42. Zázrak Rafaelův.

1) Tu pozvedl Rafael se země deset liber těžký kámen a řekl: „Myslím, že tento kámen je dost těžký, abych vám s ním mohl učinit zcela řádnou malou zkoušku!“

2) Pravil Řek: „Zajisté; avšak co se má z něho stát?“

3) Pravil Rafael: „Abyste mne snad nepovažovali za nějakého nesmyslného mága, můžeš vzít tento kámen sám do ruky a také jej nechat vzít svým druhům do ruky, aby se také oni mohli přesvědčit, že je to skutečný nejpevnější kámen, jaký se vyskytuje v této krajině! A tak tedy vezměte ten kámen do rukou a zkoušejte jej!“

4) Tu vzal Řek do rukou kámen a zkoušel jej a jeho druhové učinili totéž.

5) Když se brzy všichni dostatečně přesvědčili, že je to zcela přirozený kámen, odevzdali jej opět andělu a Řek pravil: „Kámen je zcela kamenem, o tom z nás nikdo nepochybuje; avšak co chceš nyní udělati z kamene?

6) Pravil Rafael: „Vezměte tento kámen ještě jednou do rukou a zvedněte ještě několik takových kamenů, pak teprve poznáte naši božskou sílu! Avšak proto nemějte obavu, neboť nebude vám přitom ani vlas na hlavě zkřiven!“

7) Poté vyhledali mnoho takových kamenů a drželi je v rukou, jakoby chtěli jinocha kamenovat.

8) Tu jim řekl anděl: „Vidíte, že se žádného kamene ve vašich rukou nedotýkám ani prstem. jakmile však svou vůlí řeknu: „Rozložte se ve svou éterickou pralátku!“, pak nezůstane z těchto kamenů ve vašich rukou ani prášek!“

9) Pravil Řek: „Mladý příteli, to je jistě od tebe jen slovní hříčka! Prášek z těchto kamenů nezůstane ovšem v našich rukou, ale zato celé kameny a rozloučeny budou zcela přirozeně, protože jsme je sami od země „rozloučili“ a také přejdou v éter, protože je již rukama držíme ve vzdušném éteru. Mám pravdu anebo ne? Dovolíš, mladý židovský bože, abychom směli těmito kameny po tobě hodit, až je svou vůlí úplně rozložíš a tedy zničíš?“

10) Pravil anděl: „Ó, ovšem, jen pak hoďte! Ale nyní dejte pěkně pozor, aby vám kameny neutekly, neboť pak byste neměli čím po mně házet! Nyní chci, aby byly kameny zničeny! – A teď si vrhněte po mně svými těžkými kameny, máte-li ještě jaké v rukou!“

11) Tu pohlédlo as 30 Řeků s největším údivem na sebe a prvý pravil: „Poslyš, spanilý jinochu, ty rozumíš více nežli co jsme s to my, velmi zkušení a mnoho obeznalí Řekové, chápat! K tomu je věru třeba opravdu agathodémonické 11) vnitřní síly; neboť zde se to nemůže dít přirozeně. V jednom sotva pozorovatelném okamžiku byly všechny kameny úplně zničeny. Jak ti to bylo možné?“

12) Pravil anděl: „Jak, to ještě dlouho nepochopíte; avšak já jsem vám již dříve řekl, že tu máte co činit s námi jako ještě s pravými a nezkaženými Židy a tedy s dětmi Božími a ty mají v sobě božskou sílu, jsou tedy pány celého přírodního světa a nesmrtelní. Proto jsem ti řekl, že my se jako bohové nebojíme žádného nepřítele a že jsme pány celého světa. A kdo chce od nás něco mít, musí se vyznat ve zcela vážném prošení, jinak od nás nic neobdrží. – Rozumíš tomu nyní již lépe?“

13) Pravil Řek: „Jakpak jste se však stali řádnými bohy, jsouce přece právě tak lidmi jako my?“

14) Pravil Rafael: „Protože jsme se především snažili jen o čisté a pravé poznání jednoho zcela jediného pravého Boha a nikoli o marnivé a mrtvé poklady tohoto světa! A tak jsme tedy obdrželi od toho jednoho jedině pravého Boha také pravé a živé poklady ducha a jeho síly a nikoli mrtvé poklady hmoty tohoto světa, v němž i s ním je vše pomíjející, poklady, které nikdy ve věčnosti již neztratíme, nýbrž obdržíme k nim ještě větší.

