81. Dějiny národa židovského.

1) (Hospodský:) „Avšak hned poté se objevil na tribuně jeden starý důstojný rabín, který - jak známo - byl ještě přítelem starého zbožného Simeona a později též uškrceného Zachariáše. Když se objevil, uklidnil se všechen lid, pozdravil ho a prosil ho, aby mu dodal v tomto nejvýš stísněném postavení náležitou a opravdovou útěchu.

2) A rabín pravil: „Milí spolubratři z lůna Abrahamova! Odpusťte mému vysokému stáří, že nemám již v moci svůj jazyk ke všemu dobrému a pravdivému tak jako dříve; avšak vždy mně ještě nechybí dobrá vůle, abych vám všem dodal opravdovou a náležitou útěchu.

3) Znamení, která jsme viděli této noci z úradku všemohoucího Boha, byla opravdu taková, že se přitom začali dokonce pohané chvět a žádný Žid, dokonce žádný Saduceus a žádný Samaritán nemohl na ně pohlížet s neohroženou myslí. Já však jsem si ve své staré prostotě pomyslel: Milý Jehovo, kvůli mé osobě jsi jistě neukázal tato strašná zlá znamení na Svém hvězdnatém nebi, jako jsi také nedal Svému milému Slunci vycházet a svítit jedině kvůli mně; neboť již tisíce let přede mnou svítilo této Zemi a bude ji také po mně - kdo ví, kolik tisíciletí ještě osvětlovat! Já jako téměř stoletý stařec nebudu již dlouho požívat dobrodiní milého Božího Slunce. Neboť do hrobů zetlívání světlo Slunce nikdy neproniká; a i kdyby tam pronikalo, nemohlo by již jistě mrtvoly potěšovat. Vše na tomto pro každého střízlivého myslitele opravdu úplně bezradostném světě je pomíjející, jen moc Boží ne, ta zůstává navěky; naše duše však závisí pouze na vůli Všemohoucího. Zda žijí po smrti dále, to nemůže nikdo v úplné názorné a jasně pochopitelné pravdě pochopit a poznat; ale Mojžíš a všichni pozdější proroci nás tomu učili a my tomu musíme věřit a nevěříme-li tomu, pak se podobáme Saduceům, kteří od nás odpadli, protože byli svedeni řeckými filosofy.

4) Avšak žel také mezi námi a žel zde v chrámu, je více Saduceů nežli mezi vámi venku, tedy také v tomto velkém městě, kde boháči pro své bohatství nevěří téměř již ve zcela nic. Co ještě konají ve věcech víry, to konají jen na oko, aby se jedině obyčejný lid ještě bál Boha; ale v srdci již žádnou víru a žádného Boha nemají.

5) Služebný, chudý a obyčejný lid to však nicméně u bohatých pozoruje a myslí si: „Ach, nevěříte-li vy bohatí, kteří se můžete svými prostředky mnoho dozvědět a vědět, ani v Mojžíše ani v proroky a rovněž také v žádného Boha, proč tedy máme my chudí kvůli vám věřit tomu, co vám bohatým není ničím?!“

6) A tak se, moji milí, vyráží neustále zlý klín zlým klínem a my všichni stojíme nyní téměř na tom místě, na kterém stáli lidé za dob Noemových a za dob Lotových. Tehdy tak jako nyní vyslal Bůh k lidem na Zemi vyvolené posly, kteří slovy a skutky velmi důtklivě napomínali všechny lidi, kteří na Boha úplně zapomněli a také jim přesně naznačovali nevyhnutelné následky jejich tvrdošíjné mysli; avšak lidé se příliš hluboko ponořili a zaběhli do mrtvého a smrtonosného světa a Boží posly buď vůbec neposlechli, anebo je tvrdošíjně pronásledovali, špatně s nimi nakládali a dokonce je usmrcovali a to často ukrutným způsobem. A hleďte, moji velmi milí přátelé a bratři, mezi námi řečeno právě tak a snad žel ještě o něco hůře je tomu u nás a zejména zde v tomto chrámu.

7) Židé zůstali jako takoví vlastně jen až do poloviny doby soudců. Tehdy v celé zemi nebylo ještě žádné skutečné město, zato však byly obce s nuznými domy a s jednotlivými obytnými chatami a uprostřed země na hoře Horeb byla postavena svatá chata, v níž byla archa úmluvy; tyto chaty oživovaly zemi otce Jakoba. Tehdy Židé nepotřebovali pevný hrad, aby se v něm chránili proti cizokrajným nepřátelům; neboť Jehova Sám byl jejich pevným hradem, jejich nepřekročitelnou hrází a jejich ostrým mečem. Mimo Boha neznali žádného pána, žili v hlubokém míru, byli tělesně a duchovně zdraví a nouzi neznali.

