předchozí kapitola obsah následující kapitola
Řeč Janova k sluneční obci o duchovním významu všech zaslíbení
Páně. Prorocký obraz o nové době a o novém městě jakožto novém
zaslíbení Páně. Odmítnutí tohoto zaslíbení Uhronem jakožto
bezhlavého a srdce prostého blábolení.
1. Praví Jan: „Přátelé a zejména ty bratře Uhrone, který jsi mluvčím pozemsky vzato, můžeš mít pravdu; ale jelikož slova a zaslíbení Páně jsou zajisté nanejvýš duchovní a jejich opravdová platnost se týká jen ducha a nikoli jeho nutně pomíjejícího masitého těla, třeba také náležitého duchovního porozumění pro každé zaslíbení, aby bylo možno říci, zda je Pán ve Svých zaslíbe-ních věrný – anebo ne!
2. Co zaslíbí Pán, to se také co nejvěrněji splňuje, ale jen pro ducha a nikoli pro nutně smr-telné tělo! Já vám nyní učiním v jeho jménu takové zaslíbení; řekni mi však potom také, zda a jak jsi mu porozuměl! Tak to tedy zní:
3. „Nový dům Pán postaví a nové město sestoupí živoucně z nebes. A dům bude podobně jako město z mnohých domů.
4. Kteříž však budou obývat nový dům a zároveň nové město a mnohé domy města, větší budou nežli onen nový dům a město a mnohé domy města.
5. Když vejdou do onoho nového domu Páně, bude se sklánět před nimi a bude se sklánět město a v něm mnohé domy.
6. Dům však bude zvenčí malý, ale zato převeliký z nitra k přijetí nesčetných obyvatelů a takové bude také město a všechny mnohé domy v něm!
7. Blaze těm, kteří se nastěhují do tohoto domu a do města a do mnohých domů v něm! Neboť dům a město a v něm mnohé domy jim oblekou šat dětství Páně!
8. Budou tu stále mocní z tohoto domu, z toho města a z mnohých domů města; ale kdo nebude obývat ten dům, to město a mnohé domy města, bude slabý a této slabosti bude přibý-vat a ona je usmrtí!”
9. Nuže příteli Uhrone, zde máš zaslíbení Páně, která se na vás nanejvýš věrně splní! Proto mně tedy také řekni, zda a jak tomuto čistě Božímu a nanejvýš pravdivému zaslíbení porozuměl a jak jej pochopil!
10. Ale pravím ti předem, že tu také budeš velmi marně čekat na vnější, tedy doslovné spl-nění, právě tak jako kdysi na Mé Zemi nadarmo čekal prorok Jonáš na předpověděný zánik města Ninive! – Mluv tedy nyní, co soudíš o tomto zaslíbení!?”
11. Mudřec chvíli přemýšlí, načež praví: „Příteli, o tomto tvém jakožto čistě Božském stano-veném zaslíbení nemohu ti ze zcela čistě nanejvýš rozumových důvodů říci nic jiného, nežli: To je naprosto bezhlavé a srdce prosté třeštění – proto nemůže být před soudnou stolicí naší nej-jasnější moudrosti přijato!
12. Pravím ti zcela přímo: Kdo chce dát mně, jakož i tomuto celému národu nějaké zaslíbe-ní anebo přikázání, ať je dá slovy tak, jak to podává čistý jasný smysl slov; ale zaslíbení, které je ve všech svých částech přirozenosti a řádu nejvýš se protivícím nesmyslem, může být těchto niv vždy vzdáleno!
13. Neboť jsme-li již nuceni vzdáti se jaksi svých nynějších životních výhod, abychom tím dosáhli Božího dětství, které jsme vlastně ještě nikdy nehledali a pevně si ho nepřáli, pak chceme však také zato mít zaslíbení jakož i podmínky jasně vyjádřeny, - nikoli slovy, kterými se slibuje bílé a pak se může dáti černé, nýbrž slovy, které zcela přirozeně jasně vyjadřují, co lze očekávat!
14. Já myslím, že má žádost je zajisté jak jasná, taky slušná; proto mluv podle mé žádosti, tak se snadno sjednotíme! Ale s nějakým novým domem, který Pán postaví, který bude menší nežli Jeho obyvatelé a jehož nitro je větší nežli jeho zevnějšek a rovněž město se svými mno-hými domy, mně už nepřicházej; neboť takové rozpory musel by si každý z našich posluchačů naprosto zošklivit!
