185. Uzdravení posedlé dívky Marie Magdaleny Pánem.

1) Brzy poté, asi za čtvrt hodiny se stalo, že vůdkyně Římanů, která jinak byla volná dívka pro smilné muže, byla následkem přílišného požití vína zachvácena silnými křečemi a velmi žalostně křičela, obličej, údy a svaly strašně zkřivila.

2) Římané se tím velice poděsili, protože tento zjev považovali za mimořádné malum omen (špatné znamení; vyd.). Pravili: „Běda nám, bohové se na nás trpce rozhněvali, protože jsme šli vyhledat cizího boha! Co nyní učiníme?“

3) Pravil LAZAR: „Nic jiného, nežli že tu zůstanete! Neboť znám tuto osobu již dlouho; touto nemocí je stižena již několik let a již často se jí to stalo, zejména když požila příliš mnoho vína. My Židé to nazýváme posedlost jedním anebo často také několika zlými duchy. V dřívějších dobách, když bývalo mezi Židy ještě mnoho zbožných lidí, mohli být tací zlí duchové vypuzeni z člověka modlitbou nějakého zbožného; leč v této době se něco takového již sotva stává. Náš velký Muž by ovšem mohl něco takového okamžitě vykonat, kdyby chtěl!

4) Hleďte, to je na tomto zjevu a jinak vůbec nic! Jak by se mohli vaši bohové na vás rozhněvat, když přece nemohou být nikde jinde nežli jen ve fantasii lidí, kteří o pravém Bohu nic nevědí, protože o Něm nikdy nic neslyšeli?! A proč ne? To spočívá ve věčně velkém plánu moudrosti Toho, Jenž stvořil lidi.“

5) To Římany uklidnilo a oni mohli pohlédnout opět na vůdkyni v bědném stavu jsoucí a vzbudit v sobě jednotný soucit.

6) Přední Říman přistoupil pak k našemu stolu, u něhož jsme zcela klidně seděli, vyhledal přímo Mne a řekl: „Ale, milý příteli, cožpak není mezi vámi vůbec nikdo, kdo by byl s to poskytnout pomoc této nešťastné dívce? Vy tu sedíte opravdu tak bez účasti, zatím co tato ubožačka zápasí se smrtí! Já bych jí jistě rád pomohl, kdybych znal proti takovéto nemoci prostředek; avšak my Římané jsme právě v léčení obzvláště takovýchto nemocí ještě na tom velmi špatně.“

7) Pravil jsem JÁ: „Ty jsi se obrátil. na Mne, aniž víš Kdo jsem; ale tvá poloviční důvěra, že by u našeho stolu mohl někdo pomoci posedlé, přivedla tě ke Mně. A Já pravím tobě, že tě tvůj duch odkázal již na pravého Muže, Jenž jí také pomůže k jejímu tělesnému blahu a ku blahu její duše. Dejte tedy pozor, jakými prostředky navždy pomohu této dívce!“

8) Poté jsem vstal se židle, přistoupil k dívce již zcela ztrnule ležící, vztáhl jsem nad ni ruce a pohrozil sedmi zlým duchům v ní.

9) Duchové však hlasitě z jejího břicha zvolali: „O, Ježíši, Synu Davidův, nech nás jen ještě krátkou dobu v tomto našem příbytku!“

10) JÁ jsem jim však ještě jednou pohrozil a oni v témž okamžiku dívku opustili.

11) Dívka vstala a byla tak veselá, svěží a zdravá, jakoby jí nikdy nic nechybělo. Když Mne však spatřila po svém boku a řeklo se jí, že jsem jí pomohl, tu na Mne pevně pohlédla a řekla: „Ach, to je jistě onen nádherný muž, pro kterého mé srdce již rok tlouklo stále živěji! A právě on, kterého jsem zcela tak nesmírně milovala a dosud miluji od té doby kdy jsem ho jen jednou mimochodem spatřila, přišel mi nyní ku pomoci! O, příteli, kdybys mně jen nechal raději zemřít, než abych. zde k největšímu utrpení svého srdce musela opět vidět, aniž bych měla jakékoli naděje být také tebou milována! Neboť ty jsi čistý člověk a já jsem zvrhlá nevěstka!“

12) Poté padla k Mým nohám, klečíc je objala a smáčela slzami lásky a lítosti.

13) Tu přistoupilo několik učedníků, chtěli ji od Mých nohou odtrhnout upozorňujíce ji, že se zde něco takového nesluší.

14) JÁ: jsem však pravil učedníkům: „Co je vám do toho? Zda nejsem Já Pánem nad Sebou a nyní také nad ní?! Bude-li. Mi toho příliš mnoho, pak už jí řeknu, co se sluší anebo také nesluší! Já pravím vám: Tato dívka mnoho hřešila - avšak ona Mne miluje také více nežli vy všichni dohromady; proto jí také bude mnoho odpuštěno. A ještě pravím vám, že všude, kde bude Mé evangelium hlásáno, bude také této příhody a této dívky vzpomínáno.“

15) I ustoupili učedníci a upokojili se.

16) JÁ jsem však poté řekl dívce: „Vstaň nyní; neboť je ti pomoženo a všechny tvoje hříchy jsou ti odpuštěny! Ale nyní odejdi a nehřeš víc!, aby tě pak nepotkalo ještě něco horšího! Neboť když zlý duch opouští nějakého člověka, projde suché stepi a pustiny a hledá, zda by nenašel příbytek a když nic nenajde, vrací se zpět. Tu najde svůj starý příbytek čistě zametený a vyčištěný, takže tím dostane velkou chuť, aby se do něho opět nastěhoval. Vidí-li však, že je sám příliš sláb, přibere si ještě sedm jiných duchů, kteří jsou ještě horší nežli je on a tito všichni duchové se pak násilím nastěhují do vyčištěného příbytku a tento druhý stav člověka je pak mnohem horší nežli byl stav prvý. Proto dej dobrý pozor, aby se ti něco podobného nestalo! Vstaň tedy, odejdi a více nehřeš!“

17) I vstala dívka a pro samou lásku a vděčnost ke Mně nevěděla co počít. Po chvíli Mne prosila, zda by směla tuto noc setrvat zde v hospodě, jelikož nastala již pozdní noc.

18) A JÁ jsem jí řekl: „Já jsem nemluvil s tvým tělem, nýbrž s tvou duší a s jejími rozmanitými světskými touhami; se svým tělem můžeš zůstat kde chceš!“

19) Tím se děvče uspokojilo a sedlo si opět ke stolu, - avšak ani na okamžik nespustilo oči se Mne.