16. Životopis lupičů.

1) (Tři lupiči:) „Z počátku jsme byli sice velice smutni a vrátili jsme se s pláčem do naší krajiny, abychom tu našli zaopatření. Také jsme našli služby, které však byly opravdu tak bídné, že již nemůže být nic bídnějšího. O nějaké mzdě nebylo již nikde vůbec řeči. Za stravu, která by byla pro vepře příliš špatná, jsme museli téměř dnem i nocí těžce pracovat a při vší naší píli byli jsme vždy jen haněni a tupeni; a jestliže jsme hledali nějakou jinou, snad přece lepší službu, našli jsme místo lepší jen ještě horší.

2) Tak jsme trpěli po pět let více nežli leckterý pohanský otrok a ježto nám nikde nedali mzdu v penězích a také jsme viděli, jak jsme byli templáři hanebně oloupeni o všechny naše statky pod titulem „k poctě Jehovově“ a také jsme začali stále jasněji poznávat, že chrám jeruzalémský není domem Božím, nýbrž pravým doupětem lupičů a jámou vražedníků, ztratili jsme tedy také veškerou víru v jednoho Boha a celá nauka Mojžíšova a proroků byla nám jen dílem lidským, kterým si šibalštější a k práci leniví lidé staví rukama chudých a lehkověrných slepých lidí pevný hrad, aby z něho porobovali lidi, dali za sebe pracovat a přitom se krmili v největší rozmařilosti.

3) A řečených pět nejbídnějších let jsme se neodvážili k žádné krádeži. Ne! Protože nás od toho ještě zdržovala naše víra ve vševidoucího Boha. Ale po této době jsme se začali vážněji tázat, zda je vůbec nějaký Bůh - a stále hlasitěji nám přicházela z našich zkušeností vstříc odpověď: Nic není! Vše je klam a lež vynalezená lenivými, na fantasii bohatými lidmi pro pozemský blahobyt! Jen my, bez našeho zavinění zchudlí lidé máme zachovávat zákony a věřit v jednoho Boha; boháči a práce se štítící nemají toho zapotřebí, protože vědí, že na Mojžíšovi a na všech prorocích není ani slůvko pravdy. Neboť kdyby tomu bylo jinak, museli by přece sami mít víru a zachovávat zákony, které jsou pro pozemské soužití lidí o sobě zcela dobré, ale mravně duchovní hodnotu přece jen v sobě nemají; neboť kdyby ji měli, pak by museli především kněží jako příklad slepým laikům žít přesně podle nich.

4) Zkrátka, za takových závažných úvah v naší bídě a následkem stále úplného nevyslyšení našich mnohých proseb, které jsme za mnohých slz vysílali k Hvězdám a dále ještě více následkem toho, že jsme slyšeli, že naše matka ve známém ústavu nápadně brzy po vstoupení do něho zcela bídně zemřela a naše nejkrásnější sestry byly farizeji téměř k smrti zhanobeny, byl s veškerou naší vírou úplný konec a rozhodli jsme se, že se pomstíme na zlém lidstvu a že nebudem již dělat pro jeho zalíbení lehkověrné slepé blázny.

5) I začli jsme sahat na bohatství zámožných a naší chytrosti se vždy podařilo vyjít se zdravou kůží. To nám pak dodávalo ještě malou důvěru k našim zmíněných balíčkům a při našem obchodě se nám po několik let dařilo zcela dobře. Avšak tentokrát jsme byli příliš málo opatrní a byli jsme dopadeni, což nám však věru nic nevadí; neboť vše možné bídě jsme již zvyklí a náš život se nám již dávno nanejvýš omrzel a každý z nás si přeje smrt. Avšak nežli snad budeme uvázáni na kříž, bude přehlasitě vyslovena nejstrašnější kletba nad celou Zemí, nade všemi lidmi a jinými tvory, nad Sluncem, Měsícem a Hvězdami a nad přírodní silou, která nás povolala do tak bídného života a ukážeme lidem, co a kolik nám záleží na jejich jedině pravém Bohu, na Jeho zákonech a na Jeho kněžích.

6) Dosud jsme se sice ještě nedopustili vraždy a to proto, že my bídní jsme dopřávali každému jeho bídný život a nechtěli jsme nikoho vysvobodit - avšak kdo se nám na silnicích protivil, ten byl od nás zle pocuchán; neboť z našich srdcí zmizela již dávno každá kapka milosrdné krve. Věru, kdybychom mohli jednou ranou vůbec všechny lidi na celé Zemi zničit, bylo by to pro nás tím největším občerstvením a nějaký krutý a hluchý bůh by si pak mohl z kaluží a močálů vymodelovat zase jiná bídná lidská stvoření ke Svému tyranskému potěšení!

7) A nyní víš, přísný pane a soudče, vše a můžeš nás bídné soudit podle svého dobrého zdání; leč uvaž napřed dobře, kdo a co mělo vinu na naší bídě! My jsme věrně, pravdivě a otevřeně mluvili jak jsi to žádal.“