132. Vysvobození od jha obřadní služby a zákona.

1) (PÁN :) „Tímto vám dávám nauku Boží a nauku života, která je každého obřadu tak vzdálena jako jeden nebeský pól od druhého; tu netřeba soboty, chrámu, modlitebny, postů, zvláštní hole a suknice Áronovy, dvourohé pokrývky na hlavu, archy úmluvy, kaditelnice. nějaké požehnané a ještě méně nějaké prokleté vody. V této nauce je člověk v sobě samém vše ve všem a nepotřebuje jinak nic jiného nežli jen sama sebe.

2) Ve starých zobrazitelných naukách byl člověk jen zcela částečně jako víc a více se zušlechťující a na pravého duchovního člověka se vzdělávající znázorňován ještě zcela hmotně a proto bylo tedy také nutné Učit ho ve všelikých duchu odpovídajících tvarech, nádobách, a obřadních způsobech jednání.

3) V této Mé nové nauce je však člověk jakoby na jeden bod, v jedno úplně v sobě a se sebou spojen, jako také já Sám se vším Svým dřívějším pravěkým a nekonečným Božstvím zde na jednom bodě spojen stojím před vámi a Sám vám vyprávím, že od nynějška již nebude třeba hledat Království Boží a jeho spravedlnost v chrámu jeruzalémském anebo na Garizimu a tam se k Bohu modlit, nýbrž taková bohoslužba se bude moci konat všude, kde je člověk!

4) Srdce člověka se stane živým chrámem pravého, jednotného a jediného Boha a účinná láska se stane jedině pravou bohoslužbou a láska k Bohu zcela jediným pravým vzýváním Boha!

5) Ježto však ani pravá láska k Bohu není bez účinné lásky k bližnímu a láska k bližnímu bez pravé lásky k Bohu myslitelná, jsou obě tyto lásky v podstatě také jen jedna láska a tedy jedno a totéž pravé vzývání Boha. Kdo to v sobě má, ten má vše, veškeren zákon a veškerá proroctví spojené ve vlastním srdci a nemá dále naprosto již nic jiného zapotřebí.

6) Tímto tedy ruším vše staré i se zákonem Mojžíšovým, ne snad (jakoby se toho budoucně nemělo již dbát - toho jsem dalek – nýbrž jen potud, pokud to dosud bylo vnějším, pozemskými tresty uloženým donucováním, tak a tak jednat; neboť takto byl zákon každému člověku v týlu sedícím soudcem a byl trvalým soudem, jehož se žádný člověk nemohl zbavit. Avšak člověk, jenž stojí pod tlakem zákona, je tím také zřejmě v ustavičném soudu; kdo však je v soudu, ten je duchovně mrtev a vnitřní božskou životní svobodou zatracen. Jen když se stane zákon jemu vlastním a je podřízen svobodě vlastní nejsvobodnější vůle, tehdy končí u člověka veškeren soud a veškeré zatracení a smrt a právě proto jsem hlavně do tohoto světa přišel, abych přinesl všem lidem vysvobození od jha zákona, soudu, zatracení a smrti a tím také od nynějška odnímám všechno vnější, vracím vás tedy vpravdě sobě samým a právě tím vás teprve činím vpravdě pravými Božími dětmi a pány nade vším zákonem a soudem.

7) Zůstanete-li vy a tedy také. vaši učedníci nadále nezměněně v této normě, nebude moci také nikdy na vás přijít soud, protože jste zajisté nad soudem; dáte-li si však jen v té či oné věci připojit starý vnější zákon a podržíte-li se nějak ještě staré vnější skvrny forem, pak se budete také opět podřizovat soudu a smrt bude do vás tak dalece zasahovat, jak dalece jste se sami podřídili starému zákonu forem!“