8) Avšak za doby posledních soudců se začal již stávat ve všem vlažnější a lenivější. Přikázání a také jiných ustanovení si začali méně vážit a častěji je přestupovali. Tu se jim dostalo také hned všelikých napomínání, podle nichž se zařídili sice ti lepší; ale ti světštější dělali něco spíše jen na oko, avšak v jejich srdcích nabýval nadále přednost mrtvý svět. Tito světští lidé se stali brzy bohatými a vznešenými lidmi a nebyli již spokojeni se svými prostými chatami a také ne se soudci Bohem ustanovenými, nýbrž chtěli mít také tak jako pohané skvělého mocného krále a město a pevné hrady. Konečně za Samuela žádali se vší vážností krále a Hospodin řekl: „Ó, ten nevděčný národ! S Mou otcovskou vládou, za které se stal zdravý, bohatý a velmi vážený, nechce již být spokojen. Ke všem těmto mnohým hříchům, kterých se již před Mou tváří dopustil, přidává ještě ten největší hřích, že si žádá krále! Ano, ať tedy má krále a města a hrady; ale ne ke svému prospěchu, nýbrž jako ostrou a tvrdou metlu bude mít krále!

9) Říkám vám to vše jen stručně, abyste tím snáze pochopili důvod tohoto nynějšího úplného úpadku pravého starého a čistého židovství.

10) Saul musel již mít pevný hrad, i když ještě ne zvláštní město. Tu již povstaly války s Filištínskými a otcové museli si nechat králem vzít své syny a nejlepší sluhy do boje a k tomu ještě dát své nejlepší voly, osly, krávy, telata a ovce. To bylo tedy již prvé požehnání židovského krále, zatím co ještě žil Samuel, jenž na Boží rozkaz pomazal Saula za krále. Samuel se nyní domníval, že tímto potrestáním lid vejde do sebe a kajícně se opět navrátí k vládě Boží. Ale nikoliv! Chtěl mít jen mocnějšího a moudřejšího krále a Samuel pomazal Davida, jenž postavil brzy město Betlém a položil základ k Jeruzalému. Jeho syn Šalomoun zbudoval s velikými náklady a s velkou nádherou město a chrám; avšak národ upadl přitom již do veliké chudoby a musel si dát líbit všeliká soužení.

11) Jak se dařilo národu pod pozdějšími králi až do babylonského zajetí, to víme z knih kroniky. Myslelo by se, že čtyřicetileté zajetí změní úplně smýšlení Židů z tohoto zajetí osvobozených; leč nikoli, museli mít opět krále a podobně jako pohané kněze a velekněze!

12) V této době a téměř až do naší doby, posílal Pán mnohé proroky, kteří volali lid zpět k Bohu. Leč lid, kterého králové a kněží učinili již až příliš temným a hluchým, neslyšel a nerozuměl již ničemu z toho, co mu hlásali proroci. Mimoto králové a kněží ještě pronásledovali proroky a to často s nejbouřlivější slepou pomstou a zuřivostí, - jejíž výjevy jste již sami zažili a snadno ještě některé zažijete, ačkoliv Židé v této době a již dávno předtím nemají vlastního krále, nýbrž musí si dát líbit železnou nadvládu pohanů.

13) Bůh se však také tentokrát nad Svým národem vysoce smiloval a poslal nám podle zaslíbení Mesiáše v osobě mudrce z Nazareta, kterého znám °již z dob Simeona, když Ho také Simeon v chrámu poznal, obřezal a dal Mu jméno Ježíš. Mohu a smím vám to říci jen při této mimořádné svízelné příležitosti a co vám nyní říkám, jako stařec vysokého věku, to: je veliká a svatá pravda., Avšak tito nade vší míru vládychtiví arcitempláři pronásledují s největší pomstychtivostí každého, kdo by vyslovil něco takového v jinou dobu.

14) A hleďte, jelikož jsem krátce předeslal vše, co bylo nutné, mohu vám nyní říci, kterak byla dnešní noci Bohem dopuštěna ona strašná znamení! Velikost hříšných zločinů arcitemplářských Židů naplnila Bohem stanovenou míru téměř až do krajnosti a veliká trpělivost Jehovy visí sotva již na nitce! Až bude naplněna, míra, stane se také s Jeruzalémem to, co jste viděli ve druhém znamení a to snad ještě dříve nežli uplyne padesát plných let.

15) Oněch dvanáct ohnivých sloupů, které nakonec splynuly v jeden, ukazovalo zřejmě splynutí dvanácti kmenů izraelských v jeden, totiž v přišedšího Mesiáše, Který nakonec nebyv přijat nejslepějšími a nejhoršími arcitemplářskými Židy, vstoupil opět tam, odkud byl přišel.

16) Později však na západě, jak mi právě vyprávěl moudrý Nikodém bylo vidět ještě třetí velmi potěšující znamení, avšak ovšem jen pro ty, kdož Mesiáše přijali, v Něho uvěřili a podle jeho božsky moudré nauky jednali. Avšak o tom vám může právě Nikodém později říci více, protože také on sám viděl zmíněný třetí zjev.“

17) Poté stařec lidu doporučil veškerou trpělivost a ustoupil s řečnické tribuny. A veškeren lid chválil tohoto starého řečníka.

18) A Betlemec pravil: „Ano, to je ještě stařec po způsobu Aronově; leč on sám proti těm mnohým nemůže také nic dělat! Co je však skutečně velmi významné, je to, že v chrámu jsou dokonce také ještě mezi farizeji a zákoníky někteří, kdož věří ve Spasitele z Nazareta!“

19) Byly ještě činěny některé takové úvahy a čekalo se toužebně na čestného a poctivého Nikodéma, který dal ještě trochu na sebe čekat!