37. Chudoba a bohatství.

1) (PÁN): „Že statky této Země jsou velmi nestejně rozděleny a že jsou bohatí a chudí, taková je již moudrá Boží vůle a Bůh dopouští tento poměr mezi lidmi také proto, že by bez něho lidé mohli těžko, ačli vůbec existovat.

2) Neboť představ si jednou věc tak, že by byl každý člověk na celé Zemi již od narození vším opatřen tak, že by již nepotřeboval od nikoho ani to nejmenší; pak by až příliš brzy žil jako zvířata v lese a ptáci ve vzduchu. Ona si nestaví domy, neobdělávají pole a vinice a nepotřebují se starat o svůj oděv. A kdyby měla také ve svých doupatech a hnízdech dostatek potravy, pak by je také nikdy neopustila, nýbrž by odpočívala a žrala jako polypy na dně mořském, kdyby pocítila hlad. Protože si však zvířata musí potravu teprve hledat, jsou plna pohybu a odpočívají teprve tehdy, když utišila hlad.

3) A hle, Bůh to tedy zejména mezi lidmi zařídil velmi moudře tak, že rozdělil pozemské statky mezi ně nestejně a že je také vybavil velmi různými talenty a schopnostmi! Tím je druh druhu nevyhnutelnou potřebou. Bohatý se obyčejně příliš nezajímá o nějakou těžší a přece nadmíru nutnou práci tak dalece, aby k ní sám přiložil ruce, ale má radost z toho, že nařizuje vše podle svého vědění a podle svých učiněných zkušeností a svým služebníkům a služebnicím oznamuje, co mají dělat a co pracovat. Tito pak přiloží ruce k dílu a za smluvenou mzdu pracují a slouží ochotně bohatému. A aby snad z lásky k sebeobohacení a k blaživému životu nevztáhli ruku na bohaté službodárce, chrání tyto službodárce světské, jakož i božské zákony, ovšem jen do jisté míry, na kterou jsou také pro bohaté dány velmi ostré a moudré zákony.

4) Bohatý vlastník potřebuje také všeliké profesionisty (řemeslníky). Musí jít ke kováři, tesaři, zedníku, truhláři, hrnčíři, tkalci, ke krejčímu a ještě k velmi mnoha jiným a tak žije jeden z druhého, protože slouží druh druhu. A jen takovým způsobem může být lidské pokolení na Zemi udržováno a mohlo by velmi dobře existovat, kdyby se leckteří nebyli vrhli na přílišnou hrabivost a vládychtivost. Avšak tací bývají Bohem vždy nelibě navštíveni a již na této Zemi trestáni a jejich nespravedlivě urvané bohatství přejde nejvýš na třetí pokolení.

5) Z toho vidíš, že ve světě musí být chudí i bohatí a tak můžeš již také poznat, že Mojžíš nedal poslední zákon neúplný, nýbrž dal jej Židům a jimi všem lidem nad pomyšlení úplný a že teprve právě toto přikázání slouží za základ k pravému vnitřnímu zdokonalení čisté lásky k bližnímu a ducha milosrdenství v lidském srdci.

6) Je-li však tomu nepopíratelně tak, pak je v něm obsažena také podmínka, že má každý k opravdové očistě své duše právě tento poslední zákon velmi uvážit a také náležitě a dokonale zachovávat! Neboť dokud není člověk úplným pánem svých myšlenek, dotud také není pánem svých vášní a z nich vyplývajících činností. Kdo však není pánem a mistrem v sobě a nad sebou, ten je ještě daleko od Království Božího a je a zůstává služebníkem hříchu,který se rodí z jeho neuspořádaných myšlenek a z toho vycházejících žádostí a který znečišťuje celého člověka. – Porozuměla jsi tomu nyní dobře? Nyní je opět řada na tobě, abys mluvila.“