59. Rafael odhaluje nejvnitřnější Roklovy myšlenky o Pánu.

1) (RAFAEL:) „Je sice pravda, že jsi o onom proslulém Nazarejci slyšel leccos, co se ti zdálo neuvěřitelné a že bys se byl s Ním rád sešel, kdyby to mohlo být bez mnohé námahy; ale nehledal jsi a pomyslel: „Však jsme k Němu vyslali několik bratří a ti nám již podají zprávu o tom, čemu učí a co koná!“ Ale někteří se pak od vás úplně odloučili a stali se Jeho učedníky a nepřinesli vám o Něm vůbec žádné zprávy a to vás tu a tam naplnilo obavami a teprve tím jste se stali den ze dne zvědavějšími a chtěli jste poznat Nazarejce osobně.

2) Ale, příteli, taková pouhá zvědavost není dávno ještě láska! Pak doznej jen sám, zda se nyní tvá láska k Nazarejci nepodobá asi lásce, kdy poražený bojovník z pouhé, v sobě poznané slabosti co nejvlídněji vzdává svému vítězi, aby na něm vítěz neprováděl žádné další důkazy síly! Ty máš vlastně z Nazarejce potají zcela zvláštní strach a děláš jen tak, jako bys se s Ním chtěl co nejtoužebněji sejít; ale já vidím v tvé mysli vanout jiný vítr! A víš, jak mluví tento do slov oděný vítr? Poslyš, já ti jej budu tlumočit!.

3) Tento vítr zní takto: „Ó, ty zcela proklatý Nazarejče! Právě nyní jsi se musel vynořit! Věc našeho znamenitého ústavu byla nyní již v nejlepším chodu! Nyní sem musela ta veteš přinést zrovna Nazarejce, který - kdo ví jak?! - Koná nyní zázraky, proti nimž jsou všechny naše skutky pouze popelem a jenž je bude moci ještě co nejdříve podezírat a znehodnocovat! Přišel nám jen jako pravá veš do kožichu, kterou nebude možno již vymýtit! Nyní však třeba k nejhorší hře co nejspokojeněji se tvářit! Musí se vynaložit vše, aby se k nám nestavěl nepřátelsky! Neboť stane-li se nám nepřítelem, bude s naším celým ústavem rázem konec! Co potom! Kam a co začít? Porazit ho nikdy nelze; proto zde třeba jít chytře k dílu a ani z největší dálky nedávat mu najevo nic nevlídného, nýbrž jednat s ním vždy s největší pozorností a ukázat se mu, pokud jen možno laskavým a ochotným a tak snad tento dobrý člověk jistě proti nám nikdy nepozvedne meč a dá nám aspoň pokoj!“

4) Hle, příteli, to a ještě leccos jiného obsahuje váš vnitřní vítr života, proti čemuž mně můžeš asi sotva něco jiného namítnout nežli jen, že prohlásíš vše, co jsem nyní řekl, za lež, což však nepůjde, protože bych se ihned postavil proti tobě s dokumenty tvou rukou psanými, jejichž velmi nebezpečný obsah by zde vzbudil opravdu velmi mnoho pozornosti! A to by byl právě kousek, který by tě mohl dohnat k tomu, že by ti vstávaly na hlavě tvé již dosti šedivé vlasy! Měl jsem nyní pravdu, když jsem ti řekl, abys se jen pokusil s tímto svým bystrým rozumem hledat proslulého Nazarejce? Co říkáš nyní ke všemu tomu?“

5) Praví ROKLUS zcela dotčen: „Ano, příteli, jsi-li s to také číst mé nejvnitřnější city, pak přestal s tebou každý další rozhovor a já musím nyní se vší vážností před tebou, jinochu, pokleknout a prosit tě za odpuštění všeho, cokoli jsem proti tobě promluvil !“

6) Praví RAFAEL: „Hleď, také to muselo z tebe a teprve nyní jsi způsobilý, abys byl představen Nazarejci a tak tedy pojď za mnou!“

7) Praví ROKLUS slovy velmi silně rozpačitě znějícími: „Ano, příteli, to vše je velmi krásné a velmi vznešené! Ano, ano, je velkou - jak to jen hned řeknu?! - ano, ano, je velkou zásluhou a dokonce nadlidsky velkou ctí být představen nejmocnějšímu a nejvznešenějšímu Člověku celé Země! Ano, ano, je to takové! Ale má-li takový úplně božský ke všem svým nevýstižným zázračným silám také zvláštní schopnost našince skrz naskrz prohlédat a člověku, jakým jsem já, hned vyprávět přede vším světem jeho celý běh života, - potom bližší známost s takovým bohočlověkem není vůbec nic příjemného! A já bych nyní raději odtud utekl, než abych se tu ještě zdržoval déle! Mimoto se již značně přiblížil večer a máme všichni ještě dnes vyřídit doma leckteré záležitosti - a proto nás již omluvíš, jestliže nyní tvůj jinak mně velmi cenný návrh odmítnu, to jest nemusí-li to zrovna být, abychom se seznámili s Nejslavnějším všech nejslavnějších! Ovšem, považuješ-li to však za něco pro nás dobrého a nutného a přeješ-li si to, pak se rozumí samo sebou, že ti jako našemu duchovně největšímu dobrodinci jistě nebudeme odporovat; ale upřímně řečeno, nyní mi skutečně není velmi příjemné být zrovna zcela tělesně postaven před tvář tak nesmírné velikosti lidské moci a moudrosti, protože se člověk vedle ní začíná až příliš cítit pouhým nic! Člověk se stává tisíceronásobnou nickou, zatím co se druhá strana svým nezbadatelným „vše ve všem“ jen stále víc a více zmocňuje v takovéto své všejsoucnosti. Takový pocit nicotnosti bolí a srdci působí žal; proto také nyní již nemám obzvláštní radost z toho, abych byl postaven před tvář toho proslulého Nazarejce.“

8) Praví RAFAEL: „Nepoznáte-li jeho, pak ztratíte věčný život svých duší! Mimoto jsi předtím přece sám zcela dobře poznamenal, že, abys měl vše, třeba jen, abys měl jediného Nazarejce! Nyní je k tomu ještě příležitost, avšak už jen do rána; časně ráno je jeho odchod odtud nezměnitelně pevně stanoven. Kam, neví mimo Něj zcela nikdo! Proto, chcete-li žít navěky, nesmíte nic promeškat!

9) Praví ROKLUS: „Nuže, veď nás tedy k Němu! Za takových okolností nás přece snad nesprovodí se světa?!“

10) Praví RAFAEL: „Pravý život vám dáti to učiní, - ale v tomto vašem nynějším zdánlivém životě vám ani vlas na hlavě nezkřiví! Proto mně následuj, jak jsem ti již dříve navrhl !“