35. Osobnost satana.

1) (Pán:) „Já Sám jsem nechal jednou objevit se satana Svým prvým učedníkům v přiměřeném obrazu a oni se ho přemocně zhrozili. Rovněž tak se také častěji stávalo u praotců této Země; avšak tehdy nebylo slovně připojeno vysvětlení, protože staří z ducha moudří rozuměli dobře obraznému znázornění na základě vnitřních obdob (podobenství) a proto také říkali: Hrozné je padnout do rukou Božího soudu, to jest hrozné je pro duši, která již jednou dospěla k úplnému sebevědomí, dá-li se opět nikdy neměnitelným zákonem musu Boží vůle v hmotě zajmout.

2) Že toto se označuje pro duši jako něco strašného, to učí zkušenost každého umírajícího, jenž předtím nedosáhl úplného znovuzrození v duchu.

3) Proč se tedy taková duše tak velice bojí smrti svého těla? Protože se domnívá jako ještě zapletená do jeho zákona musu, že s tělem také zemře! Že je tomu tak, to můžete vidět a dobře poznat u všech těch, kteří buď zcela nevěří anebo jen stěží věří v další život duše po smrti těla, protože také jejich duše vězí buď zcela anebo z největší části v soudu svého těla a musí tedy také spolupociťovat jeho smrt po tak dlouho, dokud se Mou vůlí neodloučí od něho úplně.

4) Jelikož však nyní asi poznáváte, jak je tomu vpravdě s vlastním satanem a jeho ďábly, budete z toho také moci sami si ujasnit, že tomu také stejně musí být s peklem. Peklo je o sobě stejně jako satan věčný soud musu, tedy svět a jeho hmota.

5) Ale proč se satan nazývá také knížetem temnoty a lži? Protože veškerá hmota není tím čím se zdá být a kdo ji uchopí ve své lásce v jejím zdání a dává se jí zajmout, ten je tedy také zřejmě v říši lži a - vůči pravdě - v říši temnoty.

6) Kdo například příliš miluje tak zvané poklady z říše mrtvé hmoty považuje je a cení za to, čím se zdají být a nikoli za to, čím jsou vpravdě, ten se tím již ocitá v říši lži, protože jeho láska jako základ jeho života se do nich jakoby zcela slepě ponořila a může se jen nejvýš těžko z takovéto noci opět povznést ke světlu úplné pravdy.

7) Kdo však považuje zlato jen za přiměřený jev, kterým se znázorňuje dobro lásky v Bohu, jako se čistým stříbrem znázorňuje pravda moudrosti v Bohu, ten pak také zná pravou hodnotu zlata a stříbra, stojí tedy v říši pravdy a jeho duše se neudusí v klamném zdání a jeho soudu.

8) Jen takový jedině pravý význam měly tedy u praotců a u všech proroků zlato, stříbro a různé druhy drahokamů; jako hmota neměly však cenu a proto se také nemohly stát duši nebezpečné. Z poznání pravé hodnoty hmoty poznali také snadno a brzy její přirozenou způsobilost a upotřebitelnost a čerpali z toho opravdový užitek.

9) Když však časem si začali lidé cenit a vážit hmoty pro její lesk a zdání, přešli do jejího soudu, stali se duchovně slepí, tvrdí, hrabiví, lakomí, prolhaní, svárliví, podvodní, pyšní, zlí a bojovní a dobyvační a tím se ocitli v modlářství a pohanství a tedy také ve vlastním pekle, z něhož by nemohli být vysvobozeni beze Mne.

10) Proto jsem musel Já Sám obléci na Sebe hmotu, s ní soud a musím jej prolomit, abych se tím stal vstupní branou do věčného života pro všechny padlé, budou-li chtít touto branou vejít do života. Proto jsem také dveřmi do života a Život Sám. Kdo nevejde Mnou, ten k životu ve světle věčné pravdy a ) svobody nepřijde, nýbrž zůstane zajat v soudu hmoty.

11) Avšak tu se nyní ještě namítá sama sebou otázka: Není tedy podle toho skutečně osobní satan a osobní ďábel?

12) A Já pravím: Ó, ano, jsou již zde ještě v těle kráčející a ještě mnohem více je jich na velkém onom světě, kde se neustále namáhají vykonávat zlý vliv na tento svět a to jednou hrubými přírodními duchy, kteří dlí ještě ve všeliké hmotě za účelem stanoveného vyzrání a potom však také bezprostředně určitým skrytým našeptáváním, ponoukáním a sváděním. Pozorují u lidí velmi dobře různé slabosti a náklonnosti k nim, zmocňují se jich a rozdmýchávají je ve žhoucí vášně.

13) Stala-li se však slabost člověka žhoucí vášní, pak se tento člověk ocitá již zcela ve stavu soudu hmoty a jejích zlých duchů a je mu pak těžké z něho se uvolnit.

14) Satan je soujemem veškerého soudu musu hmoty a co se týče jeho osobnosti, ta tu o sobě nikde není, zato však ji lze považovat za spolek ďáblů všeho druhu nejen této Země, nýbrž všech Světů v nekonečném tvůrčím prostoru, jako také podle Mého vám již daného vysvětlení představují všechny ty nesčíslně mnohé Slupkové globy v jejich společném soujemu posléze jednoho převelikého Člověka stvoření.

15) V menším měřítku je ovšem také spolek všech ďáblů nějakého světového tělesa satanem a v nejmenším měřítku každý jednotlivý ďábel sám o sobě!

16) Dokud však na nějakém světovém tělese nebyl člověk, nebyl na něm také žádný osobní ďábel, nýbrž jen souzení a nevykvašení duchové ve veškeré hmotě světového tělesa; k hmotě však patří vše co postřehujete svými smysly.

17) Ale můžete též přijmouti to, že nyní na žádném světovém tělese není horších a hněvivějších ďáblů nežli právě v této a na této Zemi. Kdyby jim to bylo dopuštěno, pak by Zemi a její obyvatele velice zle zřídili - ale to se nedopouští - a aby to ďáblové nemohli učinit, právě proto jsou stiženi vší slepotou a tedy také největší hloupostí a jejich spolky se podobají oněm bezpečnostním ústavům této Země, v nichž jsou zlí blázni a šílenci pevně drženi, aby nemohli škodit ostatním lidem.

18) Z toho co bylo dosud řečeno, můžete nyní všichni zajisté s úplnou rozvahou a osvíceným rozumem poznat, jak je to se satanem a s jeho ďábly a není vám nyní již třeba dále se na to ptát. - A nyní řekni, znalče Písma, zda jsi tomu všemu také dobře rozuměl!“