předchozí kapitola obsah následující kapitola
Rozšíření srdce a domu. Pán volá Martina.
1. Táže se minorita: „Bratře, kde je to tvé vysloveně lepší světlo? Kam nás povedeš, aby-chom je uzřeli?”
2. Praví biskup Martin: „Následujte mě sem do středu tohoto sálu! Hleďte tamto je zcela opravdový, božsky umělecký, telurický (zemský) a astronomický mechanismus! Budeme tu nej-prve podrobně zkoumat Zemi, kterou jsme obývali a od ní se pak odebereme k ostatním Plane-tám a konečně k Slunci samému. Spatříte tu leccos, co vám bylo dosud ještě všem záhadou. Tedy jen kupředu!”
3. Všichni jdou nyní na označené místo a obklopí je v hustých řadách. Také dámy srdce Je-žíšova se zcela pomalu přiblíží, aby viděly a slyšely, o čem se bude jednat a jak asi bude vy-padat ono biskupem označené lepší světlo.
4. Biskup Martin to zpozoruje a praví dosti hlasitě: „Co se vy moudré dámy za námi plížíte, jako na světě nějaké tajná policie? Zde tajná policie nemá co dělat! Chcete-li se obrátit s námi, s vašimi bratry a sestrami k lepšímu světlu, pojďte otevřeně a radostně jako my! Tajné vyzvě-dačské plížení se zde netrpí! Rozuměli jste?”
5. Když to dámy srdce Ježíšova uslyší, zastaví se a praví: „Příteli, nezlob se příliš na nás, neboť víš-li, že jsme hloupé a slabé a jistě svedené, - jako jsi byl i ty sám a také jsi jistě nebral ihned vše při vstupu do tohoto světa za bernou minci, co ti bylo řečeno, - pak přece měj trochu trpělivosti s námi ubohými, prosíme tě o to! Až dosud jsme od tebe ještě neobdržely žádného chvalitebného jména, leč jen „Markétky” a nestěžovaly jsme si. Bereme-li do ochrany náš řád, to přece nemůže být tak příliš špatné? Ty, milý příteli, však jsi na nás přišel velmi tvrdě a snášely jsme to, i když jsme poněkud reptaly. Avšak nyní tě prosíme, odpusť nám a nebuď již tak příliš tvrdým k nám ubohým hříšnicím!”
6. Praví biskup Martin: „Á, tato řeč se mi od vás již lépe líbí nežli ta francouzská; když mně přicházíte s takovou, pak přistupte jen zmužile a radostně je mně a přesvědčte se, co se zde děje a co se zde ještě dále stane!”
7. Dámy srdce Ježíšova přistoupí nyní rychleji a začnou se nemálo podivovat, když spatří tento velký a nanejvýš umělecký mechanismus. Jesuité ihned také obstoupí tento zemský glo-bus a v samém údivu sepnou ruce nad hlavou nad tím, že tento globus je skutečně zemi tak věrně podoben, že na něm nechybí ani nejmenší maličkost. Se stejným úžasem okukují tento globus minorité a rovněž také liguoriámi. Františkáni obdivují více planetární soustavu a lesk Slunce, které zde vydává právě tolik světla, kolik je ho třeba k osvětlení celého planetárního mechanismu. Toto Slunce se též nejvíce líbí milosrdným sestrám a školským sestrám, - krátce, všichni obdivují toto zařízení a biskup Martin koná, jak dobře to dovede, co nejhorlivějšího vyk-ladatele této nebeské pamětihodnosti, při čemž mu však mnohdy ovšem neuvázne na jazyku skutečně nějaký ten sarkasticky jizliví vtip o zjevech na Zemi.
8. Když se tato celá velká společnost delší dobu pozdrží u tohoto zemského a planetárního mechanismu a dává se poučovat biskupem Martinem, nastane v sál poněkud jasněji a celý sál připadá i samotnému biskupu Martinovi nyní mnohem větším, než tomu bylo dříve ve světle velmi tlumeném Společnost to též zpozoruje a táže se biskupa Martina, kde se nyní vzalo o tolik více světla a co způsobilo tak značné rozšíření sálu.
9. Biskup Martin praví: „Milí přátelé a bratři a sestry! Tomu se zde nemusíte příliš divit, - ne-boť zde se vše mění až příliš snadno, co se v jistém způsobu a podobě objeví. Nepozorovali jste, když jste sem přišli, jak tento dům vypadá zvenčí malý a Jak velkým, je z nitra? Hleďte, to je přece jistě div! Rovněž tak i tento zjev není nic než div, kterému sice všichni nerozumíme, ale nicméně Pánu je něco takového nadmíru snadno uskutečnitelné.
10. Já však myslím, že ježto jste nyní všichni přijali poněkud lepší poznání, dává nám Pán také již více světla; a jelikož se naše pojmy o něm nyní poněkud rozšířily, rozšířil nám také při-měřeně tento jistý příbytek, abychom v něm měli všichni tím dostatečnější místo! Ó, takovým zjevům se zde ve vlastní říši divů nemusíme nikterak příliš divit; neboť zde nezrají nejprve třeš-ně, pak slívy a brzy na to švestky, nýbrž zde se děje vše jen dle zralosti našich srdcí všemo-houcí, láskou a moudrostí Páně!
11. Ale nyní spatřuji tamto v okrouhlé tabuli pojednou také zcela nové, jasně se lesknoucí písmo! Musím se podívat, co je tam napsáno!” Biskup Martin spěchá rychle k tabuli a čte: „Mar-tine pojď ven, neboť mám s tebou něco nutného vyřídit! Celá společnost však ať se zatím chová klidně. Přijď, staň se!” Biskup Martin všecek blažený sdělí společnosti, aby se chovala zatím klidně, čehož také ona přesně uposlechne. On však spěšně následuje volání na tabuli.
předchozí kapitola obsah následující kapitola