35. Roklus poukazuje na srdce jako sídlo pravého Božství.

1) (ROKLUS:) „Avšak tito boží zástupci v Jeruzalémě jsou předně hloupí jako noční sovy za dne, přitom hltaví jako vlci a vládychtiví a žárliví jako červený kohout, přitom však nicméně hrubí, neohrabaní a nesnesitelní jako divocí kanci! Kdo tu může žít v míru a jednotě s takovýmito sousedy?! Kdo by za takovýchto okolností nesvědčil ve spravedlivém roztrpčení proti nim? Vůči takovým vyvrhelům lidstva se musí tu a tam přede všemi lidmi vystoupit s čistou pravdou a v dobrém úmyslu jim ukázat, s jakými nejhanebnějšími darebáky mají co dělat! Tím zajisté nebereme lidstvu nic jiného nežli jejich starou slepotu!

2) Že to těmto starým na srdci a duši zkamenělým mazlíčkům Abrahamovým není právě velmi příjemné, lze si zcela dobře představit; avšak my zato věru nemůžeme a bylo by zajisté již nyní velice na čase, aby se konečně tento starý Augiášův chlév vyčistil. Tito chlapi nás rozkřikují jako bezbožné a nazývají nás rouhači svatyně. Kdepak je ten jejich bůh, kterému bychom se rouhali a co je ta jejich svatyně?! Snad jejich chrám, opona v něm, anebo polokovová a polodřevěná truhla s naftovým plamenem anebo druhdy se sloupem kouře, který ovšem bylo poněkud nesnadněji pořídit nežli plamen naftový?! Či představují snad svatyni obrovští tak zvaní cherubové, anebo stará mana v truhle, hůl Aronova, anebo staré pozouny z volských rohů, jejichž zvukem se zřítily zdi Jericha, zlatá harfa Davidova a jeho koruna anebo veškeré tak zvané svaté Písmo, které farizeové již nečtou, nýbrž smí se mu pouze klanět?! Krátce, já bych chtěl vidět Boha Židů a jeho svatyni přece jen jednou někde jinde anebo postřehoval v něčem jiném nežli v takovém starodávném haraburdí, v němž nelze spatřovat a postřehovat nic jiného, nežli starou egyptsky typickou neohrabanost lidských uměleckých rukou, která je však od něčeho čistě božského mnohem vzdálenější nežli modř oblohy od Země! Jestliže se však někdo rouhá tomu, co o sobě není nic jiného nežli stará nejvýš hanebná lež, - co se tu pak činí zlého?!

3) Či má snad člověk takovému starému a ztupělému lidskému podvodu dělat dokonce ještě chvalořečníka, aby prokázal příjemnou službu židovskému božství, které je tak jako římský Zeus pouhou nulou?! Ne, něco takového čestný Esejec zajisté nikdy neučiní! My známe jinou svatyni a tou je poctivé a šlechetné lidské srdce! V něm je sídlo pravého Božství! Toto Božství má uznávat každý opravdový a čestný člověk v sobě, jakož i ve svém bližním! Činí-li to, pak si váží své lidské důstojnosti také ve svém bližním; nečiní-li to však pak si dává sám zcela žalostně špatné vysvědčení a snižuje se pod nejnerozumnější zvíře. Ano, může existovat Bůh; ale toho najde člověk jen v pravé hlubině života svého vlastního srdce a jméno tohoto pravého Boha je „Láska“! To je to jediné a pravé Božství; mimo toto Božství není věčně nikde žádného! Kdo toto Božství řádně nalezl, ten nalezl princip života a s tímto principem najde pak ještě více, snad dokonce věčný nezničitelný život!

