122. Pán vysvětluje 93. žalm.

1) Tu poděkoval Mně hostinský opět také za toto poučení, uzavřel skříň a šli jsme do sálu obráceného k východu. Tento sál oplýval opět všelikými poklady a starožitnostmi, na kterých Římané nacházeli velké zalíbení.

2) A náš Agrikola pravil: „Příteli, ty a tvoji rodiče a předkové jste byli jistě asi velice mlčenliví o tom, co jste měli a co ty nyní ještě máš; neboť jinak bychom o tom přece jen již dostali nějakou zprávu do Říma! Neboť tyto poklady mají dvojí cenu; předně se skládají z ušlechtilých kovů, perel a velmi vzácných drahokamů a pak mají zejména pro vás Židy velkou historickou cenu.“

3) Pravil hostinský: „Mocný pane, je tu také třeba v mnohém ohledu velké mlčenlivosti, ne tak velice kvůli Římanům, jako spíše kvůli kněžím. Neboť kdyby kněží o tom všem věděli, nedali by mně a také mému domu jistě dávno již pokoj a také by již leccos k svým zištným účelům odtud odvlekli; avšak my neprozradíme co je tu, ačkoliv jsme byli již mnohokráte na to a ono knězi dotazováni. A tak tedy mám nyní více klidu před knězi také proto, že jsem se i se všemi svými držebnostmi postavil pod ochranu Římanů. V tomto horním patře ubytovávám však také zřídka cestující, protože mohou být snadno ubytováni v přízemí a prvním patře a mám ještě jiné vedlejší budovy, v nichž mohu umístit mnoho cestujících. Také zlodějů a lupičů se musím obávat; neboť předně tento dům jest, jak jste viděli, obehnán silnými a vysokými zdmi, které nelze přelézt a zadruhé tato krajina je kolem příliš zalidněna a poctivá a zloději a lupiči se jí vzdalují a tak zde mohou tyto poklady dobře a jistě odpočívat. Ale tamto je opět jedna deska žalmu! Račiž nám ji Pane, tlumočit!“

4) Pravil jsem JÁ: „Ano, ano, to bude moudřejší nežli obdivovat dlouho staré poklady, které nemají pro duši a ducha žádnou cenu! Budete-li si však budoucně shromažďovat poklady, pak shromažďujte takové poklady, které nebudou moci být rzí zničeny a ani moly rozhlodány! Co prospějí člověku všechny poklady celého světa, když přitom na duši škodu utrpí?! Byl-li láskou k mrtvým pokladům světa vložen do duše zárodek smrti, kterým přechází duše do smrti hmoty, - kdo ji pak zachrání z kovových rukou soudu, který se stal láskou a zdánlivým životem duše?“

5) Pravil hostinský: „Ó, Pane a Mistře, u Boha jsou přece všechny věci možné!“

6) Pravil jsem JÁ: „Ovšem, to jistě, ale ve věčnosti jde vše mnohem pomaleji kupředu nežli na tomto světě, na kterém trvá vše jen určitý čas, který je vždy velmi prchavý, brzy a snadno se vše mění a ve způsobu v jakém to tu bylo, přestává být navždy.

7) V říši duchů není však již let času a nemůžeš říci: „Dnes udělám to a zítra ono!“, neboť vše spočívá již jako hotový skutek a jako provedené dílo v duši. Je-li zlé, odkud potom vezme dále žijící duše novou látku a nové poznání, aby ono v sobě přítomné zlo přetvořila?

8) Bude sice tam duším také dopřáno, změnit se; ale to tam bude u duší do světa velmi ponořených často nanejvýš dlouho trvat a nakonec se dosáhne jen málo toho jistého. Neboť láska je životem duše. Je-li tato láska duchovní a. tedy podle řádu v Bohu dobrá, pak také má duše pravý a dokonalý život v sobě a žije dokonale ve velké jasnosti věčně dále a to je pak již pravý věčný život; je-li však láska v duši hmotná a tedy mrtvá, protože souzená, pak je také život duše takový, jako je láska v ní.

