176. Podstata pravdy.

1) Poté Mně děkoval opět hostinský a jeho syn za toto poučení, nakonec však pravil: „Že člověk může být jen pravdou osvobozen od každého bludu a klamu, to je již o sobě jistě velká a svatá pravda; ale velmi mnozí mudrci všech nám známých národů se stále dotazovali po pravdě, také ji horlivě hledali a nemohli ji nalézt a ještě nikdo nemohl úplně určit a lidem pochopitelně vyložit co je pravda. A tak bych tedy nyní rád od tebe, milý Pane a Mistře, slyšel co je v podstatě pravda; neboť ty nám to zajisté budeš moci nejlépe vysvětlit. Teprve tehdy, když člověk ví co je pravda a jak a kde ji lze nalézt, může ji také přijmout v sobě za směrnici života a jí se z každého bludu a klamu osvobodit. Co je tedy úplná pravda a jak a kde ji nalezneme?“

2) Pravil jsem JÁ s vlídnou tváří: „Pohleď na Mne a poslouchej dobře co ti nyní řeknu: Bůh, Ten jeden a jedině pravý Bůh je pravda. Kdo Boha jedině pravého nalezl, ten také nalezl pravdu, která ho osvobodí a učiní úplně živým. Nalezl-li však člověk Boha a poznal-li Jeho přesně zjevenou vůli a žije-li a jedná.-li podle ní, pak se také stal člověk sám v sobě pravdou; je-li však člověk tím, pak je také již svobodný a postoupil od smrti světa a jeho hmoty k životu z Boha.

3) Já vidím v tobě sice ještě jednu otázku, na kterou nelze tak snadno odpovědět jako na otázku, na kterou jsem již nyní odpověděl, ale Já také najdu na tvou novou ještě nevyslovenou otázku každému srozumitelnou odpověď.

4) Tvá dosud nevyslovená otázka zní takto: „Bůh je již zcela správně jediná pravda a kdo našel Boha, našel pravdu, která ho může osvobodit; ale kde je Bůh, kdo je Bůh, jak zní jako úplně pravdivá Jeho vůle a konečně: jak najdu Boha a jak také poznám, že je to On?“

5) Ano, hle, milý příteli, odpovědět na tuto otázku v úplném světle není pro Mne věru těžkou věcí, ale pro tebe nicméně potud, abys také v úplném světle porozuměl dané odpovědi! Ale pokusme se o to!

6) Hle, Bůh je nejčistší a věčný Duch! Tento věčný Duch je pouhá a nejčistší Láska a tedy Sám věčný Život; láska však je oheň a v sobě planoucí světlo a vše to je pravda.

7) V Bohu jako věčném Prazákladu všeho jsoucna je tedy také nejdokonalejší Sebevědomí, nejvyšší Inteligence, Moudrost a Moc a kdyby tomu tak nebylo, nebylo by bývalo také nikdy nic stvořeno; neboť co je v sobě nic, nemůže se také věčně nikdy v něco utvořit.

8) V Bohu je tedy také ona nejvyšší Inteligence a nejsvětlejší Sebevědomí věčně pohotově a činně přítomné. A kdyby tomu tak nebylo, - kdo by byl mohl dát andělům a lidem život s inteligencí a sebevědomím?! Či může někdo dát někomu něco také tehdy, nemá-li to sám?! Může němá a hrubá síla dát nějaký dokonalý život?!

9) Ty jsi za svého života zajisté již častokrát viděl bez ladu a skladu zuřit a řádit v sobě všeliké slepé a o sobě němé síly; ale viděl jsi také již někdy řádit někde vichřici, která by rozvinutím své největší moci a síly utvořila vírem také jen sebebídnější ovčinec nebo svinec?! Či způsobil snad někdy blesk uhodivší z mraku do země něco jiného nežli jen nejvýš podřadné zničení?!

10) Pozoruj tedy veškeré ty němé síly a moci a neobjevíš na výplodech jejich hrubého působení nikdy nic, z čeho by se dala postřehnout v sobě a o sobě i jen nejmenší jiskérka nějaké inteligence a rozumu! Ano, moudrý badatel objeví také v sebehrubším působení slepých a němých sil a mocí jistý řád a moudrý plán; ale to není vlastnictvím slepých a němých sil a mocí, nýbrž vlastnictvím Boha, Který ze Své nejvýš vlastní a nekonečně moudré moci vůle způsobuje takové nápory, aby dosáhl pro tu či onu část Země nějakého dobrého účelu.

