158. Rozloučení s domem Lazarovým.

1) Poté jsem povolal Rafaela a dal mu pokyn, aby měl připraveno vše k odchodu Římanů.

2) I pravil Rafael: „Pane, Tvá svatá vůle plna věčné a nekonečné síly a moci ve mně je už vykonaným dílem! - Pohleďte ven do velkého nádvoří a najdete vše v nejlepším pořádku; také mládež sedí již na vhodných soumarech a čeká na okamžik odcestování odtud, především však, aby v tomto životě ještě jednou spatřila pravého Otce a Jemu za vše poděkovala a Ho poprosila, aby na ni ve Své otcovské lásce vždy vzpomínal.“

3) Po těchto slovech Rafaelových všichni tedy také povstali a spěchali na velké nádvoří a všichni žasli nad čistým zázrakem.

4) Já jsem šel nyní k dětem a udělil jim pravé požehnání a ony Mně za mnohých slz děkovaly a chtěly Mně poděkovat hlasitými slovy, což jim však pro samé slzy lásky sotva bylo možné.

5) JÁ jsem jim však zcela vlídným hlasem pravil: „Děti, Já rozumím vnitřní -živé řeči vašich srdcí, která je Mně mnohem milejší nežli nejkrásnější slova úst; setrvávejte v takovéto lásce a Já budu jako váš pravý Otec v duchu mezi vámi a budu vás Mým živým slovem učit a vychovávat. Amen.“

6) Poté jsem dal Rafaelovi opět vnitřní pokyn a on sedl na soumara, postavil se před mládež a průvod za vedení Rafaelova nastoupil správně cestu do Tyru.

7) Poté vsedli tedy také Římané se vším svým služebnictvem na své soumary a s nimi též všichni obrácení farizejové se svými ženami a dětmi a jak známo, také všichni ostatní zde přítomní, kteří byli Římany vzati a přijati; také oni Mně za mnohých slz děkovali za všechny jim prokázané milosti a za velká dobrodiní.

8) Poté jsem šel k Římanům, podal jsem jim ruku a dal jim radu, aby nyní následovali průvod Rafaelův, který je doprovodí viditelně až do Tyru před palác Cyreniův. Tam pak jim dá ještě náležitý pokyn, jak jim bude použít moře.

9) Agrikola Mně za tuto radu poděkoval, tázal se Mne však ještě ve spěchu, co bude Rafael potom dělat.

10) JÁ jsem mu však vlídně řekl: „O něho se nestarej; neboť je to duch a ví, co má podle Mé jemu jasně známé vůle dělat! Budete-li ho v lásce ke Mně volat, nebude váhat radou a skutkem vás podporovat. - A nyní se dejte také vy do pohybu!“

11) Poté se ještě všichni rozloučili s Lazarem a rovněž i se všemi ostatními zde ještě zůstavšími, načež se dali do pohybu. Římany doprovázel také setník, jeho druhové a tři hostinští, když Mně byli také dříve osvědčili lásku, vděčnost a úctu; neboť věděli, že Se nyní také déle v Betanii nezdržím.

12) A tak byla nyní Betanie opět mnohými hosty opuštěna; jen Já jsem ještě na krátkou dobu zůstal se Svými starými učedníky, s Židořeky a s několika učedníky Janovými. A teprve nyní jsem pravil v důvěře, že se odeberu do krajiny Jericha a do známých deseti měst a že ponechávám učedníkům na vůli, chtějí-li jít se Mnou. Všichni chtěli jít s sebou a Já jsem jim přikázal, jakož i celému domu Lazarovu, aby nikomu neříkali, kam Se ubírám. A všichni Mně co nejslavněji slíbili, že budou ve všem podle Mé vůle jednat.

13) Také Marie z Magdalonu Mne však nyní prosila, aby Mne směla doprovázet.

