32. Šesté přikázání.

1) Pravila Helias: „Ó, Pane a Mistře, hle, já jsem děvče a muže jsem ještě nikdy nepoznala; proto by se tedy asi obzvláště nehodilo, abych činila poznámky o šestém přikázání! Proto bych tě prosila, abys mne, ó, Pane, prominul mluvit o tomto šestém přikázání.“

2) Pravil jsem JÁ: „Ó, Má milá dcero, kdybys neměla o tomto přikázání potají u sebe naprosto žádné vědomosti, nenechal bych tě také opravdu o něm mluvit; protože však dobře znáš tento zákon, třebaže jsi neměla ještě nikdy nic s mužem, můžeš slušně ještě také o tomto přikázání mluvit. A tak jen mluv podle svého způsobu!“

3) I vyslovila Helias opět své úsloví: „Ó, Pane, kdo koná Tvou vůli, hříchu se nedopouští! A tak budu tedy také jak se sluší mluvit. „Nezcizoložíš!“, tak zní doslovně šesté přikázání. Podle toho tedy, jak mne to učil můj rabín, se také pravilo: „Máš se chovat čistě a cudně před Bohem a před lidmi; neboť kdo žije a jedná necudně a nečistě, je právě tak hříšník jako cizoložník, nestyda a nevěstkář!“ Taková byla poučná slova mého rabína.

4) Zde nemám, co bych vytkla, nežli jen to, že předně Mojžíš v sestavě základních přikázání ve své 2. knize a to ve 20. kapitole zakazuje cizoložství jen zcela krátce 9), ačkoliv pak ve 3. knize, počínajíc asi od 18. kapitoly mluví o něm velmi podrobně, - což však jsem také ještě nečetla, protože můj rabín to neshledával pro mne dobré. A za druhé Bůh dal Mojžíšem toto, jakož i několik jiných přikázání podle doslovného znění vždy jen pro mužské pokolení a jen zřídka vzpomenul ženy.

5) Kdo je to, jenž nemá cizoložit? V zákoně se ono jednotlivé přikázání obrací jen na jednoho člověka anebo jen na jedno pohlaví a to zřejmě na pohlaví mužské a na ženu pamatováno není. Lze tu ovšem říci: Nesmí-li cizoložit muž, pak nemůže cizoložit ani žena, protože bez muže hřešit nemůže. Avšak po mém mínění je právě žena svými půvaby živlem, který muže nejvíce svádí k cizoložství a proto by tedy také mělo být zejména ženě řečeno, aby nesváděla žádného muže k cizoložství a aby také sama necizoložila. Neboť je-li žena muži úplně věrná, pak jistě již brzy nebude nikde o cizoložství ani řeči. Ale v základním zákoně tvoří žena zřejmě výjimku a teprve v pozdějších ustanoveních Mojžíšových je na ni vzpomenuto.

6) Ráda bych však tedy nyní věděla, proč se to tak stalo! A proč pamatoval Mojžíš v zákoně mnohem méně na ženu nežli na muže?! Patří žena méně k lidskému pokolení nežli muž?!“

7) Pravil jsem JÁ: „No, tuto výtku lze již připustit, ačkoliv také ona si vykračuje jen tak vedle pravdy. Hle, také zde již zase vězí v popředí pravá a čistá láska k bližnímu a ta se týká ženy právě tak jako muže!

8) Tak například kdybys byla ženou řádného muže, - působilo by ti radost, kdyby žena tvého souseda požádala tvého muže a obcovala s ním, což by nebylo správné? Kdybys si tedy ve svém srdci jistě nemohla přát,a by se něco takového stalo tobě, pak se musíš ke své sousedce chovat právě tak, jak si přeješ, aby se ona chovala k tobě. A co je tedy v zákoně řečeno muži, to také platí ve stejné míře pro ženu.

9) Bůh dal jsem proto podle doslovného znění základní zákon jakoby jen muži, jako dal hlavě člověka hlavní smysly a jimi rozum v mozku. jako však Bůh nejprve mluví jen k rozumu člověka, tak mluví také k muži, jenž je nadále hlavou ženy jako je žena jaksi tělem muže. Je-li nyní hlava člověka osvícená a velmi rozumná, - nebude tu také ve stejné míře spolu rozumné celé tělo?

10) Je-li náležitě osvícen rozum člověka, bude také brzy osvíceno srdce, které se rádo přizpůsobí řádu rozumu. Žena však odpovídá také srdci mužovu; a je-li tedy náležitě osvícen muž jako hlava, bude také rovněž náležitě osvícena žena jakožto jeho srdce.

11) Již odedávna je však psáno, že muž a žena jsou jedno tělo. Co je tedy řečeno muži, to je také řečeno ženě.

12) A hle, tím jsem ti nyní také ukázal nicotnost této tvé pochybnosti a pravé světlo zákona, kterému jsi jistě zcela dobře porozuměla. A jelikož jsi tomu dobře porozuměla, můžeš nyní již se svou kritikou postoupit dále.