212. V paláci Cyreniově.

1) (Pán:) „Řek Anastokles se však omlouval, že bude sotva moci jít s námi k Cyreniovi, jelikož má ještě leccos obstarávat v hospodě.

2) Já jsem mu však pravil: „Nech nyní být hospodu hospodou, - hospoda bude již vědět co má dělat; to však, čeho se ti u nás dostane, prospěje ti více nežli hospoda a tvůj dům - jelikož nyní víš, s kým máš ve Mně co činit - bude zítra již dříve hotov, nežli se odtud vrátíme do tvého domu.

3) V noci nastane v tvém domě proměna tak, že to nikdo z tvých lidí nezpozoruje! Avšak zítra budou s údivem vyvalovat oči, až se octnou ve zcela novém domě, jenž bude však zcela podobný starému, jenže bude ve všem větší a pohodlnější -jako se to také stane s chlévem. Když to nyní víš z Mých úst, můžeš být již zcela klidný a jít s námi k Cyreniovi, kde nám bude všem dobře.“

4) Pravil poté Anastokles: „Ano, je-li tomu tak, pak nechám hospodu hospodou a půjdu s vámi k Cyreniovi! Snad se také ještě na mne upamatuje z Ostrazine!“

5) Pravil jsem Já: „To jen přenech hezky Mně, Já to již udělám;neboť Já mohu vše, cokoli chci!“

6) S tím byl náš Anastokles zcela spokojen a šel nyní s námi do nádherného paláce Cyreniova a jeho vysokých radů, ministrů a vojevůdců, kteří všichni bydleli ve velkém paláci.

7) Když jsme přišli do komnat Cyreniových, přecházel Řekovi samým údivem úplně zrak; neboť takovou nádheru a takové bohatství jeho oči předtím ještě nikdy neviděly.

8) Potají pravil (Anastokles) ke Mně: „Ale, Mistře, plný božské síly, to je přece nelidské, jaké tu jsou poklady a nevýslovná bohatství! Co tu má jeden člověk a jak naproti tomu pramálo mají mnozí statisícové!“

9) Pravil jsem Já: „Je to však takto lépe; neboť kdyby měli všichni lidé takové a tak mnohé poklady, pak by předně neměly žádnou cenu a za druhé lidé by brzy ztratili veškerou horlivost v činnosti a nakonec by žili ve vší lenosti jako zvířata. Jen hlad a žízeň by je pak pobádaly k žádoucí činnosti; vše ostatní by je nikterak nepobádalo a nepovzbuzovalo. Jsou-li však takové skvělé poklady a bohatství jen v rukou nemnohých chytrých lidí, mají pak pro všechny ostatní lidi pro svou velkou vzácnost sotva ocenitelnou hodnotu a lidé se přitom stávají činní a pracovití, aby si vydělali u těchto bohatých jen něco zcela nepatrného z nejdrahocennějších pokladů. A hle, to je přece dobré!

10) Spatřuješ tu zajisté velké spousty zlata a stříbra a nesčíslné množství nejdražších drahokamů a perel; kdyby ti Cyrenius dal jen jednu z nádherných perel za to, abys mu vykonal nějakou práci, pak bys jistě hned co nejvíce napjal všechny své síly, abys si vydělal aspoň jednu takovou perlu. Kdybys však měl takových perel beztoho takovéto množství, pak bys kvůli jedné perle jistě své síly nenapínal a řekl bys u sebe: „Ó, kvůli jedné perle ať si pracuje kdo chce! Já jich mám beztoho dost a ta jedna mne nevytrhne!“ Z toho však již můžeš poznat, že ve světě je pro lidi zcela dobře, jsou-li takové velké poklady a bohatství vždy jen v rukou nemnohých! - Uznáváš to?“

11) Pravil Řek: „Kdo by to neuznával, vysvětlíš-li to člověku Ty?! Cyrenius je sice přísný, ale přitom také spravedlivý a dobrý vládce a pamatuje vždy na vpravdě chudé, ačkoliv každého napřed dobře zkouší, zda je opravdu chudý, anebo jak se často stává, zda není jen lenoch, kterému nechutná práce. Protože je tedy takovým mužem, pak je také správné a slušné, že má tak velké poklady a bohatství.“

12) A tak se tedy také náš Řek nyní uklidnil a snáze a lhostejněji mohl snášet nádheru paláce.

13) Zatím co jsem však jednal s Řekem, promlouval Cyrenius s Josefem co nejhorlivěji o Mně a co vše jsem zatím dělal, což mu také Josef a Jakub stručně vše věrně sdělili a z čehož měl velikou radost. Dobré dvě hodiny trvalo dotazování a vyprávění, jehož se také účastnili mnozí vysocí radové a ministři, kteří se Mi nemohli dost vynadivit.