260. Pán navštěvuje se Svými JEDNU HORSKOU OBEC.

1) Po dvouhodinové cestě jsme došli do skryté obce, která, podobně jako mnohé jiné obce, neměla jméno. Židé jakož i Řekové nepojmenovali své obydlené obce často proto, aby je Římané a lenní knížata nemohli za účelem zdanění tak snadno nalézt; neboť byla-li taková obec jednou nalezena, popsána a pojmenována, byla pak také povinna daněmi.

2) Vedle toho byl však také ještě jiný důvod tak často se zde vyskytující bezejmennosti osad, který spočíval v tomto: Kvůli rychlejší a snazší kolonizaci a vzdělávání nehostinných a pustých krajin bylo zvykem, že nová kolonizace i se svými nově zbudovanými obcemi bývala po 20, 30, 40 - 50 let osvobozena od daní, podle toho, zda ta či ona krajina potřebovala větší nebo menší dobu ke svému úplnému zkultivování. Nuže, že Židé a Řekové, kteří nebyli nikdy zvláštními přáteli placení daní, dovedli tento humánní římský zákon využít ve svůj prospěch, o tom nebude jistě nikdo nějak pochybovat. Proto nedali nově zbudované obci žádné jméno a když byli někde nějakým římským komisařem dotázáni, pak byla jejich obec teprve deset let stará, i kdyby měla za sebou již dávno přes polovici století. Poté dostala obec, komisařem takto shlédnutá, číslo, ale ještě ne jméno; teprve od této chvíle byla nová obec po uplynulé zákonité lhůtě zdanitelná a obdržela jméno.

3) A tak byla tedy tato malá obec, do níž jsme právě dorazili, bezejmenná, proto tedy také ještě daně prostá. Tato okolnost však právě také nám často prospěla; neboť obyvatelé takovýchto nových anebo lépe řečeno ještě nezdaněných obcí byli mnohem štědřejší a přístupnější. A tak tomu bylo i zde. Přišli jsme do této opravdu velmi skryté obce právě se západem Slunce před sobotou.

4) Obec se rozkládala ve velehorském údolí, které bylo velmi úrodné a zejména pro chov dobytka způsobilé; ale bylo přístupné jen s jedné strany a i tu bylo velmi těžko přístupné. Lidé trpící závratí by se byli asi sotva odvážili odebrati se nahoru po těchto příkrých stezkách. Údolí samo se podle nynějšího měření rozkládalo přes čtyři tisíce stop nad mořem, což ovšem v Asii zrovna příliš mnoho neznamená, protože tu bývaly a dosud ještě jsou osady mnohem výš položené.

5) Když jsme tedy přišli do této obce, spatřilo nás ihned několik obyvatel, kteří zavolali rychle svého staršího a představeného, aby přišel a vyzvěděl na nás, proč jsme sem přišli. Představený, silně již zešedivělý Žid, byl ihned po ruce, prohlédl si nás a poté se nás tázal, co tu hodláme dělat a co nás přimělo, že jsme se vyšplhali do této ode všeho světa odloučené obce.

6) JÁ jsem mu však řekl: „Pokoj s tebou a s touto celou, věru ne nepatrnou obcí. Přiblížilo se Království Boží, což vy prostí a jednodušší lidé ještě dostatečně poznáte během Mého odpočinku, který chci u vás strávit! Nyní se však Já tebe táži, zda se budeme moci u Tebe na krátkou dobu ubytovat.“

7) Pravil představený: „Vy nejste zlí lidé, to jsem objevil na prvý okamžik; jste však dobrodruhové, ale to nic nevadí a tak můžete již mít příbytek pod mou střechou. Ale musíte mi velmi mnoho vypravovat, jak to asi vypadá nyní ve světě; neboť já jsem nyní již asi 20 roků nešel dolů do širého světa a vím tedy o něm pramálo! Také obyvatelé této obce jdou jen občas do blízkého městečka Nahima pro sůl, kterou zde nemáme. V Jeruzalému jsme však nebyli již asi 20 let, ačkoliv jsme dobří Židé. Neboť tam již tehdy nevládlo nic jiného nežli lež, podvod, vládychtivost a nejvýš páchnoucí pýcha počínajíc od chrámu dolů ve všech vrstvách. Jak to bude teprve nyní vypadat?!

8) Proto jsem se také jako pravý Žid uchýlil ještě s několika stejně smýšlejícími z opravdové lásky k Bohu sem, založili jsme zde tedy svobodnou, avšak co možno čistou, Bohu, jedinému Pánu, věrně oddanou obec a On nám za to již velmi hojně požehnal.

9) Vy jste také Židé a ještě si asi pro spásu duše vážíte velice chrámu jeruzalémského!? Ale nebyli jste nikdy zákoníky a sluhy chrámu a proto také nemůžete mít vůbec ani tušení, jak strašné, každou lepší lidskou mysl pobuřující neplechy se tu uvnitř svatých zdí provádí s nejsvětějšími právy lidí! To mne a několik mých přátel pobouřilo! Prchli jsme a nalezli toto údolí, v němž jsme ihned našli nutnou potravu pro život.

10) Časem jsme si zde postavili tyto velmi slušné domy, žijeme nyní pospolu velmi srdečně a pokojně a vzdáváme vždy čest jedinému Bohu. Jen o jedno vás prosím, abyste nás při svém návratu dolů do zpustlého světa nikomu neprozrazovali. Jinak jste nám velmi vítanými- hosty. Nyní se odebereme do mého domu, jenž je nyní Pánu Bohu jistě milejší nežli Šalomounův chrám v Jerusalemě. V domě u dobré večeře si ještě o lecčems pohovoříme a tak; nás teprve náležitě poznáte!“