222. Filopoldův zážitek na onom světě.

1) Praví MUREL: „Poslyš, příteli Filopolde, ty jsi mi odhalil věci, o nichž předtím neměl ještě nikdy žádný člověk ani tušení! To je vše zázrak na zázrak; řekni mi však v nejúplnější vážnosti, zda to není od tebe přece jen jakási fantasie! Nebot zní to zvláštně a neobyčejně jako nějaká z prvých bájí pohanské víry.

2) Ostatně může to však být také úplně pravda, což nyní nejsem s to posoudit, protože má znalost ve hvězdách je mou nejslabší stránkou! Kdo by si však byl také s to představit, že hvězdy, tyto malé světelné jiskry na nebi, jsou světy a to také ještě větší nežli tato naše Země jejíhož konce však ještě nikdo nikdy neviděl?!

3) Prosím, ujisti mě o tom; neboť probudil jsi ve mně příliš mocnou žádostivost, abych byl nyní podrobněji zasvěcen do této nejvýš pamětihodné věci! V Mojžíšovi se nenajde ovšem ani stopa o tom, ba ani sebe-slabší náznak; neboť v jeho Dějinách stvoření není o tom ani zmínka. Vůbec z jeho Genesis není žádný člověk moudrý, co jí vlastně chtěl říci!“

4) Praví FILOPOLD: „Příteli! Kdo chápe Mojžíše správně, ten i to v něm najde; je k tomu ovšem více třeba, nežli vštípit si bídně v paměť smysl litery! Kdo však Boha nadevšecko miluje, tomu také již Duch Boží dá náležité objasnění a ten pak také bude vědět, že Mojžíšova Genesis nelíčí ani tak velice vlastní stvoření světů, jako spíše a vlastně především jen duchovní vzdělání a vytváření celého člověka a jeho svobodné do Božího řádu vcházející a přecházející vůle. Kdo to chápe a poznává, ten pak také pozná brzy to ostatní, protože lze v tom cestou nejneklamnějšího podobenství najít to, co bych ti mohl sám i zcela makavě jasně ukázat. Ale na to by byl právě dnes čas příliš krátký.

5) Já však mám něco jiného, co mně jako nepopíratelný důkaz přišlo shora do rukou zázračnou milostí Pána, jenž je zde v našem středu v úplné pravdě dokonce v těle, jak Ho přesně oznámili všichni proroci.

6) Tehdy právě tak jako teď byl mezi námi také jeden andělský, éterickým tělem oděný duch, to jest když nás Pán v Káni navštívil z Kisu. Tento anděl sňal mně na příkaz Páně pásku s očí mé duše a ihned nato se do celé mé bytosti vrátilo úplné vědomí mého předchozího života, anebo lépe řečeno mé existence v jiném světě.

7) Ihned jsem poznal onen nádherný velký svět, v němž jsem žil a jednal v těle před touto existencí na této Zemi; ano, spatřil jsem i své ještě tam v těle žijící a jednající rodiče a sourozence a anděl mě dopravil sem na tuto Zemi některé mé potřeby, které jsem ihned poznal jako nesporně pravé.

8) Když mně bylo rozžehnuto toto tak nesmírné duchovní světlo, spatřil jsem potom také, čím vším jsem povinován Pánu Bohu a nyní dokonce přelaskavému Otci!

9) Teprve od té doby jsem pochopil neocenitelnou hodnotu svého života, jakož i života každého člověka a nemohu nyní Pána Boha a všechny své bližní dost chválit, milovat a velebit!

10) Před tímto zázračným aktem byl jsem však člověk právě tak životu nepřátelský, jako jsi byl ty; jsem však předem přesvědčen, že budeš brzo zcela takový a budeš právě tak myslet, jako nyní myslím a jsem já. Co jsem ti však nyní vyprávěl, mohou ti téměř všichni u tohoto stolu jako úplně pravdivé dosvědčit, jestliže je k tomu vyzveš.

11) Největším nejvěrohodnějším svědkem mezi nimi je však právě Pán Sám, jenž tě odkázal proto na mě, abys se ode mě dověděl, zda tedy není člověk podle tvého mínění povinován Pánu Bohu ani díkem, ani chválou a láskou!“