238. Boje v pekle.

1) Pravil Říman: „Ano, Pane, jestliže to takto vypadá v pekle, pak ovšem nelze navěky myslet na konec těchto vzájemných největších nepřátelství a věc vypadá nyní zcela jinak, nežli jsem si ji kdy představoval! Tací duchové nejsou tedy pro svůj vnitřní nejvýš zlý stav nikdy způsobilí státi se ze sebe pravými obyvateli nebe?“

2) Pravil jsem JÁ: „Zcela jistě; budou-li takto ponecháni i po tisíc věčností, budou ze sebe místo kdy lepší, věčně vždy jen horší! Představ si však nesčíslně mnoho takových duchů, kteří nejsou naplněni ničím jiným nežli nejbezmeznějším sobectvím a nejneomezenější pýchou, jak mezi sebou řádí! Představ si však ještě, že na onom světě jsou zcela svobodni, že je vůbec nijak neváže žádný zákon a že každý může činit co chce! Když si to náležitě uvědomíš, pak shledáš anarchii, jaká neměla na Zemi příklad.

3) Každý chce být hned nejvyšším pánem; jen ti, kdož jsou ve stejných zlech a falších, srocují se proti druhým, kteří jsou v jiných zlech a falších a je tu věčná hádka, svár, válka a vzájemné nejhroznější mrzačení. A vzchopí-li se zmrzačení znovu, jsou pak teprve velice pomstychtiví a svými představeními a podvodnými kousky se pokouší upozornit na sebe jak všeliké kouzelníky a umělce. Získají-li si tím ponenáhlu velkou družinu, pak běda těm, kdož je zmrzačili!

4) A tak jsou pro každý druh zla a falše celé velké spolky, které jsou jen na chvíli ve zdánlivém souladu. Jestliže hnali útokem na nějaký jiný spolek, rozptýlili jej a učinili kořistí, chce pak být každý z vůdců při dělení a tedy také strhnout na sebe největší podíl kořisti. Tím pak přichází vítězící spolek do vzájemného sporu. Nejprve se rozpustí. Připadl-li někomu losem největší díl, bývají mu pak předloženy ještě všeliké velmi pekelné zkoušky, zda si troufá je podstoupit. Činí se mu velká zaslíbení, dokonce korunování za krále a za boha všech spolků. Nechce-li se podrobit zkouškám, bývá mu přidělena nejmenší část kořisti, což ho již ovšem uvede do skryté zuřivosti; přijme-li však zkoušky, pak je strašně mučen a musí si dát líbit všechny možné nadávky a trvale snášet i největší bolesti.

5) Tu pak platí vaše římské úsloví: Aut Caesar, aut nihi!.24) Přijme-li zkoušky a obstojí-li v nich, stane se sice zdáním králem, - ale tato pocta dlouho nepotrvá. Nastanou brzy vzpoury a trýzněný král je sesazen a na jeho místo se posadí diktátor a dává konstituci za konstitucí, při čemž se pak stará každý o svou vlastní kapsu. To pak zase není vhod těm, kteří přitom špatně pochodí, což pak také již opět vyvolá spiknutí, z nichž se brzy objeví strašná proti vzpoura. A tak tu nemůže přijít nikdy k pořádku.

6) Do takového nejvýš rozervaného spolku jsou pak občas vysíláni také lepší učitelé; leč nedaří se jim téměř o nic lépe, nežli andělům v Sodomě a Gomoře. Zlí duchové by je chtěli ihned jako silných bytostí použít k tomu, aby zničili všechny své nepřátele. Z toho tedy můžeš již seznat, jak je to s polepšením těchto duchů.“