270. Solná skála. Zázračná a požehnaná večeře.

1) Když jsme stáli opět v údolí před stěnou sloje, kladli odtud všichni značky až k nejbližším domům, aby mohli pro příští případy nalézt opět tento východ. Šli jsme nyní zcela opačně až ke vzdálenému sousedovi, jenž měl svůj dům na velmi vysokém pahorku vzdáleném as půl hodiny cesty od ostatních domů.

2) Když jsme došli sem, pravil jsem majiteli tohoto domu: „Hleď, právě ve směru, kde nyní zajde brzy Slunce, spatřuješ v nepatrné vzdálenosti odtud bílou rozsáhlou skalní stěnu; to je samá sůl a můžete jí ihned bez všeho předchozího čištění používat! Jen jí však musíte brát k pokrmům trochu méně; neboť tato sůl je silnější nežli sůl nahimská, ačkoliv také sůl nahimská - ovšem již ve velké hlubině - se získává z tohoto trsu. Kdo z vás tam chce jít, ať jde a přinese jí trochu sem!“

3) Majitel tohoto domu se ihned nabídl, že tam doběhne, protože bylo třeba sotva čtvrt hodiny cesty, aby se tam hbitýma nohama přišlo. Vzal s sebou lopatu a nádobu, uvolnil snadno několik kusů od stěny, naplnil nádobu a přinesl zase tak brzy k nám. Všichni okusili sůl a shledali ji nadmíru znamenitou. Poté Mně opět děkovali. Já jsem požehnal tomuto vysoko položenému domu, načež jsme se vydali všichni na zpáteční cestu; také tento vzdálený soused šel s námi a vzal s sebou dokonce svou ženu a několik dospělých dětí.

4) Když jsme přišli opět k domu Barnabovu, čekali nás tu již všichni obyvatelé obce a hlasitě vyslovovali radost nad štěstím, že Mne opět vidí a mají mezi sebou.

5) A soused, kterého jsem v poledne vyléčil hlasitě zvolal: „Hosana v této výšině Tomu, Jenž je nyní onen pravý nový Jeruzalém, o němž již to staré a špatné však zakrátko zahyne!“

6) Tento výrok všichni opakovali a to s takovým nadšením a silou hlasu, že to zaznívalo od mnohých dalekých a vysokých skalních stěn ještě tisíci ozvěnami. Obyvatelé, jimž byla tato hra přírody dosud cizí, se domnívali, že jsem jistě nejvyšším duchovním člověkem již proto, že nyní dokonce i duchové vzduchu a hor zanotovali do jejich chvály.

7) Já Sám jsem jim však vysvětlil tento zjev a oni také toto Mé vysvětlení vděčně přijali; zkusili však své silné hlasy ještě jednou a také obdrželi stejný zpětný účinek bez Hosana.

8) A poté všichni uvěřili a pravili: „Ty Jediný jsi pravdomluvný; neboť templář by nás byl již ukamenoval, kdybychom nevěřili, že to jsou zcela opravdoví duchové hor a vzduchu!“

9) JÁ jsem pak pravil hospodáři, aby se nyní poohlédl, jak by byli tito mnozí hosté, počtem as 200, zaopatřeni večeří.

10) Hospodář však pravil: „Pane, co a kolik mám, bude připraveno a dáno sem: jen se obávám, že to pro všechny sotva vystačí!“

11) JÁ jsem však pravil: „Jdi tedy dovnitř a poohlédni se!“

12) A hospodář vešel dovnitř, poohlédl se a nalezl všechny své spižírny naplněné chlebem, vínem, mlékem, medem a čerstvými rybami a také ještě velkým množstvím nejjemnější mouky pro žemle a jiné pokrmy.

13) I vrátil se ihned zpět, bil se v prsa a řekl: „Ó, to jde nyní již přes všechnu míru! Vím přesně, co bylo dříve v mých spižírnách; byly naplněny jen poskrovnu pro mou domácí potřebu, nyní překypují nejvyšším nadbytkem! To jsi byl již opět Ty, ó Pane! Ano, nyní se může vařit pro tisíce, nejen pro dvě stě! Ale kde nyní vzít tolik kuchařů? Milí sousedé musí dnes všichni přiložit ruku k dílu; neboť mé lidičky by s tím nebyli ani do zítřka hotovi!“

14) Když to ženy a dcery sousedů uslyšely, pospíšily rychle do velké kuchyně, daly se do práce a velká hostina byla za hodinu hotova.