11) Pozoruj rostliny, zvířata a zejména člověka, tak najdeš ve všem největší řád, moudře založený plán spojený s nejlepší účelností, což vše si tyto živé věci samy nikdy dát nemohly, protože ony, jako předtím snad ze sebe tu jsoucí, nikdy a nikdy nebyly! Jsou-li však nyní zde a jejich bytí ukazuje jistě na nejvýš moudrého Původce, pak je tedy také jasné, že jen Jeho nejvyšší Inteligence, Jeho Moc a Jeho nejdokonalejší Sebevědomí mohly ze Sebe Sama vyvolat v jsoucno tak přerozmanité bytosti.

12) Člověk má již sám ve své duchovně ještě nevyvinuté čisté sféře přirozeného života zářící, daleko sahající inteligenci, z níž se rozvíjí jako strom ze semene intelekt a rozum, pomocí nich přivádí hned v jsoucno velmi pozoruhodná a dobře uspořádaná díla.

13) Kdopak by mimo Boha mohl dát, udržovat a dovršit inteligenci, sebevědomí, intelekt, rozum, lásku a zcela svobodnou vůli s přiměřenou účinností člověku, jehož tělo je již nejumělečtější organismus a nejvýš moudře zařízení stroj života?! Příteli, jestliže jen trochu jasně rozvážíš, co jsem ti nyní předložil jen tak ve vší stručnosti, pak v tom také zcela snadno najdeš přirozenou cestu, na níž může člověk, chce-li jen vážně, nalézt Boha a s Ním věčnou Pravdu! A nastoupí-li tuto cestu ve vší lásce k Tomu, Kterého hledá, pak Ho také najde; a našel-li Ho, pak mu Nalezený ihned také zjeví Svou vůli.

14) Jedná-li pak člověk podle ní, pak se také rozjasňuje a rozsvětluje v jeho duši, která se láskou k Bohu, Kterého našla a poznala, právě tím stále víc a více sjednocuje s Duchem z Boha.

15) A hle, nastalo-li u člověka to, pak on sám se stal pravdou, protože našel pravdu v sobě; a tím nyní zajisté poznáváš co je pravda jak ji hledat a kde ji lze vždy jistě nalézt.

16) Nalezl-li jsi však takto pravdu a stal-li jsi se tím pak také svobodný a čistý, pak se tím stane také vše, co tě obklopuje, pravdou, čistotou a svobodou; neboť pravdivému je vše pravdivé, čistému vše čisté a svobodnému vše svobodné. Více zatím ještě nepotřebuješ. Taž se však nyní sama sebe, zda jsi také dobře porozuměl všemu tomu, co jsem ti nyní vylíčil!“

17) Pravil Kado: „Ó, můj milý Spasiteli, Pane a Mistře! Ty jsi mně a nám všem nyní zvěstoval a jasně odhalil velké věci a pravdy; starý závoj Isidin je odestřen, chlév Augiášův ve mně od starého neřádu vyčištěn a gordický uzel rozťat - a za to vše děkujeme nyní jedině Tobě! Já jsem se stal nyní pravým Herkulem - ale ne oním, který stál nerozhodnut na rozcestí, nýbrž který rozhodnut nastoupil cestu pravé ctnosti a na této cestě bude také až k jasnému cíli dále kráčet.

18) Já jsem Tě hledal, jak víš a také jsem Tě, byť v noci, našel, což je však tím lepší a příznačnější, jelikož bych Tě byl za dne asi velmi těžko kdy našel, ježto ve mně samém byla noc a temno. Nyní však začalo ve mně již zcela mocně svítat a ranní červánky budou následovat a brzo se zvedne Slunce také nad obzor mého života! A já myslím, že mu skoro už nyní stojí blíže, nežli je to má duše nyní s to pochopit. Krátce a dobře, já jsem Tě, ó, milý Pane a Mistře, hledal a pak také jsem Tě našel; a poněvadž jsem se dověděl nyní od Tebe jak Boha a v Něm pravdu hledat a také nalézt, pak se mi to také podaří.

19) A uvažuji-li nyní o věci zcela správně a jasně, praví mně něco v mém srdci: „Kado, ty jsi již vše našel a nebudeš již nadále muset mnoho hledat!“ Já myslím: Ty, ó, dobrý a nejmilejší Pane a Mistře a Ten, Kterého mám ještě hledat, stojí podle mého nyní ve mně probuzeného pocitu dosti nepochybně na jednom a témž stupni a kdo hledal a také Tebe našel, ten také již našel spolu Toho, Kterého má ještě hledat; neboť znamení, která konáš Ty a slova, která mluvíš Ty, nikdo nemůže mluvit a konat. Tím bych chtěl říci: Pane a Mistře, Ty Sám jsi Pravda, Cesta, Světlo a Život! Kdo našel Tebe, ten také již našel vše! - Soudil jsem nyní nesprávně?“