135. Osobnost Boha. Vůle Boha a vůle člověka. Síla vůle.

1) Pravil jsem JÁ: „Ať už je tomu tak či onak, to nyní nepatří sem; neboť. zda tak či onak, to vám musí zvěstovat teprve vaše srdce! Kdybych vám to řekl Já Sám pak byste z toho neměli pro své duše žádný duchovní prospěch. Že Já jsem jen člověk jako vy, to můžete vidět svýma očima, hmatat svýma rukama; že však také Bůh je nejdokonalejší člověk, jinak by nebyli lidé jeho obrazy, to si dovedete také představit.

2) Avšak každý člověk se může také stát ve všem Bohu úplně podobný, učiní-li uznanou vůli Boží úplně svou. To jste ještě nevěděli; ale Já vám toto nedokazuji jen slovy, nýbrž spíše skutky, které jsem konal před vašima očima.

3) Ty si sice nyní u sebe myslíš, že mluvím tak, jako by to byl s to také jiný učinit; ale o tom ti nemohu dát žádný jiný důkaz nežli jen ten, že nyní povolám jednoho ze Svých starých učedníků a řeknu mu, aby také on učinil znamení.“

4) Pravil setník: „Ano, já nikterak nepochybuji o tom, že také každý z tvých učedníků vykoná pro naše oči totéž, co konáš ty sám; avšak učedník to vysloví a ty to budeš chtít a potom se jistě stane, co on vysloví.“

5) Pravil jsem JÁ: „Ó, nikoli, mýlíš se velice! On jenom sjednotí vůli svou s vůlí Boží týmž způsobem jako to také činím Já a z takového sjednoceného chtění vzejde také již dokonaný čin.

6) Pravím tobě: Jestliže jednoho pravého Boha úplně poznáváš, nadevše Ho miluješ a Jeho dobře poznanou vůli učiníš vůlí svou, potom však také v úplné důvěře věříš a nepochybuješ, pak můžeš tamto k oněm horám říci: „Zvedněte se a zřiťte se do moře!“ a stane se ihned, co jsi chtěl s Bohem!“

7) Pravil setník: „Ano, ano to ovšem může zcela tak být; avšak je tu jen otázka, zda dopustí a bude chtít Bůh, co v tomto okamžiku chci já, i když jinak také sebevíce podřídím vůli svou vůli Boží, neboť něco hloupého nemůže Bůh zajisté věčně chtít. Avšak zničení oněch hor, kdybych to chtěl, bylo by v každém případě něco velmi hloupého a nadmíru zlomyslného a tu by Bůh nesjednotil vůli Svou s vůlí mou! - Mám pravdu anebo ne?

8) Pravil jsem JÁ: „Tentokrát ne zcela; neboť Já jsem ti to řekl jen jako příklad a rozumí se zajisté samo sebou, že ten, kdo jednou úplně sjednotil vůli svou s vůlí Boží učinil také – aspoň částečně Boží moudrost moudrostí svou. Takový člověk pak přece také zajisté poznává, zda je také to, co chce, dobré a moudré. Vidí-li to však, pak také bude chtít s Bohem jen něco správného a co takto chce, to se také stane, jestliže o tom člověk nepochybuje; neboť pochybuje-li člověk o tom, pak je tato pochybnost důsledkem ještě neúplného sjednocení jeho vůle s vůlí Boží. - Nyní však žádej od jednoho z Mých učedníků libovolné znamení; jen musí být logicky možné a rozumné!“

9) Pravil setník: „Zavolej tedy jednoho; neboť ty znáš nejlépe jejich zdatnost!“

10) Pravil jsem JÁ: „Petře, pojď, máš-li dostatečnou víru a poslyš, co chce tento přítel!“

11) Tu přistoupil PETR rychle k setníkovi a řekl: „Příteli, co žádáš, abych ti učinil?“

12) Pravil setník: „Dovedeš-li také něco, pak pohlédni na druhý břeh řeky! Tam kolem masivní skály vyrostlo divoké houští. Zdržuje se v něm mnoho zlých a velmi jedovatých hadů a obtěžují nezřídka v širém okolí lidi a zvířata; to mi mocí své s Bohem sjednocené vůle odstraň a znič také nezdárné plemeno těchto zvířat!“

13) Tu vztáhl učedník ruce k označenému místu a okamžitě zmizelo z existence.

14) Když to setník spatřil, řekl: „Pane a Mistře, mohou-li se tvoji učedníci toto od tebe naučit, pak bych tě chtěl sám následovat a být také tvým učedníkem; neboť to je tisíc tisíců krát více nežli deset tisíckrát deset tisíc římských vojenských legií! Kdybych byl takovou schopností vyzbrojen, náležel by mi celý svět a polepšil bych jej moudrými zákony.“

15) Pravil jsem JÁ: „To bych mohl Já Sám učinit, kdyby to bylo pro všechny lidi v tomto okamžiku dobré! Leč Boží moudrost tu praví: nejsou k tomu všude ještě zralí; proto také jdu zde jen na taková místa, o nichž vím, že jejich obyvatelé jsou zralí k tomu, aby mohli přijmout vyšší zjevení. - Avšak nyní se Slunce přiblížilo také již velice k západu a bude dobře, vrátíme-li se nyní domů.“

16) Pravil hospodský, jenž byl ovšem také u nás: „Pane a Mistře, je mi velice líto, že nemohu mít tu milost, abych vás ubytoval všechny ve svém domě! Ale ať aspoň někteří z tvých učedníků jsou tedy též mými hosty.“

17) Pravil setník: „Příteli, dnes sice ne, neboť dnes jsi také ty hostem mým; ale zítra budeme všichni tvými hosty a pozítří, nebude-li již vůbec možné tyto zázračné lidi u nás zdržet, doprovodíme je do Serrhe! Nyní však pojďme; neboť doufám, že objednaná večeře bude již u mě připravena!“

18) Poté jsme vstali a šli do domu setníkova, kde na nás již čekala večeře. Hospodský však zašel ještě do svého domu, avšak brzy se opět vrátil k nám.

19) Bylo tu zcela římské jídlo a někteří z učedníků se neodvažovali sáhnout do mís.

20) JÁ jsem to ovšem zpozoroval a řekl: „Co jím Já, to můžete také bez starosti jíst i vy!“

21) A oni si dodali odvahu a jedli a pili římské víno. Všichni byli brzy velmi veselí a probděli jsme celou noc, v níž byly všem přítomným sděleny hlavní body Mé nauky.