222. Zdánlivá hodnota pokroku vnější kultury.

1) (Pán:) „Nyní jsme jedli a pili opět dále, ale ovšem jen s náležitou mírou a účelem. Cyrenius se přitom s námi rozhovořil o mnohých domácích a stavebních věcech a ostatní hosté nás poslouchali a dávali Mně a Josefovi ve všem za pravdu.

2) Konečně jeden vojevůdce. jenž dosud neřekl ani slovo, soudil takto: „Co se týče umění stavitelského, třeba obrátit pozornost především na to, zda by se lodím na moři nemohlo dát takové zařízení, aby se předně čelilo s větším odporem bouřím, nežli tomu bylo dosud. Zadruhé u větších lodí bych chtěl odstranit veslování; neboť jsou-li vesla umístěna příliš vysoko nad okrajem lodi, je k tomu třeba příliš dlouhých tyčí. Tyto tyče se těžko řídí, potřebují velký počet silných veslařů, přitom však uplatňují málo síly ve vodě a při bouřích se snadno polámou. Jsou-li však vesla, jako je tomu u menších pobřežních lodí umístěna níže, pak při trochu jen vyšším vlnění vniká voda otvory pro vesla do lodi a pak aby se nic jiného nedělalo, nežli neustále čerpala voda z lodi, nechce-li se zahynout. A konečně zatřetí naše velké lodi mají ještě tu chybu, že pro mnohé veslaře mají příliš málo místa k pojmutí náležitého počtu cestujících a přes mnohé veslaře se nepřijde s místa ani při malém opačném větru.

3) Hleď, milý mladý, přemoudrý a zázračně mocný muži, mohl bys nám Římanům také v tom udělit dobrou a správnou radu! Staří Féničané měli prý lodi, s kterými mohli dokonce po širém oceánu velmi daleko rychle a jistě jezdit. My Římané musíme se stále spokojovat s plavbami pobřežními a jen za klidných dní a dob se odvažujeme plouti na širém moři. Co soudíš o této věci ty?“

4) Pravil jsem Já: „Ano, příteli, tu to bude s náležitou a dobrou radou trochu těžké. Neboť co by ti prospěla rada, kdybys ji nakonec přece jen nemohl uvést ve skutek?

5) K dobré a jisté plavbě na moři patří především přesná znalost hvězdného nebe, pak znalost Země a zejména polohy moře, jeho velikosti a hloubky. Vy však tuto znalost dávno ještě nemáte a také mít nemůžete, protože vaši hloupí kněží by proti tomu vší mocí horlili; proto by vám ani lépe zařízené lodi nic neprospěly, jelikož byste je nemohli potřebovat.

6) Féničané měli sice poněkud upotřebitelnější lodi, ale ne o mnoho. S plachtami dovedli při příznivém větru sice lépe zacházet nežli vy; ale širému moři se též vyhýbali a byli to také jen pobřežní plavci.

7) Chcete-li tedy své námořnictví lépe uspořádat, pak se musíte jít učit k Indům, sídlícím u moře; neboť Indové dovedou zacházet s plachtami, byť také ještě dávno ne zcela dokonale.

8) Hleďte však jen, abyste to přivedli tak daleko, aby se vaše duše brzy sjednotila s božským duchem, pak vám již duch také oznámí, jak byste mohli velmi mnoho zlepšit námořnictví!

9) Ostatně pro tuto dobu jsou vaše lodi zcela dobré a velmi upotřebitelné. Pozdější potomci budou však již stavět obdivuhodné umělé lodi, jimiž budou moci rychlostí ptáků všemi směry po všech mořích jezdit; ale to nezvětší štěstí lidí ani fysicky a ještě méně duchovně, nýbrž velmi mocně zmenší. Proto zůstaňte nyní jen ještě hezky dlouho přitom co máte; neboť příliš velké zlepšení ve věcech pozemských je vždy pravým a trvalým zhoršením v duchovnu, které má člověk všemi silami svého života jedině pěstovat.

10) Co prospěje člověku, kdyby také všechny poklady světa získal, ale utrpěl tím největší škodu na duši?! Cožpak ještě neznáte krátké trvání života veškerého těla na této Zemi a konečný osud těla?! Ať umřeš jako císař anebo jako žebrák, to vše je na onom světě jedno! Kdo zde měl mnoho, bude muset na onom světě mnoho postrádat, kdo však zde měl málo anebo také neměl nic, ten bude na onom světě také málo anebo nebude nic postrádat a tím snáze a spíše dospěje k vnitřním a jedině skutečným živým pokladům ducha.

11) Praotcové této Země byli tak šťastní lidé proto, že své pozemské životní potřeby ukájeli pokud možno prostě. Jakmile však začali lidé zejména v hluboko ležících údolích přebývající stavět města, pak tím do nich také vjela pýcha. Zchoulostivěli, zlenivěli a upadli brzy do všelikých neřestí a s nimi do všeliké bídy. Co dobrého z toho měli? Ztratili Boha s očí svých duší a veškerá vnitřní životní síla ducha je opustila, takže, podobně jako mnozí z vás, nemohli již uvěřit v život po smrti těla.

12) Nebyla to strašná výměna, když člověk za větší pohodlí hmotného života ztratil zcela duchovno?

13) Kdo je tedy mezi vámi moudrý, snaž se nyní opět zaměnit nepotřebně příliš dobrý a pohodlný život za čistý pravý život duchovní a učiní nesmírně mnohem lépe, nežli kdyby učinil ty největší vynálezy o tom, kterak by bylo možné jezdit zcela jistě a jako pták rychle přes veškerá moře. Jednou bude přece muset zemřít! Co potom jeho velké vynálezy prospějí jeho duši?!

14) Zůstávejte tedy při tom, co máte! Neklaďte žádnou váhu na to a snažte se především, jak byste mohli vždy víc a více kráčet po cestě ducha tím učiníte největší a nejlepší vynález pro velkou. plavbu z tohoto pozemského do druhého záhrobního duchovního!

15) K dosažení toho, co trvá jistě navěky, uveďte všechny své síly a prostředky do nejplnějšího pohybu; o pozemské věci pro tělo se však starejte jen potud, pokud je to rozumně nutné! Že musí člověk jíst a pít a své tělo chránit proti chladu a velkému horku, to je věc zcela přirozená; ale kdo tu koná pro tělo více nežli pro duši a nakonec pečuje jedině o tělo, naproti tomu se vůbec nestará o blaho duše, která přece má žít věčně, ten je opravdu slepý a převelice hloupý blázen.

16) Ano, kdo by byl s to proti vůli Boží opatřit věčný život svému tělu - což je nemožné - ten ať se stará o blaho svého těla; jinak ať se však každý stará o to, co bude a musí věčně trvat, protože to tak ustanovil Bůh!

17) Když jste to nyní dobře pochopili, pak se Mne již netažte, jak byste mohli své marnivé pozemské věci přespříliš zlepšit; neboť Já jsem přišel do tohoto světa jen proto, abych vám ukázal a pevně razil cesty, po nichž byste mohli jistě a snadno kráčet k životu věčnému!“