4) Shromažďujte v sobě láskou lásku a čiňme ji tím mocnější a mocnější! Takovou koncentrovanou (soustředěnou) životní silou budeme moci snad zcela snadno a jistě s úspěchem čelit nepřátelským silám jiným a budeme si tím moci jako vítěz navěky zajistit další trvání svého života uprostřed tisíce nepřátelských, slepě na něj působících sil, i když ne tělesně, tak zajisté jaksi duchovně, jako vítěz, jímž o sobě původně každá síla je a být musí; neboť co už jednou spatřujeme, není již působící síla sama, nýbrž jen to, co způsobila. Zkoumáme-li však pozorným pohledem díla všeobecné přírodní síly, tu velmi brzy a snadno shledáme, že se jakékoli síly musely jako části všeobecné prasíly za podmínek jaksi sebou samými vynalezených konsolidovat (upevnit), jinak by jako stále stejné tu jsoucí nebyly s to podávat na denní světlo světa stále stejné účinky. Stejné účinky předpokládají také stále stejné příčiny. Ale síla, která se ze stále neměnně stejných účinků projevuje jako právě také neměnně tu jsoucí, musí v sobě mít úplné vědomí a pro své působení zcela dostatečnou a jasnou inteligenci, jíž se pokud možno opatřuje příslušnými zbraněmi, pomocí nichž může vždy vítězně vyjít a také vyjde z boje s jinými ještě hrubšími silami; neboť kdyby mohla být nějak přemožena anebo úplně rozložena, pak by se to, co bylo jejím působením vyvoláno, také jistě nikdy a nikdy neobjevilo. Předpokládáme-li, že jejím působením vzniká například fík a že by mohl být jinými silami nějak rozložen, pak by se již také fíky nikde neobjevily!

5) Musíme-li však již takovýmto pozorováním poznávat nesčíslné množství sil v jejich různých účincích stále stejného druhu jako nutně nezrušitelně konsolidované a vidíme-li také, kterak se i my lidé co do formy a původních vlastností stále obrozujeme, můžeme také zcela určitě předpokládat, že se i ona síla, z níž jsme vzešli, sama nutně jako trvalý životní princip navěky zkonsolidovala. Zachovala-li se však tato síla, pak se také může každý lidský život, nalezl-li opravdu a správnými prostředky zkultivoval svůj životní princip, o sobě zkonsolidovat a potom duchovně navždy a věčně dále trvat. Neboť i já myslím, že když se jednou sama sebe vědomá a myslící životní síla řádně nalezla, sebe a také své okolí zcela poznává, nebude jí nikdy zrovna příliš těžko vynalézti prostředky, jimiž může nějaké přemocné, avšak jen hrubě a slepě působící síle věčně co nejrozhodněji vzdorovat, jak to také ukazují lidé na tomto světě. Pusťte všechny orkány (zhoubné vichry) a celý milion blesků na pyramidy Egypta; budou snad s to nějak uškodit lidem prodlévajícím v jejich nejvnitřnějších katakombách?! Krátce již na tomto světě ukazují lidé, že se dovedou před nejvýš hrubě a neblaze působícími silami zcela dobře uchránit! Kdo je tomu učil? Zkušenost, jejich bystrý rozum a nezbytnost!

6) Dovede-li to vcelku ještě velmi málo vzdělaný člověk, oč mnohem spíše to dovede jako konsolidovaný život duchovní! Tak máme i na vědeckém poli odůvodněnou naději na další trvání života ducha člověka po odpadnutí těla a nepotřebujeme k tomu ani nějakého Zeva, ani nějakého Lamu Indů a Jehovu Židů; čistý rozum podává nám v nejčistším a nejjasnějším světle totéž.

7) A tak jsem ti nyní, vznešený příteli, ukázal důvody mého dosavadního atheismu a také to, že mé důvody nejsou jistě vycucány z prstů, nýbrž stojí na pevné půdě mnohých zkušeností! Tím jsem se však nikterak nechtěl navždy zprostit theismu! Ukaž mi jiné důvody a já budu theistou! Jak je to nyní s tímto zázračně vzniklým domem pro Marka a jeho rodinu? Dej mi o tom jen několik pokynů; neboť nyní zajisté mně již zcela znáš!“