198. Výstražná řeč Schabbiho.

1) Cyrenius nyní dobře poznává, jak jsou na tom s Peršany; ale nechápe, jak se mohlo takové opravdu satanské očernění Římanů dostat mezi perské Židy a kdo tam zasel takové hanebné semeno.

2) Pravím JÁ: „Cožpak nejsem chrámu znám jako činný již asi po devět měsíců?! Jdi tam a přeptej se! Odtamtud přicházejí všechny ty špatné a falešné zprávy o Mně, o Mém působení a také o vás Římanech, ježto vědí, že nejste proti Mně! Jan Křtitel by ještě žil, kdyby se nebyl chrám dovedl skrýt za matku krásné Herodiady!

3) Vše vychází z chrámu a jeho ramena sahají daleko přes půdu zemskou; leč budou mu brzy velmi zkrácena! Hle, tak se mají věci a nyní snad nahlédneš, že s těmito lidmi lze sice nyní poněkud těžko jednat, ale přece jen ne marně! A oni musí být do pravého světla přivedeni, jinak by to bylo skutečně špatné pro Mne, pro Mou nauku a pro vás!

4) Nyní zajisté také poznáváš skutečný důvod, proč jsem vlastně zachránil tyto Peršany od zániku na moři. Pro zachování jedině jejich tělesného života nebyl bych vyslal žádného anděla na jejich záchranu; ježto však správné poučení těchto lidí o Mně a o Mé věci je nanejvýš důležité, protože oni mají velký vliv na svou velkou zemi a na svůj četný lid, musel jsem zachránit jejich život; neboť bez nich bychom neměli účinný prostředek, abychom osvobodili Peršany od jejich jednou pojatého bludu.“

5) Praví CYRENIUS: „Tobě, ó, Pane, jedině všechna chvála; nyní je již vše opět dobré a mně je teď vše úplně jasné! Nyní jen s nimi jednej dále; neboť nyní již poznávám, že tu lze a také se musí očekávat jistý nejlepší výsledek.“

6) Zatím co jsem však stranou takto poučoval Cyrenia, mysleli Peršané zcela jinak a náš SCHABBI pravil svým druhům: „Hleďte, jak ti dva vysocí tam zcela tajně rozmlouvají, jakým novým nejúskočnějším způsobem by nás snad přece jen mohli polapit! Neboť až dosud z nás nic nedostali; ale nyní třeba, abychom se ještě desetkrát více sebrali! Dosud zkoušeli to s námi jen s malým nábojem, nyní nejspíše asi začnou s berany zdi bourajícími (obléhajícími stroji; vyd.) a nebudeme-li se nesmírně pevně držet, budeme sraženi jako slabá třtina! Proto bud každý z nás co možno na stráži! Neboť oni naprosto nikdy z nás nedostanou naši nejvnitřnější víru jako vědro vody z nějaké cisterny! Ten examinátor mně předtím chtěl nahnat strach tím, že tvrdil, že zná co nejpřesněji všechny naše nejvnitřnější myšlenky a to právě tak dobře, jako když předtím viděl a poznal naše nesnáze na vodě. Já však jsem si potají pomyslel: „Oho, ty chytrá liško! Touto dírou bys chtěl tedy ven?! Ó, tady to nepůjde, mrzký příteli!“ On však brzy shledal, že mne tímto úskokem naprosto nemůže chytit, proto ihned poté odešel k vrchnímu místodržiteli a jistě se s ním nyní domluvil na tom, jakou past by na nás nalíčil, aby nás jistě chytil; leč on nás do žádné pasti ani positivně ani negativně nijak nelapí. Na číhané však musíme stát jako jeřábi v močálech, - jinak jsme ztraceni!“

7) Praví jeden z nich: „Jak to, že ví tvé jméno? Od nás se ho dovědět nemohl!“

8) Praví SCHABBI: „To se zdá být sice poněkud zvláštní, ale to nás nesmí nikterak mýlit; neboť cesty a prostředky, které mají tito všemi mastmi mazaní lidé, aby se od jiných lidí dověděli nějaké zcela tajné věci, jsou nesčetné. Proto se při podobných zjevech nedáme tak snadno napálit.

9) Vševědoucí je jedině Bůh - a člověk jen tehdy, je-li Duchem Božím povolán, aby ostatním lidem zjevil věci, které by mysl přirozeného člověka nemohla nikdy zbádat. Avšak takový Bohem nadchnutý člověk přichází do tohoto zlého sobeckého světa jen zřídka - a mezi nejtemnější pohany, kteří jsou plni vládychtivosti a sobectví, již zcela nikdy.

10) Ale tito lidé, kteří mají všeliká spojení se vším světem a jeho mudrci, jsou veskrz štvané chytré lišky a vyznají se zcela znamenitě v tom, aby z lidí vyloudili jejich tajemství! V čas potřeby se používá dobroty, přísnosti, velkomyslnosti, trpělivosti, ano i zasvěcování do jejich tajemství, aby u zkoušeného vzbudili úplnou důvěru a obměkčili jeho jazyk a množství jiných podobných úskoků, aby přišli často i na nejskrytější lidská tajemství. Jsou-li však tito slitování prostí pohané v prokázaném vlastnictví tajemství i jen zdánlivě odporujících jejich vládychtivým záměrům, pak běda tomu, kdo se těmto necitům prozradil! Jsou chytří a zlí a proto mohou být drženi na uzdě jen zase nesmírnou proti-chytrostí! Mohou se sice vplížit do tajemství všelijakými skrytými cestami, - nikdy však ne do tajemství srdcí, dovede-li je zkoušený vytrvale zastírat!

11) Přátelé, stojíme zde nyní před nejneúprosnějšími soudci! Sporné a u pohanů nejnenáviděnější téma (předmět) je Mesiáš, který nyní již skutečně vystoupil, jak jsme o tom byli se všech stran nejneklamněji ujištěni. Potají prý Se zdržuje někde v Galileji, nežli přijde Jeho pravý dobře vypočtený čas. Proto na Něho konají pohané honbu a již víra v možnost objevení Se velkého Zachránce Židů z tvrdých a ostrých tygřích drápů pohanů přináší smrt! Nyní víte, jaká půda nás to zde nosí a proto také budete vědět co tu dělat!“