Závěrečné napomenutí Páně čtenářům.
1. Kdo tuto zvláště vylíčenou scénu ze záhrobí s důvěrou a s náležitým uvážením přečte, bude moci dokonce nahmatat, jak to dopadá s člověkem po odložení těla v říši duchů a bude moci dokonce nahmatat, jak to dopadá s člověkem po odložení těla v říši duchů a bude se moci podle toho zařídit; kdo je však člověkem světským, ten to rovněž tak, jako celé svaté Písmo, s nevírou zavrhne jako pošetilost pomateného písaře!
2. Ale na tom nic nezáleží; neboť zakrátko přece jen přijde tam, kde mu mimo Mne nebude moci stejně nikdo s to pomoci!-
3. Kdyby se snad nějaká poeticko-filozofické hlava mnohými Martinovými řečmi pohoršova-la proto, že by jí zněla dílem přece jen příliš pozemsky, špinavě a neduchovně, budiž jí řečeno pouze toto: „Kde je zdechlina, tam se shromažďují orlové!” A duch člověka je stejně zde jako v záhrobí v nesnázi; je-li však ode všech škvárů očištěn, pak bude také mluvit jako čistý duch bez špíny a bez kalu.
4. Ačkoliv tímto odhalením je duchovní svět v nejrůznějších hlavních a vedlejších vedeních duší a duchů v záhrobí téměř úplně zevrubně ukázán, nesmíte to nicméně považovat za všeo-becný, nýbrž jen za jeden individuální zvláštní případ vedení, mající za účel jen očištění a zdo-konalení Martinovo.
5. Několik ještě dalších krátce popsaných scén ze záhrobí vás o tom zcela jasně poučí. Tu-to ve všech částech zvláště ukázanou scénu Martinovu je však o sobě nicméně považovat za uzavřený celek. Přijmete-li ji s vírou budete na onom světě kráčet po snazší cestě nežli mnozí tisícové, kteří o záhrobním životě nemají ani tušení a jsou plni noci a temnoty.
6. Má milost, Mé požehnání a Má láska s vámi všemi! Amen!”
K o n e c k n i h y.