52. O pokušení a slabostech. Cvič myšlení!

1) Když jsme se dosyta najedli a napili, tázal se Mne hospodský, zda bychom snad nechtěli jít spát, protože bylo už dosti pozdě v noci.

2) JÁ jsem však pravil: „Koho upomíná spánek, ať jde spát; Mne však neupomíná a proto nyní také ještě spát nepůjdu. Mimo to není tělu vůbec zdrávo jít brzy po jídle spát; Proto budeme ještě několik hodin bdít. Koho to vsak nutí ke spaní, ať jde spát!“

3) Pravili všichni: „Ne, ne, ó Pane, budeme s Tebou bdít až do rána, přeješ-li si to! Neboť až příliš určitě víme, že u Tebe má vše nejvýš vnitřní nezbadatelný význam a tak i tu něco za tím vězí a zůstaneme tedy bdít!“

4) Pravil jsem JÁ „Máte pravdu; bděte a pečujte o to, aby nikdo z vás neupadl v pokušení“

5) Tázali se Mne Moji staří učedníci: „Pane, co by nás po Tvém boku bylo s to uvést v pokušení?! Vždyť po Tvém boku jsme již prožili leccos a dosud nás toho velmi málo uvedlo do nějakého okamžitého pokušení.“

6) Pravil jsem JÁ: „Ó, nechlubte se tím; neboť duch pokušení obchází jako hladový řvoucí lev a snaží se lidi pohltit! Nemůžete být ani dost bdělí a dost dbát na každý sebeslabší podněcující závan! Když takový podnět přivedl mysl člověka i jen o vlas na svou stranu, bude si muset již učinit velmi velké násilí na svou vůli, aby dospěl na svůj dřívější stav. Zapamatujte si to všichni dobře; neboť dokud žije člověk v tomto světě, myslí a chce a jedná, převažuje tělo duši.“

7) Praví FILIP: „To Je sice velmi pravdivé a já jsem to vše na sobě velice vypozoroval; avšak v těchto mých pokročilých letech u mě již žádné pokušení nic nepořídí. Já mám jen jednu chybu a ta záleží v jakési slabosti víry, která se čas od času objevuje, to jest věřím v základu sice všemu, co přichází z Tvých úst, ó Pane, - ale když pak tu a tam můj rozum ihned vše nepoznává, slábne také má víra a upadám hned do všelikých povážlivých otázek, na které odnikud nepřichází do mé mysli jasná odpověď a brzy poté začínám upadat do malých pochybností. To je to jediné pokušení, které mně stále ještě tu a tam přepadá. Ty, ó Pane, mohl bys mně od něho zajisté osvobodit a tím bys mně učinil nejšťastnějším člověkem!“

8) Pravil jsem JÁ; „Kdybych ti to učinil Svou ve Mně jsoucí silou, pak bys již nebyl svobodným člověkem, octnul bys se ve velké lenosti a tím bys byl brzy u konce s cvičením ke stále vyššímu získávání pravé životní síly tvé duše.

9) Proto nes každý své břímě ochotně a cvič se neustále ve všech dobrých- věcech vnitřního života! V pravé době se tím také jeho životní míra naplní a teprve pak bude mít pravou a nezničitelnou radost z chleba, který si sám v potu tváře vydělal.

10) Představ si velmi změkčilého člověka, který od kolébky nebyl zcela nikdy přidržován k žádné činnosti. Jedl nejlepší pokrmy a pil naučil se s bídou jedině mluvit a mimo svůj šat nenosil nikdy žádné jiné břemeno. Má-li pak takový člověk nésti břemeno i jen několik liber na nějakou vzdálenost, bude to sotva s to, protože nikdy k tomu ani v nejmenším necvičil své fysické síly. Začne-li však potom ponenáhlu stoupající činností cvičit tělesné síly, přivede to v několika letech také tak daleko, že bude moci s lehkostí zvedat a dále dopravovat větší břemena. Dospěl by však k takové vyšší tělesné síle, kdyby nechával stále ostatní lidi za sebe zvedat a nosit břemena?!

11) A hle, právě tak je tomu u tebe s tvou silou myšlení. Ty jsi ji od svého mládí příliš málo cvičil, začal jsi ji také teprve nyní v pozdějších letech trochu více cvičit a proto se tedy nediv, když nyní tak rychle nechápeš a nepochopíš jako mnohý jiný.

12) Já však jsem pravý Učitel a Vůdce a nenosím Své učedníky ani přes všechny sebepříkřejší a kostrbatější cesty a stezky na rukou, nýbrž nechávám je samotné jít, aby zesílili, aby budoucně na všech sebehrbolatějších cestách kráčeli bez úrazu.

13) Postaví-li se však někomu na nějaké cestě příliš velká překážka, pak mu dám již světlo a sílu k jistému přemožení takové velké překážky. Avšak především musí každý člověk sám učinit tolik, kolik je v jeho silách; co nad to potřebuje, bude mu v pravý čas dáno. - Porozuměl jsi nyní dobře?“

14) Pravil FILIP: „Ano, Pane, to jsem nyní dobře pochopil a dám si všemožnou práci, abych se stal ve svém myšlení a víře pokud jen možno silný!“