185. O Nimbu.

1) Toto jsem vyslovil nahlas, takže to také hosté u ostatních stolů slyšeli a náš STAHAR, představený z Cesareje Filippi povstal pln vážnosti se svého místa, přistoupil ke Mně a pravil: „Pane! Slyšel jsem vše co se zde u tohoto nejvznešenějšího stolu mluvilo a posuzovalo mnoho obdivuhodného, vznešeného, hluboce moudrého, úplně pravdivého a v každém směru nevyvratitelného; všude z toho vyzařovala Tvá nejčistší božskost jako slunce za nejjasnějšího poledne a všichni andělé nebes by tu nemohli tvrdit nic jiného!

2) Ale nicméně mi přitom vždy něco ušlo; a to je onen - určitý božsky vznešený nimbus, který se ještě za naší doby až příliš zřejmě pozoruje v chrámu a zejména v jeho svatyni, sotvaže se do ní jen vkročí!

3) Určitý, posvátně tajemný klid, posvátná obětní vůně - zde však zcela chybící - působí na člověka vždy veskrze jímavým účinkem a jistě v jeho prospěch! Jak nevypověditelná propast je tam mezi Bohem a člověkem!

4) Jak nepatrný se cítí člověk oproti strašné věčné božské velebnosti, ano, jak úplně v nic klesá zpět a teprve v takovémto svém úplném zničení cítí ono velké božské Vše-ve-všem a své naprosté nic, což je nejvýš prospěšné k upokoření lidského rádo se nafukujícího srdce.

5) Krátce a dobře, podle mého nerozhodujícího názoru neměl by se člověk, zejména v takové přítomnosti svého Boha, svého Tvůrce, tak volně a tak zcela jako doma cítit, jakoby seděl doma u čočovice a zcela pohodlně ji pojídal!

6) Zde tedy chybí tento vznešený nimbus (záře svatosti)! Sedíme jako pouzí přátelé a dokonce bratři bez ladu a skladu pospolu a kdo tu něco mluví, mluví sice nesmírně pravdivě a moudře, ale také zcela bez určitého prastarého původního prorockého nimbu; domluvil-li někdo, tu je hotov - ale my žel téměř také i se vší tou zvláštní nejvyšší úctou, kterou má člověk vždy mít před Bohem!

7) V Tvé přítomnosti je nám tak zcela mile u srdce, že ani sobota, která jinak ve všem nejvýš úctyplném klidu tak nádherně nalaďuje srdce člověka, nečiní na naši mysl nyní mnohem lepší dojem nežli každý jiný zcela obyčejný všední den a teprve nyní se má stát něco zcela zvláštního, co naši mysl, ještě k tomu jako v sobotu o novém měsíci, jistě tak zcela všedně naladí, jako jen něco zcela obyčejného v nejvyšší míře všedního!

8) Nemohlo by se tedy Tvou všemohoucností tak dalece zabránit, aby aspoň dvě ještě zbývající hodiny nebyly v žádoucím sobotním klidu příliš zevšedněny a aby nepozřely všechen nimbus božskosti?

9) Pravím JÁ: „Starý strom se dá těžko ohýbat; a neslyšel jsi nikdy, že se říká: „Pes se vrací vždy opět k tomu co vyvrhl a vepři se vždy vrací k loužím, v nichž se znečistili!“?

10) Co tedy s tvým prázdným a úplně bohaprázdným vznešeně vonícím chrámovým nimbem?! Komu již kdy otevřel oči duše a koho naučil cestám života?!

11) Stvořil jsem člověka pro nimbus anebo snad jen pro všeoblažující lásku?!

12) Tyrani a násilní utiskovatelé svých spolubližních se obklopují vždy dýmem tvého nimbu, vedle toho sypou všem dosud vidoucím do očí písek a rdousí chudé a slabé pouze proto, aby si zvýšili ten tvůj vznešený hrozný nimbus - a to ty nazýváš dobrým a lidské duši dokonce také ještě velmi užitečným? Ó, starý slepý pošetilče!

13) Co bych vám prospěl, kdybych byl mezi vámi jako vše stravující oheň?! Povzneslo by to kdy vaši lásku a vaši důvěru ke Mně?! Či je ti možno milovat toho, jenž ti jako nejmocnější neustále s očima hněvem žhoucíma hrozí jakmile uděláš i jen nejnepatrnější chybný krok?!

14) Víš tedy ty a váš temný chrám lépe nežli Já, proč Bůh stvořil lidi a v jakém vzájemném poměru jsou Bůh a lidé?!