15. I když je Pán nejvyšším a nejčistším Duchem, stvořil nicméně také nečistou přírodu! Proto ať také mluví s duchy duchovně, - ale s námi přirozenými lidmi ať také mluví přirozeně; neboť jsem toho mínění, že On může zajisté tak čistě přirozeně mluvit, jako také jedině zcela přirozeně stvořil přírodu!
16. Ovšem Pán má nejvýš nezvratné, věčné praprávo mluvit, jak chce, ale rovněž tak mys-lím, že i my máme právo říci: „Pane, tomu nerozumíme, to je pro nás nesmysl, proto mluv s námi, jak víš, že tomu porozumíme!
17. Neskrývej se stále za mraky, nýbrž vystup otevřeně ve Své vlastnictví; neboť nemáš zřejmě zapotřebí, aby Ses před námi, Svými tvory ostýchal, jelikož nemůžeme být jinými nežli jakými nás míti chceš a míti bys chtěl!
18. Ty víš nejlépe, jaké mluvě jsi nás naučil, a které proto také rozumíme; proto mluv s námi také tak srozumitelně, jak jsi nás naučil! Mluv se Svými nebeskými duchy a dětmi duchovně a nebesky, ale s námi mluv přirozeně!
19. Chceš-li však s námi mluvit veskrze jen duchovně a v nadsmyslových obrazech nebes-ky, pak nám dej napřed také nutné porozumění; neboť jinak nám nebude tvá řeč žádným zis-kem a pro Tebe u nás žádnou ctí! Neboť čemu člověk nerozumí – ať je od Boha anebo od Du-cha nebo od člověka, to také nemůže náležet a co člověk nedovede ocenit, jak by to měl ctít?!”
20. Myslím, že jsem nyní mluvil velmi srozumitelně; mluv také ty tak, a já tě budu s veškerým tímto velkým národem, a se všemi jeho potomky poslouchat a následovat!”
21. Praví Jan: „Příteli, žádáš věci, které jsou zhola nemožné a jsou i s vaší nejčistší přiroze-nou moudrostí v největším rozporu. Jak můžeš chtít, aby čistě duchovní bylo podáno zcela při-rozeně!? Anebo chceš-li již naprosto, ono přirozené, zda není již co možno přirozené to, že ti přislibuji s Pána ono duchovní a nebeské pomocí přirozených obrazů, v nichž se skrývá ono duchovní a nebeské právě tak, jako tvůj vlastní duchovní život uvnitř tvého přirozeného těla!”
22. Jaký prospěch by však mělo čisté hmotné slovo pro tvého ducha? Nebylo by takové slovo podobné prázdnému plodu, který má sice zevnějšek jako by něco byl, - ale uvnitř je dutý a nemá nic, aby mohl žaludek občerstvit a posílit?!
23. A tak já ti nedávám s Pána, také žádná dutá slova a zaslíbení, nýbrž slova plná od nej-hlubšího nitra až po nejkrásnější zevnějšek a s tímto darem nezůstane pozadu ani porozumění! – Řekni, copak chceš ještě míti více?!
24. Praví mudřec: „ Ano, příteli, přičinili se k této řeči správné porozumění, pak si to dám lí-bit; ale řekni mi nyní také jak začít, aby se přišlo na správné porozumění!
25. Co je s oním novým domem, co s městem sestupujícím z nebe a mnohými domy v něm? Co s jeho živoucností? Jak se stanou obyvatelé většími nežli domy, anebo jeden dům, anebo celé město? Jak se budou dům, město a ony mnohé domy se sklánět svými obyvateli? A jak to, že se budou zdát dům a město a mnohé ty domy zvenčí menší nežli z nitra?
26. Hle, to jsou pro naší moudrost zcela prazvláštní věci! My je nemůžeme naprosto pocho-pit; proto dej nám také porozumění a pak už přijmeme více, a i kdyby to s počátku bylo pro naši moudrost z těchto důvodů sebe nesrozumitelnější!”
předchozí kapitola obsah následující kapitola