15. Židovští kněží se stávají učedníky Páně.

1) Zrána ještě před východem slunce byli jsme Já, učedníci, náš hospodský a Lazar s celým domem již na nohou. Sestra Lazarova Marta byla již co nejhorlivěji zaměstnána se svými pomocnicemi, aby nám připravila bohatou a dobrou snídani; Marie však šla s námi do přírody a byla jako vždy pouhým uchem a okem, aby ode Mne něco ukořistila pro své srdce a svou duši.

2) Teprve když jsme tak venku již asi hodinu chodili, probudili se Židé, podle svého zvyku se umyli a co nejrychleji se dotazovali, zda ještě spím.

3) MARTA však pravila: „Ó, Pán už před hodinou vyšel se Svými učedníky, s mým bratrem, s mou sestrou a hospodským ven do polí a brzy se asi opět vrátí, neboť také snídaně bude brzy připravena!“

4) Pravil jeden kněz: „Kam se obrátil, abychom pospíšili za Ním a podali Mu zprávu o hotové snídani?“

5) Pravila MARTA: „Ó, toho u Pána není třeba; On ví okamžik, v němž je snídaně připravena!“

6) Když to Židé uslyšeli, tázal se Marty jeden z nich řka: „Ty Ho jistě již déle znáš, že jsi již velmi obeznámena s Jeho patrně božskými vlastnostmi?“

7) Pravila MARTA: „Znám Ho ovšem již dlouhý čas; avšak není zrovna velmi chvalitebné, že vy jste Ho dosud ještě nepoznali!“.

8) Pravili Židé: „Ovšem, ovšem, tato tvá námitka nás postihuje zcela spravedlivě a sami nyní litujeme, že jsme se v našem světském shonu ještě nikdy důkladněji na Něho nevyptávali, ačkoliv jsme se již leccos z Galileje dověděli o jeho činnosti. Také se nám zdá, že bylo slavnosti velikonoční zde v Jeruzalému a zvláštním způsobem vyhnal všechny kupce a prodavače z chrámu a zpřevracel boudy penězoměncům a kramářům!“

9) Pravila MARTA: „Ano, ano, je to Tentýž, ale tehdy byly vaše oči ještě velmi oslepeny a vaše uši a srdce ucpány; proto jste Ho nepoznali !“

10) Pravili Židé: „Ano, ano, máš pravdu; avšak ježto Jsme Ho nyní poznali, proto se aspoň nás dvacet již od Něho nehne a pevně jsme si umínili, že s Ním jako učedníci půjdeme ovšem v jiných šatech, aby nám nemohli templáři a jiní všude roztroušení židovští kněží, farizeové a zákoníci namítat, že jsme se i my, chrámoví kněží, dali jako zakladatelé nové sekty a jako svůdcové lidu od Něho svést. Půjdeme pak ihned do Jeruzalému a vykoupíme se k předstírané cestě do Persie a Indie, čehož se nám rádo, ano až příliš rádo dostane. Až to v několika hodinách vyřídíme, pak se ještě dnes vrátíme a budeme Ho všude jako jeho žáci na své útraty následovat.“

11) Pravila MARTA: „To je od vás zcela chvalitebné rozhodnutí a také vám to přinese Jeho požehnání! Ale pohleďte ven; už přichází, protože jsem s přípravou snídaně úplně hotova; přijmeme Ho s nejvyšší jedině Jemu náležející úctou a láskou, poděkujeme Mu ještě jednou z hloubi našich srdcí za včerejší velkou útěchu, kterou nám připravil a potom Ho poprosíme, aby co nejmilostivěji požehnal této snídani a požil ji s námi!“

12) Zatím co Marta takto ještě mluvila s Židy, kteří jí zcela zbožně naslouchali, vstoupil jsem již do světnice JÁ a řekl jsem: „Má milá Marto, toho není třeba ústy; kdo to v srdci činí, dobře činí. Pozdrav retní může tu pak již zcela dobře odpadnout; neboť Já pohlížím jedině na srdce a na jeho vnitřní myšlenky. Leč u tebe mají také tvá slova opravdovou cenu přede Mnou, protože přicházejí zcela jistě z tvého srdce.“

13) Tím se Marta velmi uklidnila a byla naplněna veselostí.

14) JÁ jsem Se pak obrátil k Židům a řekl jim: „Chcete tedy být skutečně Mými učedníky?“

15) Pravili nyní všichni, také ti, kteří tu byli mimo kněží jen zcela zámožnými jeruzalémskými občany: „Ano, Pane, jen shledáváš-li nás hodnými, abychom směli být Tvými učedníky! My dokonce vynaložíme vše, abychom Tě mohli, ó Pane, klidněji a jistěji na všech Tvých cestách a stezkách následovat!“

16) Pravil jsem JÁ: „Učiníte tak dobřej avšak na jednu věc vás musím upozornit, totiž, že ptáci vzduchu mají svá hnízda a lišky svá doupata, ale Já, tělem Svým jako pouhý Syn člověka, nemám ani kámen, který bych Si mohl dát pod hlavu jako Své pozemské vlastnictví!“

17) Pravili Židé: „Proto je nicméně nebe a celá Země Tvým vlastnictvím! Pro tento svět máme však dost pro Tebe, pro Tvé učedníky a pro nás na deset a ještě několik let! Nech nás jen jít s Tebou a poslouchat Tvá slova života, - o všechno ostatní se všude podle Tvé vůle postaráme!“

18) Pravil jsem JÁ; „No dobře, jděte po snídaní domů a obstarejte dobře své věci! Pak opět přijďte a já vám řeknu, co potom uděláme a podnikneme! Nyní však ke snídani!“

19) Potom se posadili všichni ke stolům, děkovali, načež jedli a pili jako Já.