14) JÁ jsem jí však pravil: „Marie, je ti ponecháno na vůli, jak jsem ti to také slíbil; ale aby se slepý svět námi nepohoršil, učiníš lépe, zůstaneš-li zde v domě bratra Lazara a budeš-li Mne místo nohama následovat v srdci. Sestry bratrovy mají tě rády a dostane se ti příležitosti, abys jim prokázala mnohou dobrou službu, na což budu pohlížet tak, jako kdybys tuto službu prokázala Mně. Avšak tímto ti nicméně nedávám žádný příkaz, nýbrž nechávám ti zcela na vůli, co chceš nyní raději učinit.“

15) Poté pravila Magdalena: „Pane, od nynějška budu činit vždy jen to, co je Ti milejší a příjemnější a tak tedy zůstanu u Lazara až do Tvého brzkého návratu a budu Tě následovat v srdci! Ale všichni Tě, ó, Pane a Mistře, prosíme, abys k nám brzy zase přišel; neboť bez Tebe bude mít naše bytí a život smutný vzhled.“

16) Pravil jsem JÁ: „Marie, i když také nebudu u vás a mezi vámi tělesně, budu však působit u vás nicméně v Duchu; neboť v Duchu jsem přece stále všude přítomen, poněvadž musím všechny věci ve věčné nekonečnosti udržovat a vést, kdybych však nebyl v Duchu všude přítomen, vzalo by veškeré bytí za své a nebylo by ani tvora v celé nekonečnosti, - což nyní již pochopíš. Neboť mocí Mé nejvýš živé a nejvýš činné vůle jsem Já Sám od věčnosti vše ve všem a vše je ve Mně. Otec, Jenž Mne jako Syna člověka vyslal do tohoto světa, je ve Mně. Já a On nejsme však dva, nýbrž úplně Jeden; vůle Otcova je tedy také vůle Má a ta působí všude.

17) Otce o Sobě nemůže ovšem žádný člověk vidět; neboť beze Mne by tu nebyl a Já ne bez Něho, protože Já a On jsme úplně jedna Bytost. Kdo tedy vidí a slyší nyní Mne, vidí a slyší také Otce; neboť Já jako Otec jsem Se Sám Svou vůlí do tohoto světa vyslal. Proto blaze vám, kteří ve Mne věříte; neboť kdo ve Mne věří, věří také v Otce, Který Mne poslal a Otec mu za to dá život věčný!

18) Když tato slova dobře uvážíte, budete ve své mysli vždy veselí; neboť zpozorujete, že Já přes Svou tělesno-osobní nepřítomnost přece jen u vás budu a zůstanu, - Marie, pochopila jsi tato Má slova?“

19) Pravila Marie: „Ano, Pane a Mistře a Otče a Synu a Duchu! Proto Tě budu moci tím snáze a rozhodněji v srdci následovat.“

20) Poté jsem Se obrátil k Svým učedníkům a řekl: „Dosud jsem Já jako Pán a Mistr pracoval Sám a vy jste byli jen jako němí svědkové všeho, čemu jsem učil a co jsem konal; ale od nynějška budete také vy se Mnou pracovat, jako se Mnou viditelně před očima celého světa pracoval Rafael. A tak tedy pojďme nyní odtud.“

21) Poté jsme se ihned vydali na cestu do údolí, po níž se snadno za půl hodiny dospěje k hostinskému v údolí. Lazar s oběma sestrami a s Marií z Magdalonu Mne doprovázeli až k údolnímu hostinskému, který spatřiv Mne ještě zdaleka přicházejícího, spěchal Mně ihned s otevřenou náručí i se svou rodinou vstříc a vyřizoval Mně od Římanů ještě mnoho pozdravů. Zdrželi jsme se poněkud u jeho domu a Já na prosbu hostinského jsem požehnal jeho dětem a celé domácnosti, za což Mně bylo všestranně z nejhlubšího základu srdce poděkováno.

22) Poté se Lazar se svými rozloučil a odebral se domů do Betanie, kde ho již očekávala leckterá práce.