170. Obchodní karavana z Damašku.

1) Sotva jsem toto byl vyslovil, přišla co nejrychleji ke Mně také ještě u nás přítomná Helias a plna úzkosti a strachu pravila: „Ale, Pane, Pane, nebesa copak je to? Pozorovala jsem tamto od východu přicházející sem karavanu, kterak se pohybuje se svými velbloudy a soumary k nám, - ale za ní se sem nyní táhne jiná, strašně vypadající karavana! Místo velbloudů a soumarů vidíme strašně vypadající ohnivé draky a místo lidí vidíme nejopravdovější ďábelské postavy které jsou ovinuty žhavými hady a na prsou zdobeny umrlčí hlavou! Ó, Pane, Pane, co to má nyní najednou znamenat?“

2) Po tomto bezduchém vypravování Helias šli všichni k východnímu okraji pahorku a pozorovali tento na pohled ne zrovna příjemný zjev a všichni také přišli s poněkud úzkostlivou otázkou, co to má opět znamenat.

3) Pravil jsem JÁ: „Vizte a chápejte! Že se vpředu sem táhnoucí karavana skládá ze samých nejvýš světských a zištných kupců, víte již asi odedávna; neboť kupec z Damašku není o nic lepší nežli zloděj a lupič. Tito kupci prokazují kupujícímu všemožné zdvořilosti, aby od nich co možno draze nakoupil. Jestliže však jednou od nich nakoupil zboží, pak by ho nejraději, kdyby se nebáli přísných světských zákonů, také ihned zavraždili, prodané zboží vzali zase zpět a mimoto ho ještě oloupili o jeho zbylé peníze a majetek. Ale při všem tomto jejich vnitřním smýšlení a snažení jsou před světem vznešení a vysoce vážení lidé a jejich bližní se jim nemohou nikdy dost hluboko poklonit.

4) Abyste však vy všichni, jako nyní Moji učedníci a přátelé poznali trochu důkladněji než tomu bylo dosud tuto zlou čeládku v její pravé vnitřní podobě, otevřel jsem proto váš vnitřní zrak a vy spatřujete tělesnýma očima vpředu se táhnoucí světskou karavanu, jak ji může vidět každé zdravé oko lidské; ale za ní jste spatřili příslušnou vnitřní duchovní karavanu.

5) Žhoucí draci znamenají palčivou žádostivost strhnout všechny poklady této Země zcela na sebe. Ďáblové jedoucí na dracích jsou právě ti kupci jako světští lidé. Opásání hady znamená jejich kupeckou lstivost, chytrost a zchytralost. Umrlčí hlavy znamenají pak velkou krvelačnost takových pravých světských ďáblů. Neboť kdyby jim bylo možno, zavraždili by hned všechny bohaté lidi, aby se pak mohli co nejpohodlněji úplně zmocnit všech statků a pokladů této Země. Jelikož takto to dopadá zde u těchto kupců a Já vím dobře, že i vy sami si mnohdy ještě velice vážíte takových lidí, musel jsem je tedy před očima vaší duše náležitě odhalit!

6) Jelikož jste toto nyní viděli v nejúplnější vnitřní pravdě, budiž váš vnitřní zrak zase uzavřen, - a uvidíte nyní opět pod tímto pahorkem táhnout kolem pouhou karavanu vnější! - Jak se vám líbil tento obraz?“

7) Pravil! zde Nikodém: „Pane, já jsem poslal již několik svých sluhů do hospody s přísným rozkazem, že tato karavana nesmí za žádnou cenu v mé hospodě nalézt a mít zaopatření! To by bylo pěkné hospodářství dávat takovým bytostem zaopatření! Jako starosta učiním dokonce ihned také zde všechna opatření, aby museli hledat zaopatření ještě daleko za naším městečkem. Takové bytosti by nakonec naši jinak velmi vlídnou obec tak zamořily, že by v ní pak již nikdo nemohl existovat! Á, tu musíme ihned uchopit a uplatnit zcela přísné prostředky, aby takové neštěstí bylo od naší obce odvráceno! - Pane, není to tak správné?“

8) Pravil jsem JÁ „Že je nepřijímáš do své hospody, děláš dobře; ale odstranit tuto karavanu také z celé obce by bylo nemoudré! Neboť tato karavana je předně pod ochranou římských, pro všechny obchodníky daných zákonů o volném ubytování a zadruhé také v této obci jsou velmi mnozí lidé, kteří svým vnitřním smýšlením nejsou ani o chlup lepší nežli tito obchodníci a nejsou tedy ve zcela žádném nebezpečí, že by se stali ještě nějak horšími, nežli beztoho již dávno jsou; a konečně zatřetí může být dokonce i u těchto damašských učiněno několik pokusů, zda by se jejich smýšlení přece jen snad částečně nemohlo a nedalo zlepšit. Neboť na tomto světě je u mnohých sebe horších lidí ještě vždy spíše a snáze možné polepšení, nežli jednou na onom světě u nahé duše.

