180. Třetí zjev světelného obláčku.

1) (Kado) „Když jsme zrána sestupovali dolů do naší vesnice, neslyšeli jsme mluvit o ničem jiném nežli o světelném obláčku. A jak to již bývá u takových podivných událostí u prostých přirozených lidí, u nichž milý rozum je zcela krátký - ale zato tím větší jejich fantasie - nechyběly tedy také o tomto zjevu všelijaké výklady, které by však nestály za to, aby byly nyní zde i jen krátce a stručně znovu uváděny.

2) Také tento den jsme ukončili našimi záležitostmi a pracemi a odebrali jsme se k odpočinku a pro posílení na naši horu a do našeho věžního domu již trochu dříve nežli jsme tak učinili včera a rozložili jsme se opět klidně a pohodlně na naší pavlači v toužebném očekávání, že se nám také tohoto večera dostane nějakého podivného zjevu.

3) Když jsme sotva půl hodiny seděli takto pospolu na pavlači a pozorovali čilé výjevy na moři, přišel za námi ještě s třemi druhy též náš starý kněz a prosil mě, aby směl strávit večer také v naší společnosti, což mu bylo také vlídně rádo dovoleno.

4) Usedl po mém boku a vypravoval nám co viděl a pozoroval záhy zrána a z toho usoudil, že také tento večer uvidíme ještě jednou stejný zjev a přišel tedy k nám nahoru také hlavně proto, aby nás předně na to upozornil a zadruhé však, aby byl také sám jako svědek přítomen, jak onen světelný obláček vznikne a odkud se bude ubírat k tomuto věžnímu domu. Pojal prý plán, který spočívá v tom, že se zřekne služby mnohobožství a zavede službu jednomu Bohu; neboť nutí ho k tomu předně jeho třikrát se opakující totéž vidění ve snu a zadruhé onen zvláštní zjev světelného obláčku; a zjeví-li se také tohoto večera, to jest potřetí, pak tím rozhodněji úplně provede svůj vyslovený plán.

5) Já a všichni přítomní jsme ho za to pochválili a také můj starý věrný sluha souhlasil s plánem tohoto kněze.

6) Mluvilo se nyní ještě leccos o provedení plánu knězem pojatého a za těchto řečí a rozhodnutí nastal pak také téměř nepozorovaně úplný večer a Hvězdy začaly svítit. Ježto tohoto večera bylo moře klidné, nedal jsem rozsvítit světelnou pánev, což bylo mým domácím sluhům také velmi vhod, protože měli před zapalováním světelného materiálu v pánvi vždy jakýsi strach.

7) Když jsme ještě leccos hovořili mezi sebou, majíce přitom oči stále upřeny k místu, odkud byl světelný obláček již po dvakrát přišel, objevili jsme jej také dnes a to potřetí a všichni jsme propukli ve veliký jásot, když se též světelný obláček zvedl nad dalekým obzorem a opět se k nám začal neobyčejně rychle pohybovat. V několika málo okamžicích dostihl také opět můj věžní dům a tak jako včera jej do polovice dolů zahalil. Tentokrát potřetí jsme pocítili ještě větší slast a posilu a pocit smrtelnosti nás zcela opustil. Obláček svítil však tohoto večera tak silně, že jsme pro sílu světla nemohli již vidět ani Hvězdu na obloze.

8) Když však obláček zesiloval své světlo, byli jsme všichni také co nejvíce uchváceni a náš kněz zvedl ruce k obláčku jakoby prosil a pravil: „Ó, milý a svatý obláčku, řekni nám i dnes potěšující slovíčko!“

9) A všichni jsme ihned slyšeli tato jasně vyslovená slova: „Kdo hledá Světlo, ten je také najde a přijde k němu jako Život v noci jeho smrti a učiní ho živoucím. Hledejte Světlo budoucně s opravdovou vážností a najdete je tam, odkud jste je nyní viděli potřetí k vám přicházet! Tento ostrov je sice nyní ještě nepatrný; ale nicméně bude z něho dáno všem národům Země velké Světlo a stane se pak váženým místem tajemství Boha a Jeho plánů s člověkem a bude mít velké jméno. Ty starý knězi, prováděj však jen svůj plán a připravuj mi příbytek v srdcích lidí!“

10) Po těchto slovech obláček opět zmlkl, opustil také brzy poté můj věžní dům a stáhl se opět zpět na východ tak, jako po dvakrát předtím. Ještě plnou hodinu jsme pohlíželi upřeně k místu, kde obláček zmizel našim pohledům a chtěli jsme jej takřka ještě jednou uzřít; ale bylo to marné. Zvláštní však bylo brzy po zmizení tohoto podivného obláčku to, že se zvedl silný jihovýchodní vítr a uvedl moře do silného vlnění, což mě přinutilo, abych dal rozžehnout pánev na svícení. Byli bychom zůstali shromážděni na pavlači ještě déle, kdyby nebyl začal vítr vát stále prudčeji; ježto se však za hodinu stal trochu příliš prudký, nezbylo nám nic jiného, nežli se odebrat opět do domu.

11) Já jsem pozval kněze i s jeho druhy, aby povečeřeli se mnou.

12) On se však omlouval a pravil (kněz): „Musím ještě dnes mnoho o provedení svého plánu přemýšlet a rovněž o významu slov, která jsem slyšel z obláčku, proto nesmím obtěžovat žaludek. Ale zítra ráno přijdu ke snídani!“

13) S tím se odporoučel a šel se svými druhy dolů do vesnice. My jsme se však posadili k našemu jídelnímu stolu a povečeřeli.

14) Rozumí se samo sebou, že jsme hovořili téměř až do půlnoci mnoho o onom trojnásobném stejném zjevu, který se pak již neopakoval, jakož i o provedení plánu našeho starého kněze.

15) Teprve poté jsme se odebrali k odpočinku, z něhož jsme byli několikrát vyrušeni prudkými nárazy větru a zrána jsme se pak zcela posílení odebrali do přírody.

16) Také kněz přišel jak slíbil též ke snídani a sdělil nám také výsledky svého nočního přemýšlení. A nezůstal jen při svém úmyslu, nýbrž začal také již toho dne pracovat na provedení, k němuž mu onen zázračný zjev poskytl zajisté nejlepší služby. A dnes neuvidíte v mé vesnici žádného Dia a Apollona a kněz má nyní, jako nějaký Plato již mnoho učedníků, které učí znát Boha Židů.

17) Tu je nyní přesně a pravdivě vypravována pamětihodná událost, kterou viděli mnozí na Patmosu. Jak vlastně však vznikla a co měla znamenat, víš asi Ty, milý Pane a Mistře, zajisté nejlépe! Kdybys nám o tom podal některá objasnění, učinilo by nás to nanejvýš šťastnými. - Pane, odpusť mně nudnost způsobu mého vypravování!“

18) Pravil jsem JÁ: „Ty jsi vypravoval vše zcela dobře; pošli však nyní pro svého starého sluhu a Já pak vám osvětlím onen zjev na Patmosu!“

19) Poté byl přiveden starý sluha a přišel k našemu stolu.