50. Nebezpečí klamných zázraků řádu Esejců.

1) (RAFAEL:) „Ty jsi se pozastavoval nad kajícnými skutky Indů! Vy však již za padesát let zavedete ještě desetkrát horší; neboť jestliže jste to snad přivedli jen tak daleko, že větší počet lidu pevně lpí na vás ve své víře, k níž ho lze zcela snadno přivést vašimi falešnými zázraky, pak ať přijde cokoliv, lid se hned a beze vší odmluvy všemu podrobí! Neboť ve své hlouposti vás nemůže považovat na Zemi za nic jiného nežli za sluhy bohů, kteří jsou vyzbrojeni všelikými skrytými božskými silami všemohoucnosti, proti nimž žádná pozemská vůle a žádná světská lidská moc nebude moci nic pořídit.

2) Takovými zázraky můžete dostat lid zcela jistě do nejúplnější bezuzdné moci. Stalo-li se však jednou to, pak budete moci říci tomu či onomu člověku: „zlý hříšníku! Co zlého jsi myslel, chtěl a také již téměř učinil, my, ano my již v tvém srdci vidíme klíčit zlé myšlenky a žádosti, které budeš teprve příštího roku vědomě myslet, čímž si na svou lehkomyslnou hlavu přivodíš úplnou kletbu a hněv bohů! Napomínáme tě, abys se budoucně vzdal všech zlých myšlenek a přání a abys tentokrát na usmíření bohů předně k našim nohám složil co největší oběť a vedle toho, abys se ještě po celá tři léta denně po holých zádech téměř do krvava mrskal provazem! Běda ti navěky, neprovedeš-li toto pokání přesně!“

3) Ubožák, jenž vlastně nikdy nedal v sobě vzklíčit nějaké zlé myšlence a ještě méně kdy zlé vůli, vám uvěří zcela bez odmluvy, že je velkým a všeho prokletí hodným hříšníkem a že se musí co nejochotněji podrobit všemu tomu, co jste mu uložili jako všemohoucí a vševědoucí sluhové Boží. - Já se tě však táži na úsudek tvého čistého rozumu, zda je tento konečný cíl, který nakonec musíte přece dosáhnout, dobrý a spravedlivý a zda se také posvěcuje prostředek takovým jistě následujícím konečným cílem?!“

4) Praví ROKLUS: „Tento úmysl nikdo z nás ještě nikdy neměl, nýbrž vždy jen úmysl prospívající ubohému politování hodnému lidstvu, - a proto také stále ještě zcela náležitě nenahlížím, jak může být špatný můj prostředek, který záležel ve falešném znovuoživení zemřelého děvčete! Neboť co ty míníš, že bychom tím museli dosáhnout a že nakonec naše veškeré snažení, i když nyní ještě sebezastřenější směřuje k tomu, abychom toho dosáhli, o tom si nedovedu při všem svém sebečistším rozumu učinit naprosto žádnou představu! Neboť třeba mít přece nějakou vůli pro něco špatného, chce-li se toho dosáhnout. U nás všech je, pokud vím, přímo naprostý opak! Odkud by mělo do našeho ústavu přijít to nejšpatnější ze špatného?“

5) Praví RAFAEL: „Příteli, vezmi nejčistší pšenici a zasej ji na sebečistší pole a když vzejde, setkáš se vždy ještě v ní s velkým množstvím plevele! No a ty a tvoji druhové nezaséváte do země nic jiného nežli jen všelijaká semena plevele, jak tu chcete sklízet pšenici?!

6) Za všech dob a ve všech krajích Země byla původně kázána lidem o Bohu nejčistší pravda ústy duchem Božím proniknutých proroků. Pohleď nyní asi po dvou tisících pozemských letech na tyto pravdy! Co jsou? Z největší části plevel, lidská ustanovení, lži a všeliké pusté podvody! Vy však jste svůj ústav nezaložili na ničem jiném nežli na lži a tím míníte v srdcích lidí probudit pravdu?! Kam se světem?!

