelikém majestát-ním sále, vzkřiknou hlasitě obdivem i hrůzou řka:
7. (Oněch sto) : „Ó Lamo, Lamo, Dalai – Lamo! To je tedy onen příbytek věčného Brahmy! Ó my ubozí, ó my ubozí! Jsme zde prozrazeni a na věky zatraceni! Neboť v Zoroasteronu (čín-ském sanskrtu) je psáno: „Kdo by někdy vstoupil do nejsvětějšího příbytku Brahmy nečistý, toho uchopí zlý Ormudz a bude ho co nejstrašněji věčně mučit! Ó běda nám, ó běda nám ó běda nám!”
8. Praví Martin: Aj, aj, milí bratři a sestry, jaké hlouposti tu blábolíte bez ladu a skladu. Na své svědomí a všechnu svou lásku, kterou vám zde chci poskytnout, pravím vám: váš obávaný Brahma je podvodník, jakému není rovno a je smrtelný, jako jste byli vy! Lamu (Boha) nezná ani podvodný Brahma, ani váš císař, ani žádný z vás!
9. Já však, jménem Martin, někdejší biskup křesťanského náboženství na Zemi a to v Evropě, jsem skutečným majitelem a vlastníkem tohoto domu nyní a na věky a nemá v něm žádný Brahma co dělat, leda že by sem přišel podobně jako jste přišli vy jakožto potřební po-moci. Proto buďte není klidni a zbytečně se nesužujte; neboť v těchto opravdových, věčně sva-tých síních nepadne nikdo, komu nebylo zadrženo do nich vstoupit!”
10. Po tomto ujištění se oněch sto zřejmě uklidní a pro samou nádheru, lesk a velikost se nemohou vzchopit k tomu, aby Martinovi poděkovali za jeho útěšnou řeč.
11. Zatím přichází také již Borem s chlebem a vínem, aby posílil nové hosty. Já však potají obému žehnám. Když bylo obé chléb a víno požehnáno, pravím hostům:
12. (Borem): „Milí přátelé, bratři a sestry, posaďte se na lavice a přijměte posilu; potřebujete jí po tak dlouhém postu! Náš Pán, Bůh a Otec má nevyslovitelnou lásku, dobrotivost, mírnost a trpělivost a odpouští vám veškerou vinu, kterou jste odkudkoli uvalili na své svědomí!
13. Proto buďte nyní veselé a jasné mysli a požívejte bez bázně a bez starostí, co je vám podáváno; neboť cokoli zde budete požívat, posílí vás k věčnému životu a v něm k opravdovému poznání Boha, kteréžto poznání je vlastně o sobě onen opravdový věčný život jako tomu učil Sám Pán řka: „Totoť je pak onen věčný život, aby všichni (učedníci) poznávali a poznali Toho, kterého jsi Ty, ó nejsvětější Otče, vyslal do světa na odpuštění všech hříchů!”
14. Po tomto dobrém oslovení se všech těchto sto nových hostů posadí a Borem pak co nejhorlivěji rozděluje chléb a víno a všichni se obého co nejhorlivěji chápou, děkují a s velkou dychtivostí vše požívají, což je dobrým znamením, neboť s touž dychtivostí. S jakou nyní poží-vají tento chléb a víno, budou také požívat mnohem duchovnějšího Božího slova.
předchozí kapitola obsah následující kapitola