9) A tak jen upusť od svého druhého úmyslu! Ale co se týče prvého úmyslu, jsem, jak jsem ti řekl již hned z počátku, zcela srozuměn; neboť my a oni bychom se věru pod jednou střechou dobře nesnesli! Nebe a peklo musí být od sebe odloučeny. - Jsi s touto Mou radou nyní spokojen?“

10) Pravil Nikodém: „Ó, Pane, to jistě; ale jen se mi zdá nyní opravdu trochu trpké a mrzuté, že také toto mé zamilované místo je obydleno lidmi, kteří se svým smýšlením zcela rovnají damašským obchodníkům !“

11) Pravil jsem JÁ: „Hleď, tamto poněkud vzadu stojí ještě oněch sedm, které jsem zachránil od smrti hladem v oné staré chatě bohatého Barabe! Poslali své nahé děti k občanům tohoto městečka, aby se nad nimi ten či onen slitoval; ale děti zde našly samá kamenná srdce. je-li tedy tomu tak, jak se nyní můžeš divit, nemohu-li dát občanům této obce lepší vysvědčení? Kdybych ti teprve dal vnitřním zrakem zřít vysoce postavené lidi Jeruzaléma, - co bys tomu potom řekl?!

12) Proto pravím vám: Tento svět se podobá ve všem peklu; jenže zde je peklo před očima lidí zahaleno, jako je také ve slově a skutku zahaleno nebe. Zde proto může nebe působit spasitelně na peklo; ale kde je obé odhaleno, tam to jde s působením špatně anebo v nejvyšší míře již vůbec ne.

13) Když sem přišli ti dva farizeové, přišlo sem v nich také úplně zahalené peklo; ale přišli sem, aniž to tušili, také do úplného nebe.

14) Avšak nebe má právě tak tři stupně, jako má peklo tři stupně aneb hodnosti.

15) Sedm Hornoegypťanů představovalo nejspodnější stupeň čistého nebe moudrosti a jen do tohoto nebe směli ti pekelní duchové z Jeruzaléma nejprve vstoupit. Zde jim začalo vzcházet světlo a oni zpozorovali, že jsou úplně ve zlu pekla. Když si to vždy více uvědomovali, sklonilo se k nim v osobě Rafaelově světlo druhého stupně nebe a oni začali pociťovat potřebu odložit své zlo a obrátit se ke světlu. Teprve když se náležitě ohledali v ostrém světle moudrosti a lásky druhého nebe, prostoupila je skutečná lítost a vznikla v nich touha po Mně, jako nejvyšším stupni nebes. A když jsem pak k nim přišel Já Sám, byli také ihned zcela obráceni a stojí tu nyní jako kandidáti prvého stupně nebe.

16) Kdybychom je však byli, když k nám přišli jako opravdoví ďáblové, ihned od sebe zahnali svou mocí, pak by jistě nyní nebyli v tom šťastném postavení, v němž jsou nyní! A hle, tak je tomu také s oněmi obchodníky z Damašku, kteří jsou nyní v této obci nemajíce však tušení o tom, že se tak velice přiblížili ke Království Božímu! My však jsouce mezi nimi, najdeme brzy příležitost, abychom jim dali z něho něco málo pocítit a pak se již ukáže, co se tu dá dále dělat.

17) Nyní však, ježto obchodníci nalezli již většinou zaopatření, opustíme také tento pahorek a odebereme se nejprve na hodinu do tvého domu, pak teprve půjdeme do tvé hospody a tam povečeříme! Pak se již samo sebou ukáže, co vše se tu dá ještě dělat.“

18) Pravil nyní ještě Agrikola: „Pane, já nikde nevidím naši mládež! Je už někde dole?“

19) Pravil jsem JÁ: „Ale, milý příteli, cožpak jsi předtím neslyšel, co jsem řekl Lazarovi?! jak se můžeš nyní ještě jednou na to ptát? Mládež je již co nejlépe zaopatřena a je již v hospodě a to v nejvěrnější družině Rafaelově; že ji tu však nebude nic chybět, o tom můžeš být úplně ujištěn! Ale nyní asi vyrazí a půjde dolů do městečka! Na pahorku nesmí se Mne nyní již nikdo na nic tázat! A tak se staň!