194. Pravé odpuštění hříchů.

1) (Pán:) „Kdo dobře vidí, ten zajisté může říci svému bratru, spatří-li v jeho oku třísku: „Bratře, dovol, abych ti vytáhl z oka třísku!“ Ale ten, kdo sám ve vlastním oku má nejen třísku, nýbrž i celý trám hříchů a pošetilostí, ať hledí, jak by vytáhl ten trám ze svého oka! Teprve je-li jeho oko čisté, pak může také svému bratru pomoci vyjmout třísku z oka.

2) Kdo učí své bližní, ať je neučí jen moudrým pěkně sestaveným slovům, jak to také činí farizejové a jiní falešní proroci, nýbrž ať je učí ) spíše svými činy a skutky, tak pohne své bližní k pravému a živému následování! Učí-li však tak a tak, sám však jedná proti své nauce, podobá se vlku v rouchu beránčím, který spojuje krátkozraké a lehkověrné ovce kolem sebe a dává jim moudré nauky jen proto, aby je učinil pro svou tlamu poddajnějšími.

3) Prospěje takovému vlčímu učiteli snad něco, jestliže poznávaje potají své bezpráví řekne Bohu: „Pane, odpusť mi mé hříchy; neboť prohřešil jsem se často na Tvých ovcích!“, přitom však zůstává nicméně starým vlkem? Ó, tyto prosby a modlitby mu zcela nic neprospějí; neboť je přece jen ještě starým vlkem! Ať vlka zcela odloží a stane se jehnětem, tehdy si sám své hříchy odpustil a pak mu budou v nebi odpuštěny!

4) Urazil-li tě tvůj bratr a způsobil-li ti zlo, pak máš láskou ve svém srdci nejvýš zřejmé právo odpustit svému bratru hříchy na tobě spáchané; a přijde-li pak také vlídně k tobě, poděkuje ti za tvou lásku a vážně slíbí, že ti učiní dobro, pak mu jsou jeho hříchy na tobě spáchané i v nebi odpuštěny také tehdy, když se jím nedáš odškodnit.

5) Neuzná-li však bratr spáchané bezpráví na tobě a ve své zlobě setrvá, pak ti bude zajisté tvá láska a trpělivost v nebi vysoko započtena, ale bratru jeho hříchy zůstanou, dokud si je sám zcela neodpustí, což se může stát tím, že je úplně jako hříchy pozná, na sobě si je zoškliví, zcela je odloží a již se jich nedopustí.

6) Jak však mohou, je-li tomu tak a ne jinak, někteří z vás Esejců lidem říkat: „My jsme nejvyšším Bohem zvoleni za Jeho zástupce pro lid a máme právo vyznané nám hříchy a nepravosti lidem jako též v nebi platně odpouštět, když vyznavač vykoná pokání námi mu uložené a přinese tu a onu oběť!“ - k níž se především přihlíží?! Nemohu-li však Já předem nikomu hříchy odpustit, dokud si je sám způsobem vám ukázaným neodpustil, jak můžete tedy vy na místě Božím lidem za oběť odpouštět hříchy, kterých se nikdy na vás nedopustili?!

7) Ano, jako opravdoví lékaři můžete zajisté zcela vážně žádat od lidí, kteří u vás hledají pomoc, aby vám vyznali všechny své hříchy a vady, abyste jim pak mohli dát náležitou radu pro další život a jejím přesným následováním umožnili také žádoucí uzdravení těla a duše; avšak ani v tomto případě nejste hříchy odpouštějícími zástupci Boha, nýbrž jen pomáhající bratři a přátelé bližních na těle a na duši trpících, jimž pak budou také všechny hříchy v nebi odpuštěny, jestliže si sami úplně své hříchy odpustí následujíce přesně vaší rady!

8) Proto, chcete-li budoucně lidem opravdu pomáhat, učte je především jak si mají sami pomáhat; neboť bez vážné předchozí svépomoci není ani žádná pomoc od Boha možná! Především to však platí pro duši člověka všelikými hříchy oslabenou a onemocnělou a často již zcela umrtvenou, která je na základě své svobodné vůle a náležitého rozumu odkázána Bohem sama na sebe a musí sebe samu od všech škvárů hmoty a jejího soudu očistit, aby pak mohla být také očištěna a posílena duchem.

9) Odložte proto všechny své staré pošetilosti a prázdné klamy a osvoboďte se od nich; očistěte tím vaše duše a Já pak vám budu moci říci: „Nyní jste také čistí přede Mnou!“ Tehdy vás posílím Svým Duchem, Který vás pak oživí k vyšší účinnosti a vychová v opravdové a dokonalé lidi.

10) Víte-li však nyní to z Mých úst, jednejte také podle toho; neboť jinak vám tato Má nejopravdovější a nejživější slova prospějí právě tak málo, jako prospěla kdy něco lidem vaše prázdná, nepravdivá a mrtvá slova.

11) Má slova jsou sice síla a život z Boha Samého, ale vaším životním podílem se stávají teprve jednáním podle nich. Proto buďte vždy pravými uskutečňovateli a ne pouhými posluchači slova, které jsem mluvil k vám, tak vám budou všechny vaše mnohé hříchy odpuštěny také v nebi a Já vám pak budu moci vždy pomáhat! - Pochopili jste to?“

12) Pravil prvý představený Esejců: „Ó, Pane a Mistře ve Svém Božím Duchu od věčnosti, kdo by to také nepochopil?! Vždyť tato pravda svítí jako Slunce jasně a my jsme nyní teprve v jejím světle úplně poznali, co člověk má být a jak má žít a jednat, aby byl opravdovým člověkem podle vůle a řádu Božího. Proto také od nynějška budeme nejen posluchači, nýbrž také nejživějšími uskutečňovateli Tvého svatého Slova a zůstaneme jimi až na konec časů Země.

13) Tento náš starý hříšný hrad bude hmotně a duchovně ze základu stržen a zničen a na jeho místě postavíme hrad nový, se všech stran volný a otevřený. Budoucně nás již nebudou chránit od všelikých nepřátel pevné zdi našeho starého hradu, nýbrž jedině síla a věčná moc Tvého Božího slova.

14) A byla-li by někdy Tvá nauka znečištěna mezi lidmi všelikými falešnými učiteli a proroky, zůstane v našich svobodných zdech a srdcích pokud se týče smyslu, porozumění a úplného skutku nicméně tak čistá, jak božsky čistá pronikla z Tvých svatých úst do našeho srdce a do naší duše. Ty však, ó, Pane a Mistře, vyslov k tomu Své všemohoucí Amen a my Esejci jako příští svobodní zednáři a budovatelé Tvého Božího hradu mezi lidmi na Zemi zůstaneme také nejvěrnějšími jejími udržovateli!“

15) Pravil jsem JÁ: „Ano, k tomu vyslovuji velké Amen z úst Otce, Který se v Mé Osobě Sám poslal k vám z nebí dolů a již zítra pocítíte účinek tohoto Mnou vysloveného velkého Amen! Avšak pro dnešek budeme považovat dílo dne za skončené. Kdo však se má ještě na něco otázat, může se tázat a Já mu dám odpověď.“