9) Takový život nemůže být pravý, nýbrž jen zdánlivý a klamný. A poněvadž je takový, pak to také není život věčný, protože ve své nečistotě nemůže dále trvat, nýbrž se musí měnit buď k dobru anebo v nejhorším případě k základnímu zlu, jímž je onen tvrdý soud musu a vlastní věčná smrt, z jejíž tvrdých pout se duše právě tak těžko vyprošťuje, jako se nemůže tvrdý kámen sám proměnit v čistou a tekoucí pramenitou vodu.

10) Proto nemilujte svět, nýbrž prchejte před jeho sváděním a jeho pokladů používejte k dobrým skutkům a tím obdržíte opravdové poklady pro duši i ducha!

11) A nyní uvidíme, co kdysi napsal David na kamennou, před námi ve stěně umístěnou desku!

12) Co je tu napsáno zní takto (Žalm 93.): „Pán je Král a nádherně ozdobený (Láskou, Moudrostí a Mocí); Pán je ozdobený a započal Říši (Říši Boží na Zemi) pokud je svět a zařídil tak, aby trvala. S jejím počátkem stojí stolice (pravdy a života) pevně; Ty, ó, Pane, jsi věčný! Proudy vod se zvedají, proudy vod pozdvihují svůj hukot, proudy vod zdvihají své vlny. Vlny mořské jsou velké a hučí hrozně; větší však je Pán na výsostech, Tvé slovo je správná nauka a svatost je ozdobou domu Tvého navěky.“

13) Hleďte, takto zní zcela krátký, ale obsahově převelice hluboký a závažný žalm, který nyní šíří zcela do této doby své skryté světlo a osvětluje také budoucnost!

14) Stolice věčné pravdy bude nyní zřízena pro celou Zemi a také potrvá; ale proudy licoměrníků, lhářů, farizejů a falešných proroků se také zdvihají a začínají hůř a hůře hučet proti pravdě, která k lidem této Země z nebí přišla a zdvihají vlny své moci proti světlu, aby je udusily. Také vlny mořské se staly velkými a hučí hrozně.

15) To ukazuje na budoucí velké boje světla s temnotou; ale pravda Páně stojí vysoko nad nimi a konečně zvítězí nade vším, co je falešné a zlé. Zbraní bude čisté slovo z Božích úst, správná nauka o životě a zůstane věčně; neboť jako je věčný a mocný Bůh, takové je i Jeho slovo. A jako je svatost světlem a ozdobou Boha, tak i Jeho slova a Jeho nauka.

16) Domem Božím není však snad mrtvý chrám v Jeruzalémě, nýbrž lidé, kteří slovo Boží slyší, s radostí je přijímají a podle něho žijí. - Nyní jsem vám tedy také tento žalm přečetl a vysvětlil; na vás je však nyní, abyste Mně otevřeně doznali, zda jste žalmu také správně porozuměli.“

17) Pravil poté hostinský: „Ó, Pane a Mistře, kdo by tomu také nerozuměl?! Neboť co David ze svého Bohem mu vdechnutého Ducha napsal, stojí nyní ve skutečnosti přezázračně před námi a odhaluje nám také již dalekou budoucnost, tak jako nyní přítomnost. Hukot proudů vod a velké vlny moře se mně ovšem naprosto nelíbí; ale co se dá proti tomu dělat a jaké opatření proti tomu učinit? Neboť dokud musí svět zůstat tím co je, očistným domem nářků pro duše lidí a dokud se na Zemi střídá den s nocí a člověk bude mít svou svobodnou vůli, bude také těžko kdy úplně jasno v obcích a v srdcích lidí. Blaze tomu, kdo obdrží světlo a pak je ke štěstí svého domu ve svém domě podrží a náležitě pěstuje!“

18) Pravil jsem JÁ: „Tu máš pravdu; ale kdo má a pěstuje ve svém domě správné světlo, ať je nechová skryté, nýbrž ať je čas od času při dobré příležitosti nechá nad svůj dům vysvitnout! A když to pak mnohé domy učiní, pak se také temnota ducha ve světě velmi zmenší a noc sama se stane dnem. - Ale nyní se ještě podíváme do ostatních komnat tohoto domu v jeho druhém patře; neboť Římané by si rádi vše prohlédli!“