7) Co ti prospěje, uděláš-li na veřejné silnici velkou a hlubokou jámu do země, nemaje přitom ani nejvzdálenější úmysl, aby do ní nikdy nespadl nějaký člověk?! Když potom však půjdou v noci lidé po této silnici, řekni, nezřítí se do této jámy a nezahynou v ní právě tak, jako kdybyste udělali do země jámu v úmyslu, aby do ní lidé padli a zahynuli?!

8) Anebo přijde k tobě nemocný, jehož nemoc nerozpoznáš při všem svém sebečistším rozumu a dáš mu pak prostředek, který pro jeho stav je přímo jedem! Pak po něm zahyne! Může tu být prostředek nazván dobrým, i když jsi měl přitom jako lékař nejlepší úmysl?!

9) Ti, kdož udělali na silnici, kde je hodně bahna, jámu nebo hluboký odpadní příkop, neopatřivše most přes něj vedoucí dobrým zábradlím, měli také dokonce dobrý úmysl, totiž vysušit silnici; ale jejich krátkozrakost jim neposkytla tolik předvídavosti, podle níž by museli přece nepochybně poznat, že by taková jáma anebo příkop musel být velmi nebezpečný těm, kteří by šli v noci po této cestě.

10) Prostředek na vysušení silnice byl tedy také při nejlepším úmyslu špatný, protože ti, kdož měli dobrý úmysl, naprosto nepočítali s tím, že jáma anebo příkop budou za. noční doby cestujícím zřejmě přece nejvýš nebezpečné. Á, kdyby byli opravovatelé cest vyplnili bahno kameny a dřevem a takto silnici vysušili, anebo kdyby aspoň postavili přes příkop dobrý pevný most, pak by byl prostředek i s úmyslem dobrý. Protože však jen mysleli: „No, za dne beztoho každý cestující jámu anebo příkop dosti záhy zpozoruje a jim se vyhne, - za noci však nemá nikdo cestovat!“ Byl tedy prostředek špatný a nemůže být posvěcen nějakým domněle dobrým úmyslem!

11) A rovněž tak je váš ústav falešných zázraků ve prospěch lidstva zcela špatným prostředkem, protože jste při jeho zřizování vůbec nepočítali s tím, jaké naprosto nevyslovitelné nevýhody musí z toho vzejít pro lidstvo. Co ti prospěje nepravé oživení dcery tvého přítele, kdyby se dověděl od někoho, jemuž by mohl plně důvěřovat, že jeho vlastní dcera byla zcela dobře pohřbena a že místo své domněle znovu oživené dcery dostal do opatrování úplně cizí dítě. Myslíš, že se tvůj přítel také nadále spokojí s tímto podvodem?! Či nedovedeš si představit, že taková zrada vrhne na váš celý ústav obzvláště zhoubné světlo a že jej připraví o veškerou víru a důvěru?!

12) Rozvaž si oboustranné následky takové zrady a pak začneš již chápat, zda při vážné úvaze mohou být špatné prostředky neuváženým úplně slepým dobrým úmyslem a dosažením pouze jen zdánlivě dobrého účelu považovány za dobré a posvěcené před forem svatého soudcovského úřadu pravé a jedině spravedlivé moudrosti Boha a jeho světlých duchů!

13) Či neznamená to chtít opravdovou sílu Božího Ducha, kterým byli nezřídka naplněni lidé na této Zemi, oslabovat anebo dokonce ničit, dílem ze zcela falešné ctižádostivosti a dílem ze závisti a velké žárlivosti a z obavy před zmenšením výdělku anebo dokonce před úplným jeho zánikem?! Jak musí být takovému zcela zarytému Esejci u srdce, když náležitě ohledá tento zřejmý zázrak, jenž zde byl učiněn za jasného dne před očima všech lidí a nakonec si musí sám v úplné pravdě potají myslet: „Hle, vykonat něco takového budeš navěky neschopen! Jak se tu vyjímají zázraky Esejců proti tomuto zázraku?!“