148. Napomenutí Agrikolovo k odcestování.

1) Po těchto slovech vztáhl Rafael nad ně ruce a oni spatřili, jakoby s výše několik set hodin nad Zemí celou Zemi, postřehovali také její otáčení kolem její polární osy, přehlíželi všechny země a říše, moře a polární, věčným sněhem a ledem pokryté krajiny a spatřovali také kulatou podobu Země, které nevadily ani nejvyšší hory.

2) Tentokrát je však nechal Rafael asi hodinu v jasnovidném stavu, aby také mohli určitěji postřehovat otáčení Země, jakož i činnost duchů éteru, vzduchu a všech čistších a hrubších přírodních duchů, které spatřovali v podobě velmi malých, víceméně třpytících se červíčků, jejichž činnosti směrem k rovníku stále přibývalo, že mohli také dobře všestranně pozorovat všechny ostatní věci, předměty a události na Zemi, rozumí se samo sebou.

3) Za hodinu je Rafael probudil zase do přirozeného stavu a všichni děkovali především Mně, že jsem něco takového dopustil a pak také Rafaelovi, že jim prokázal totiž tak jasně a hluboko je poučující dobrodiní o pravé podobě a pohybu Země, jakož i o jsoucnosti a působení přírodních duchů.

4) Poté začal také hned jeden druhému o překot vyprávět, co vše viděl a pozoroval a každý z toho měl velkou radost, protože vše, co každý viděl a pozoroval, u všech co nejpřesněji souhlasilo a známých deset předních Římanů se také ještě tím více těšilo proto, že to co nyní znovu viděli a postřehovali souhlasilo tak co nejpřesněji s tím, co již dříve o podstatě Země slyšeli a co viděli.

5) Vzájemné vypravování a potvrzování pravdy nechtělo nyní již brát téměř ani konce a trvalo až do úsvitu, zatím co jsem Já a všichni ostatní ještě dále dřímali.

6) Tu se Agrikola vzchopil a pravil: „Přátelé a nyní opravdoví bratři skrze milost Páně! Nadchází den našeho odcestování odtud a proto musíme ještě leccos uspořádat a obstarat. Jak to vypadá s našimi sluhy, soumary a zavazadly? Nyní jsme takřka již přes dvanáct dnů v této krajině a v této době jsme se však o to ještě ani nestarali! Nyní však musíme mnoho toho všeho s sebou vzít a proto také budeme potřebovat mnohem větší počet soumarů. Odkud je vezmeme? Nyní je skutečně načase, abychom k tomu učinili opatření.“

7) Pravil Rafael: „Přátelé, až do této chvíle bylo o veškeré vaše věci co nejlépe a co nejúčelněji postaráno a také tak bude až do chvíle vašeho odcestování; proto se ani nyní nestarejte o to, ač jste se dosud nepotřebovali starat. Vaši sluhové a pacholci byli všichni bez vašeho vědění a chtění již dávno zde v Betanii zaopatřeni a tak také v náležitém počtu vše ostatní; neboť Pán jistě zcela dobře věděl, co budete k vašemu návratu potřebovat a proto se také skrze mne již o to co nejlépe postaral. Proto můžete nyní být také v tomto ohledu zcela klidni!“

8) Pravili Římané: „Ó, příteli, to by bylo příliš mnoho milosti Páně pro nás pohany; ale přesto se vše již tak asi má, jak jsi nám řekl, je tedy nyní pro nás již velmi na čase, bychom účtovali s naším hostinským a přítelem Lazarem a zaplatili mu náš velký dluh!“

9) Pravil nyní Lazar: „Přátelé, Ten, Jenž Se ve Své velké lásce a slitování postaral o jedno, postaral Se také již co nejhojněji o to ostatní! Na cestě do vaší domoviny se tu a tam již setkáte s mnoha chudými a nuznými lidmi; těm můžete v náležité míře prokázat milosrdenství. A tak až do chvíle vašeho odcestování se již nemusíte o zcela nic starat!“

10) Pravil Agrikola zcela dojat: „Děje se tu tedy zázrak velké lásky Páně za zázrakem a my velcí a mocní Římané nemůžeme Jemu nic naproti tomu něco záslužného prokázat!“