83. O stromu života a o stromu poznání.

1) Pravil jsem JÁ; „Předně pravda zůstává také bez znamení jednou a touž pravdou a kdo podle ní bude žít a jednat, ten již v sobě co nejživěji pozná, že Má nauka je slovo Boha a ne slovo člověka.

2) A zadruhé ti, kdo budou Mou nauku o Království Božím v člověku na jiné přenášet a nebudou pouhými učiteli, nýbrž budou také sami uskutečňovateli Mé vůle, která je jasně obsažena v Mé nauce, budou s to ve jménu Mém konat také znamení a to ještě větší nežli Já Sám.

3) Leč jako pouzí učitelé a nikoli sami uskutečňovatelé Mé nauky nebudou s to konat znamení; neboť síla konat znamení nepochází z rozumu, nýbrž ze živé víry a pevné účinné vůle. Neboť rozum mozku je mrtvé světské světlo člověka, které nemůže nikdy vniknout do nejvnitřnějších životních oblastí ducha a jeho síly; ale živá víra v srdci je pravé životní světlo duše, které v ní probouzí ducha a umožňuje mu prostoupit celého člověka. Je-li však člověk prostoupen duchem, pak je také prostoupen jeho všemohoucí silou; a co potom živý duch, jako jedna bytost s duší chce, to se děje a jeho vůle je tu již vykonaným skutkem.

4) Proto je také v Písmu psáno: Dva stromy zasadil Bůh do zahrady života, strom života a strom poznání a pravil člověku: „Budeš-li jíst plody jen se stromu života, budeš také žít; budeš-li však jíst také plody se stromu poznání dříve nežli Já ti je požehnám, stihne tě smrt a zemřeš!“

5) Leč člověk, maje nejvýš svobodnou vůli, dal se svést hadem svého chtíče a jedl ještě také se stromu poznání dříve, nežli by býval byl zralostí víry v srdci požehnán, to jest začal hledat a vystihovat Ducha Božího a tedy Ducha života rozumem mozkovým a následek toho byl ten, že se tím od Boha jen vždy víc a více vzdaloval, místo aby se k Němu víc a více přibližoval. A to byla již smrt, to jest duchovní smrt člověka a celý člověk pozbyl sílu a ztratil vládu nad všemi věcmi v přírodním světě a byl pak nucen za pomoci svého mdlého svitu rozumu mozkového v potu tváři fysicky a ještě více duchovně vydělávat si a získávat svůj chléb.

6) A hle, lidé se nyní až po tuto dobu od Boha a tedy také od pravého vnitřního života tak daleko vzdálili, že skoro již nevěří v Boha a tím také v další život duše po odpadnutí těla! A ti, kdož ještě mechanicky věří buď v jednoho Boha anebo v nejvýš slepé pověře v mnoho bohů jako pohané, představují si Boha anebo bohy tak nekonečně daleko od sebe, že se jim nakonec začíná zdát nemožné, že by se kdy mohl člověk přiblížit k Bohu, o kterém se domnívá, že je od něho tak nekonečně vzdálen.

7) A když nyní Bůh Sám ve vší úplnosti Své věčné moci a síly a se vší Svou láskou a moudrostí přišel k lidem tělesně, nepoznávají to a považují to ve své velké slepotě a hlouposti za nemožné, ač přece u Boha jsou všechny věci možné. A tak považují Boha Samého, protože Se jim nyní zjevuje s tělesnými ústy a nikoli s bleskem a hromem, za rouhače a zlého pobuřovatele lidu proti Bohu a proti králům světa, kteří se považují sami za bohy a také jako takoví se dávají lidmi uctívat.

8) A hle, to vše je následek toho, že všichni lidé jedli raději mrtvý plod se stromu poznání, nežli živý a životodárný plod se stromu života!“