79. Narážky Páně na Jeho poslední večeři a na Jeho smrt no kříži.

1) (PÁN :) „Na Mně Samém máš nejvýmluvnější příklad! Znáš nyní Mne, Mou nauku a její pravou životní snahu. Znáš také Mou moc, s níž bych byl s to tuto celou Zemi právě tak rychle a tak snadno v niveč obrátit, jako předtím onu tobě dobře známou starou skálu v moři! Leč tu bych musel nakonec Sám k Sobě zvolat: „Nechtěl-li jsi místo světa, plného Tvých srdečných dětí, jimž jsi dal jejich přirozenost a povahu, míti nic, pak jsi neměl raději hned z počátku vyvolávat v jsoucno vůbec žádnou Zemi!“ Ale Země a lidé jsou nyní jednou tu a tak třeba udržovat a vést vše se vší láskou a trpělivostí podle moudrosti z Boha, aby se neztratil ani sluneční prášek z toho, cokoli tato Země nosí a v sobě samé obsahuje!

2) Ano, pravím tobě: Mně nejprotivnější a jistě nejhorší lidé na celé Zemi jsou zřejmě jeruzalémští farizeové a zákoníci ale nežli bych je dal soudit a pověsit na kříž, dám Si totéž učinit jimi na Sobě Samém!“

3) Tu ROKLUS prudce vyskočí a praví: „Ne, ne, Pane a Mistře! To by znamenalo až příliš napínat trpělivost! Kvůli hrstce darebáků v Jeruzalémě - a kdyby také měli být všichni v niveč rozloženi – neutrpí Království Boží ani na této Zemi a ještě méně na onom světě nikdy nějakou poruchu proto pryč s dračí havětí a Ty zůstaneš!“

4) Pravím JÁ: „Jak ty nyní této věci rozumíš, tak také mluvíš! Ale od nynějška asi za tři roky poučí tě tvůj vlastní duch o něčem jiném a lepším; proto nechme toho nyní a připravme se k večeři! Tento stůl bude o něco prodloužen a vy, počtem s Rubanem nyní 13, budete mít u něho zcela dobře místo a budete představovat obraz příští večere, která bude mít příslušnou podobnost s Mou poslední večeří na této Zemi!“

5) Praví ROKLUS: „Pane a Mistře! Ty se stáváš nyní pojednou mystickým a záhadným; odkud a proč to?“

6) Pravím JÁ: „Přátelé, měl bych vám ještě velmi mnoho říci, leč nemohli byste to nyní ještě snést! Až však po oné poslední večeři vstoupí svatý Duch do vašich srdcí, povede vás do vší hojnosti nejživější pravdy a pak teprve zcela porozumíš tomu, co jsem ti nyní řekl. Nyní však již přichází Marek s mísami; proto zasedněme k radostné večeři! Váš stůl je již připraven a pokryt.“

7) Při těchto Mých slovech se Mně ROKLUS hluboce pokloní, odchází pak ke svým přátelům a druhům a praví: „O odchodu není nyní řeči, musíme napřed spolu povečeřet; právě se večeře přináší a to tamto u stolu Páně! Pán a Mistr chce to tak mít a tu nelze odmítat! Proto pojďte nyní rychle se mnou a posaďte se u volné části stolu tam, kde sedí pánové již dávno!“

8) Praví RUBAN: „Ó, to se zrovna nebude nějak zvláště dobře pro nás vyjímat! My nicotové vedle Velepána všech pánů Země!“

9) Praví ROKLUS: „Ať vypadá věc jakkoliv! Pán a Mistr všech věcí jednou to tak chce a my přitom nemáme nic jiného co činit, nežli poslouchat a to s nejradostnějším srdcem! Proto pojďme, aby tu na nás nikdo nečekal! Zároveň však mám také již skutečně notný hlad a těším se opravdu ze srdce na velmi bohatou a velmi dobře připravenou večeři! Na stole s pokrmy vidím také džbány a velké poháry naplněné vínem a spanilý jinoch se, jak se zdá náležitě postaral zejména o náš stůl; proto pojďme tam jen rychle!“