95. Oběd.

1) Za těchto našich řečí se však přiblížilo poledne a JÁ jsem pravil učedníkům: „Nyní se můžete připravit na odchod; neboť dnes máme ještě vykonat dalekou cestu!“

2) Hospodský však pravil: „Ó, Pane a Mistře, oběd, který bude nyní brzy úplně připraven, budeš se Svými učedníky zajisté požívat u mne?“

3) Prosili Mne o to též farizeus a zákoník.

4) A JÁ jsem pravil k zákoníkovi: „Příteli, pohleď ven, kterak se činí tvoji druhové. za pomoci mnohých najatých dělníků tamto v sutinách spálené synagogy a shledávají a schovávají své nalezené poklady! Nezúčastníš se také?“

5) Pravil zákoník: „Ó, Pane a Mistře, já jsem zde nalezl nekonečně lepší poklad a budoucně se budu velmi moudře střežit, abych se příliš nepřibližoval k světským pokladům; neboť kdybych to učinil, pak by se mohlo stát úplnou a živou pravdou na mně to, co se mi zdálo tuto noc! Proto ať se jen světáci v sutinách po požáru činí jak chtějí a ať si přivlastní třeba i můj podíl; mně je nyní Tvá přítomnost nekonečně milejší, nežli všechny poklady Země! Proto ráčiž co nejmilostivěji zde zůstat aspoň ještě přes poledne!“

6) Pravil jsem JÁ: „Z lásky k vám, protože také vy Mne milujete, zůstanu tu ještě přes poledne! Ty však buď jen vždy pamětliv svého snu a zůstávej věren svému předsevzetí, tak budeš brzy kráčet v jasnějším světle! Co však ještě najdeš ze svého pozemského pokladu, to vezmi a rozděl vše chudým a Já ti za to dám jiný poklad z nebes! Kdo dává ve jménu Mém mnoho, tomu také Já dám mnoho; kdo však dá ve jménu Mém všechno, tomu také Já dám navěky všechno!“

7) Po těchto Mých slovech pravili hospodský a farizeus: „Pane a Mistře, proč jsi to tedy neřekl také nám:“

8) Pravil jsem JÁ: „Vy přece již beztoho víte, co máte činit! Kdo má dobrou vůli, ten má také již pro sebe skutek. Jste-li dobrými hospodáři chudých, pak konáte také tolik, jako byste dali vše a Mé požehnání pro vás nedá na sebe čekat. Pamatujte především na chudé vdovy a sirotky a já budu pamatovat na vás a neponechám vás na této Zemi jako sirotky, nýbrž budoucně zůstanu v duchu u vás! Ale nyní se, hospodský, podívej co je s obědem!“

9) Poté pospíšil hospodský rychle do kuchyně, aby se poohlédl, jak je to s přípravou oběda. S obědem to bylo zcela dobré a hospodský si tedy pospíšil, aby prostřel znovu stůl.

10) JÁ jsem však pravil: „Zanech toho, - tyto mísy, které jsou od snídaně ještě na stole, nejsou ještě tak znečištěny, aby se z nich nemohly požívat pokrmy polední; co je čisté pro Mne, to budiž čisté také pro vás!“

11) Hospodský však nicméně vzal čisté utěrky a čistil úplně prázdné mísy; neboť Moji učedníci se vyznali v úplném vyprazdňování mís. Poté vzali hospodský a jeho sluhové očištěné mísy, šli s nimi, do kuchyně a brzy poté přinesli hojnost dobře připravených ryb a rovněž chleba a několik džbánů plných zázračného vína; a my jsme tedy také začali ihned obědvat.

12) Za jídla se mluvilo ještě o lecčems, o čem se mluvilo také již při jiných příležitostech a proto - nota bene - se to nemusí opět vypravovat.

13) Když jsme skončili oběd, přišli do jídelny dva z oněch farizeů, kteří celé dopoledne vyhledávali své poklady ze sutin po požáru, a přinášeli je do jistější úschovy.

14) Podivovali se velice, když spatřili farizea a dokonce zákoníka u našeho stolu zcela dobromyslně jíst a pravili tomuto farizeovi: „Ó, vy si to děláte zcela pohodlné! My pracujeme celé dopoledne venku, abychom ještě něco vyhledali a uschovali z drahocenných, ohněm zničených pokladů a vy tu zcela bezstarostně holdujete! Kam patří takovéto vaše chování?“

15) Pravil zákoník tímto oslovením zcela rozzlobený: „Poslyšte, předně máme to, co jsme směli nazývat naším již dávno v nejúplnějším pořádku a nyní vůbec naprosto nenahlížíme, proč jsme vám měli pomáhat vyhledat a do pořádku uvést také to vaše, když vás samé ještě nikdy nenapadlo býti nám něčím nápomocni. A zadruhé při této příležitosti jsme mimoto objevili a nalezli zcela jiný poklad, který je nám nyní nekonečně milejší nežli všechno to vaše uchvácené zlato a stříbro; avšak tohoto pokladu se vy stanete stěží kdy majiteli. A zatřetí, dostali jsme zde okusit pravé víno života, jaké vaše velmi vyprahlá hrdla nedostala ještě nikdy trochu ochutnat! A tak jsme oba nyní zcela dobře vším zaopatřeni a nemusíme se vám za to odpovídat. Jestliže jste mně porozuměli, pak se můžete ihned opět vrátit tam, odkud jste vpravdě zcela nepovoláni přišli!“

16) Když se chtěli oba farizeové nad touto odpovědí přísně pozastavovat, povstal hospodský, jenž jako Samaritán a římský občan nenadělal s farizeji nikdy mnoho hluku a pravil: „Zde po stránce pozemské jsem ještě já pán a každý vlídný host je mi milý, vážený a drahý, ať už je to pohan anebo Žid; neboť pohan se sám neudělal pohanem a Žid se věru sám neudělal Židem! Ale když mně tací rýpalové překročí práh domovních dveří, pak k tomu netřeba zvláště mnoho, abych byl nucen použít svého starého domácího práva! Chcete-li něco jíst a pít, odeberte se do své obvyklé jídelny a žádejte co chcete a bude vám to poskytnuto! Ale zde nemáte co dělat, mluvit a jednat; neboť toto není židovská, nýbrž římská hospoda, v níž se, se všemi cestujícími stejně zachází a stejně jsou obslouženi.“