15) Abychom však obdrželi tyto živé poklady ducha, museli jsme obdržet od onoho jednoho jedině pravého Boha prostředky a cesty, což se u nás Židů stalo již prvými patriarchy a potom hlavně velkým prorokem Mojžíšem, jakož i po něm ještě mnohými proroky a učiteli. Kdo potom z Židů úplně použil u sebe těchto doporučených prostředků a kráčel po přikázaných cestách, ten se tím také učinil hodným dětství Božího a s ním dosáhl vnitřní síly ducha. Ježto však u vás tomu ještě nikdy nebylo, proto nic nevíte o onom jednom jedině pravém Bohu, nevíte nic o dětech Božích na této Zemi a také nic o tom, co jsou s to dokázat! – Rozumíte tomu?“

16) Pravil Řek: „Ano, ano, tomu může již tak být u vás; avšak dal-li tento jeden pravý Bůh vám Židům takové prostředky a ukázal takové cesty, - proč to tedy neučinil nám, když jsme přece právě tak lidé jako vy Židé? My Řekové máme přece také ducha a rozum a byli jsme za všech nám známých časů uznáváni dokonce za jeden z nejduchaplnějších a nejvzdělanějších národů Země. Že jsme nyní ve vnitřní duchovní síle za vámi, to přece není věru jen naší vinou! Jestliže se onen jistý jeden, jedině pravý Bůh mohl jako takový zjevit vám Židům, - proč ne tedy nám Řekům?“

17) Pravil Rafael: „Příteli, tomu zdaleka tak není, jak ty si to nyní představuješ, nýbrž velmi značně jinak! Také Řekové, jako Římané a staří Egypťané byli kdysi na témž stupni, na kterém jsou nyní ještě někteří nemnozí Židé. Avšak oni opustili toho jedině pravého Boha, jako Ho nyní také opět zcela opouštějí a dobrovolně se od Něho odvrací velmi mnozí Židé; ty však, kteří takto opustili jedině pravého Boha, opustil pak také On a přenechal je jejich marnivému světskému opojení.

18) Až se však budou jednou chtít ve svém srdci k němu navrátit, pak je také přijme a ukáže jim opět staré prostředky a cesty, kterými se budou moci také opět stát v úplné pravdě Židy a dětmi Božími. V pravé době budou již také k vám a ke všem ostatním národům Země vysláni opět poslové a učitelé a sdělí jim ony staré prostředky a cesty. Blaze těm, kteří se podle toho obrátí!“

19) Pravil Řek: „Proč se to však právě nyní již neděje?“

20) Pravil anděl: „Protože jste právě nyní ještě příliš plni všelikých věcí světa! Až budete tyto věci víc a více odkládat a tím se budete stávat zralejší pro něco čistěji duchovního, pak již také k vám přijde to, o čem jsem mluvil. Avšak nyní jsem vám řekl a ukázal dost; zítra si snad promluvíme o tom dalším!“

21) Pravil Řek: „Ano, zítra jsme chtěli já i tito všichni opět odcestovat, protože jsme vše, co jsme přinesli s sebou, již zcela dobře prodali; ale kvůli tobě zde zůstanu ještě do zítřka odpoledne a vyprosím si od tebe ještě některé duchovní poklady, abych je vzal s sebou do Řecka. Snad se zítra dovím od tebe něco o přípravě vašich opravdu božsky chutnajících pokrmů!“

22) Pravil anděl: „No, no, to již uvidíme! Avšak myslím, že náš způsob připravování pokrmů pochopíš zatím právě tak málo, jako mé dřívější zničení kamenů. Leč také na tom nyní mnoho nezáleží; jsou zde však ještě zcela jiné věci, s nimiž se můžeš seznámit a tyto věci ti budou užitečnější nežli vědět, jak připravujeme naše pokrmy. Jsi-li s tím spokojen, můžeš přijít zítra zase; avšak kvůli přípravě pokrmů již nemusíš přicházet, protože já jsem ti nyní již řekl, jak to s ní dopadá.“

23) Pravil Řek: „Kvůli přípravě pokrmů nechci ani já již ztrácet slov, budu-li moci zvěděti něco, co nám všem může být užitečnější nežli příprava pokrmů. A tak dnes opět půjdeme a zítra k poledni, až všichni ostatní hosté odejdou, opět přijdeme. Neboť později by mohla být ještě větší tma nežli nyní a hora je dosti příkrá.“

24) Praví anděl: „Hora bude již natolik osvětlena, abyste mohli snadno a bez nebezpečí sejít dolů a tak tedy můžete již ve jménu onoho jednoho pravého Boha jít!“

25) Po těchto slovech andělových Řekové odešli a přišli velmi brzo a snadno k svým prodejním stánkům, v nichž obyčejně přenocovali. Leč ve svých stáncích spali velmi málo; neboť celou noc přemýšleli o zničení kamenů, dohadovali se a žádný nemohl podat druhému vysvětlení. Neboť tento zjev je tak rozčílil, že ve své mysli nenacházeli klid a sotva se mohli dočkat dne, v který by se jim mohlo dostat světlo o onom prožitém zjevu.

26) Zrána si sbalili své věci a byli úplně pohotově k odcestování. Leč odložili cestu až do příštího dne; neboť se usnesli na tom, že této zázračné věci musí přijít na kloub. Rozhodli se tedy věnovat této věci na každý způsob příští den. A tak sotva mohli dočkat poledne.

27) Nyní však ponecháme oněch as 30 Řeků stát, myslet a soudit a odebereme se s Rafaelem, Lazarem a hospodským do našeho velkého jídelního sálu, v němž jsme všichni již u našich stolů ve zcela dobré míře jedli a pili.