180. Dík lékaře a učedníků za poučení.

1) Pravil lékař: „Ó, můj vznešený nebeský příteli! Nyní jsi dočista až do posledního atomu vymetl ze mě všechny rozpaky a pochybnosti a je mně nyní nadevše úplně jasno a také i všem mým druhům proto všechna chvála budiž jedině Svatému mezi námi, Který také nám ze Své nezměrné lásky zvěstoval tebou, obyvatelem nebes, v tak plném světle a našemu ještě hloupému rozumu jasně pochopitelně pravou moudrost z nebes!

2) Nyní mně byla podstata Království Božího jako před mé tělesné oči postavená učiněna ohledatelnou. Ó, jak veselá a jasná je nyní duše má!“

3) Poté pravili také učedníci lékaři: „Příteli, nejen ty jsi si úplně ujasnil podstatu Království Božího, nýbrž také my; neboť po té stránce jsme byli také my ve své mysli vždy ještě více méně v mlhách, ačkoliv jsme slyšeli převeliké a nesčíslně mnohé věci z lásky a moudrosti Páně a také již od tebe! Proto také všechna naše láska, všechna chvála a všechna čest jedině Pánu, Který nám všem tebou zde na této hoře znovu dal tak jasné světlo! S tímto světlem z nebes budiž vše, co je ještě na této Zemi temné, úplně osvětleno!

4) Pravil Rafael: „Přátelé, bylo by ovšem dobře, kdyby to šlo tak lehce, jak vy osvícení si to nyní představujete! Lidé všeobecně příliš zhmotněli a zezvířečtěli a kamenům a divokým dravým zvířatům lze těžko hlásat evangelium o Království Božím.

5) Máte mezi sebou jen jednoho ještě dosti silného světáka, který od počátku byl u vás a také slyšel a viděl vše, co jste slyšeli a viděli vy. Pro toho můj hlasitý rozhovor s lékařem nebyl tím, čím byl pro vás. Myslel přitom u sebe: „Ó, kdybych měl jeho moudrost a moc, všechny zlaté hory Země by byly mým vlastnictvím!“

6) Proto světlo k probuzení ducha bude dáno z nebes také jen těm, kteří je hledají a jako nejvyšší statek života také nadevše milují a vysoce si váží; ale těm, kdož by se jím chtěli ve světě jen blýskat, aby si tím dobývali v hojnosti mrtvé poklady Země, těm takové světlo neprospívá a vrhá je ještě více do starého soudu hmoty. Proto není dobře házet perly z nebes vepřům. Čisté dávejte proto především také jen čistým!

7) Teprve až zvířata přetvoříte v lidi, pak jim dejte také čistou, lidem patřící stravu! Lidí (pravých; vyd.) je však jen málo a ti, kteří tu již jsou, bydlí v bídě a jsou kamennými lidmi téměř umačkáváni a zvířeckými lidmi rozšlapáváni.

8) Budete-li hlásat lidem evangelium, hlásejte je nejprve chudým a bědným; teprve pak uvidíte, jak z kamenů a zvířat utvoříte lidi! - Také toto, co vám bylo nyní řečeno, patří k moudrosti z nebes.“

9) Náš římský soudce, jenž s velkou pozorností vyslechl všechny tyto moudré řeči Rafaelovy a kterého jsem však také potají vnitřně probudil, aby mohl pochopit smysl těchto řečí, pravil Mně: „Ó, Pane a Mistře, jak nadmíru moudrý je tento vznešený duch nebes! Ano, kdyby na této Zemi nějaký člověk kdy dovedl vnitřní skryté věci duševního života tak jasně a snadno pochopitelně vylíčit, pak by mezi lidmi nedošlo jistě nikdy k temnému modlářství; neboť po takovémto poučení a učiněné přezázračné zkušenosti začal by každý sebe prostší člověk myslet a také by ihned začal ze světla své víry sama sebe podle této nauky zpracovávat a spravovat a s Tvou pomocí by tedy také brzy a snadno dospěl k oné dokonalosti vnitřního života, pro niž ho Tvá láska, moudrost a moc stvořila.

10) A jako se praví, že příklady táhnou, byli by poté ostatní lidé jistě velmi upozorněni a dokonalého by se tázali, jak dospěl k takové bohopodobné životní dokonalosti.

11) A kdyby jim pak s jasností tohoto ducha, kterého jsi, ó, Pane, nazval „Rafael“ hlásal rukama hmatatelnou pravdu, přešli by jistě také ihned ze všech svých životních sil v onu činnost, kterou by museli také oni jako rovní lidé dospět k opravdové životní dokonalosti.

12) Leč, pokud vím, ještě nikdy žádný Boží a životní učitel nevystoupil v tak lehce pochopitelné jasnosti před lidmi a mezi lidmi na této Zemi jako nyní tento vznešený duch a proto je tedy také pochopitelné, že časem tak mnozí lidé ze svého okruhu poznávání a vnímání ztratili zcela Boha, sebe sama a své pravé životní určení.

13) Já jsem se jako soudce dobře obeznámil se všemi v římské říši jsoucími naukami a zákony bohů a lidí a tedy samozřejmě také s naukou židovskou; -ale jsou tu všude nahromaděny mystérie na mystérie,kterým přirozený i jasným intelektem a bystrým rozumem nadaný člověk, nemůže porozumět a pro praktické použití pro opravdové a nadevše nutné vzdělání svého vnitřního duševního života je chápat. Avšak podle této nauky musí se stát každému jasné co je, co z něho má být a co má činit, aby se stal tím, k čemu jsi ho určil Ty, ó, Pane a Mistře všech bytostí a věcí. - Ó, Pane a Mistře, nesoudil jsem zde aspoň poněkud již správně?!