15) Hostina byla sice nyní hotova; ale tu se objevila zcela jiná okolnost. Hospodář měl nyní příliš málo stolů a lavic a také jeho pokoje byly pro 200 hostů příliš malé. Krátce a dobře, na takovou událost mu chybělo vše. Proto přistoupil ke Mně a prosil Mne o radu, co by se tu mělo dělat.

16) JÁ jsem pravil: „Ano, milý příteli Barnabe, přirozeným způsobem se tu nedá mnoho dělat! Kdyby nebylo zde na této výšině tak chladno, mohli bychom se usadit zde na čerstvém vzduchu; leč večery bývají nyní již velmi chladné a tmavé a tak to venku již dobře nejde. V ovčinci je ovšem pro mnoho pokojných ovcí místo; ježto však ti chybí také lavice a stoly, je věc přece jen poněkud těžká. Také s osvětlením to bude v tvém domě jistě trochu poskrovnu vypadat! To je Mi známo, Nicméně však najdeme prostředky, pomoc! nichž budeme všichni velmi dobře umístěni. Podívej se v domě, jak je to se stoly a lavicemi a pak přijď a řekni Mi to!“

17) Tu šel hospodář do domu, vše nyní ohledal a brzy se vrátil pln obdivu. Já jsem se ho otázal, jak to vypadá.

18) A BARNABE opět pln obdivu odvětil: „Ó, všedobrý Pane, nyní teprve nadmíru jasně poznávám, že Tobě není vůbec žádná věc nemožná! Pokoje na zadní straně jsou více než o polovinu rozšířené a stolů a lavic je více než dostatek a nechybí také nejkrásnější světla. Na všech stolech jsou již připravena jídla a čekají na nás a tak já, ubohý hříšník myslím, abychom se nyní odebrali do pokojů a požili zázračnou večeři.“

19) Pravil jsem JÁ: „Ano, to nyní učiníme a tak Mne všichni následujte; neboť ve vás jsem učinil dobrou žeň!“

20) Poté jsem šel napřed a všichni šli za Mnou. Za několik okamžiků jsme sedě-li všichni v nejlepším pořádku u stolů.

21) Dříve však nežli se začalo jíst, vstal hospodář a pravil: „Poslyšte mně, všichni moji milí sousedé! Tato večeře je pravá Boží hostina v ráji, který byl vinou lidí ztracen. Velký svatý Bůh a Pán nám jej Sám opět navrátil. On sedí, ó dive všech divů, nyní tělesně v našem středu a Sám nám připravil tuto pravou rajskou hostinu! Tato hostina je tedy nejvýš požehnaná. a svatá. My však jsme hříšní lidé - a chtěli bychom nyní požívat tuto večeři jako nehodní. Poprosme tudíž všichni napřed Pána, aby nám odpustil naše hříchy a pak nás považoval aspoň za poněkud hodnější, bychom s Ním mohli požívat tuto svatou večeři! Povstaňte a říkejte se Mnou: ó, zázračný Pane! Odpusť nám naše hříchy, abychom se stali hodnějšími sedět s Tebou u stolu!“

22) Poté jsem pravil JÁ: „Já jsem Lékař a přicházím, abych tu uzdravil nemocné. Hříšník je však také nemocný a tak jste byli tedy také vy na duši i na těle nemocní. A proto jsem vás vyhledal a úplně uzdravil a nyní již nejste tudíž hříšníky; proto se posaďte vesele ke stolu a jezte a pijte do sytosti! Tvá slova, Barnabe, způsobila Mně však opravdovou radost a proto všichni na Mně zpozorujete ještě více slávy Boží než nyní! A nyní jezte!“

23) Poté se všichni posadili, děkovali Mně a jali se s opravdovou srdečnou radostí jíst a pít; a Já a učedníci jsme učinili totéž. Za jídla a pití se však málo mluvilo; teprve po jídle všichni sousedé hosté vstali, položili ruce na prsa a hlasitě Mi děkovali za tu rajsky dobrou večeří. Když pak byli se svým díkem u konce, chtěli odejít domů; Já jsem jim však dal na vědomí, aby ještě chvíli počkali a poněkud si pohovořili o událostech této uplynulé soboty.