15) Copak je to, co ty nazýváš „nimbem“? Hle, je to vlastní nejhorší a nejjedovatější výpar z nejspodnějšího pekla, kterým satan obklopuje své jemu podobné věrné sluhy, aby byli před veškerým světem ve strašně velké vážnosti, aby tím a s tím snáze přivedli vel mi mnohé lidské duše říši satanově!

16) Je však psáno, že vše co je před světem obléváno určitým nimbem, co se jeví velké, je před Bohem ošklivostí!

17) Viděl jsi někdy, že by dva lidé, kteří se opravdu milují, hrdě spolu jako nimbem obklopeni jednali a druh druha považoval sotva hodna vlídného pohledu a ještě méně něžného slova?!

18) Anebo viděl jsi již, že by nějaká opravdu něžně a vřele milující mladá nevěsta šla vstříc svému ženichu s nejvýš možným nimbem vysokomyslnosti a ženich jí s nimbem ještě větším?! Myslíš, že z toho se stává manželský pár? Ano, může z toho sice být mocí zákona pro tento svět, pro nebe však věčně ne! Neboť kde není lásky, tam není také nebe!

19) Já ti pravím: Tu je kletba pekla a žádné světlo; žádná cesta, žádná pravda a tedy také žádný svobodný život, nýbrž jen věčný soud, který o sobě potlačuje sebou samými prokleté a drží je nanejvýš ztuha přitažené uzdou!

20) Tobě se to zdá být zde méně božské a Boha důstojné vlastně proto, že zde nedostáváš ochutnávat peklo a jeho zvrácenosti!

21) Hleďte, jak daleko to může přivést slepé lidstvo! Stojí na stanovisku víry, má peklem prokazovat spravedlivou a libou službu Bohu! Dále by to ve slepotě, hlouposti a zlobě již nemohlo přivést!

22) Zdá-li se ti to však v pekle tak velmi povznášející a Boha důstojné, pak jdi opět do pekla a služ tam Bohu podle své vznešené domněnky a měj se ve svém nimbu dobře!“

23) Po těchto slovech padne STAHAR přede Mnou na kolena a prosí Mne za odpuštění řka: „Pane, odpusť mně hloupému starému a slepému bláznu a děkuji za toto mně udělené napomenutí; teprve nyní jsem zcela vyléčen!

24) Hleď, byl jsem tak vychováván a dojmy v kolébce těžko lze ze srdce vymýtit! Nyní však ve mně vyšlo jako nové slunce a vidím celou zavržitelnost a nejúplnější zvrácenost služby chrámové; ať nyní přijde cokoli, zůstanu jako žulová skála v moři pevně stát v této nové, Boha nejvýš důstojné nauce z Tvých svatých úst!“

25) Pravím JÁ: „Vstaň, bratře! Jdi a řekni také svým bratrům co jsi slyšel; neboť také oni ještě až po uši vězí ve svém hloupém nimbu! Vylož jim co je nimbus a vysvětli jim také Kdo jsem Já avšak také bez takového nimbu a co vlastně chci!“

26) Po těchto slovech Stahar vstane, co nejhlouběji se přede Mnou pokloní, odebere se rychle ke svým bratrům a začne důrazně vykládat a brzy se zcela hlasitě mluví u stolu, u kterého bylo dříve zcela ticho a Stahar má nesnáz se svými vínem poněkud rozpálenými bratry.

27) Avšak Floran, jeho hlavní řečník ho podporuje a tak se věc brzy urovná.

28) FILOPOLD však praví Cyreniovi: „Vysoký veliteli! Je věru skutečně podivné, že tak mnozí lidé nevidí pro samé stromy les!“

29) Praví CYRENIUS: „Zvyk je mocná opora pro veškerou hloupost. V Evropě existuje národ, u něhož se vše vyřizuje klackem a důtkami; za jakýkoli sebenepatrnější přestupek se co nejbolestněji použije hole, důtek anebo řádné metly. Můj bratr Augustus César to chtěl odstranit a ustanovil vychovatele, kteří proti tomu horlili a poslal dokonce muže a ženy do Říma, aby se tam učili požehnání humanity; a hle, tito lidé dostali mocnou touhu po domově, po zemi, kde se jim jistě každý měsíc do modra a krvava natlouklo!

30) Stalo-li se tedy nějakému člověku již hmotné peklo tak velice zvykem, že po něm zatouží, jestliže se s ním u lidsky vzdělaného národa již nesetkává, oč mnohem více peklo duchovní; které člověku poskytuje tak mnohé výhody pozemské!

31) Proto jsem se také nikterak nedivil projevům Staharovým. Tomuto člověku bylo po mnoho let fysicky zcela dobře pod jeho nimbem a chtěl ještě nyní promluvit o něm slovo, aby se mu navždy odporučil. Nyní však je to tak dobře a nechť tedy jeho nimbus odpočívá!“