174. Přirozené slunce.

1) (JARA:) „Hle, slunce je právě tak jako tato naše Země obydlitelný a také úplně obydlený svět; jenže je tisíctisíckrát větší nežli tato Země, která jak vidíš není přece také malá. Ale světlo, které vychází z onoho velkého světa, není obydlená sluneční země, nýbrž je to jen všude ji obklopující vzduch, jehož nejvýš hladký povrch, jsa ve stálém velkém tření s éterem se všech stran jej obklopujícím vytváří předně neustále nesmírné množství nejsilnějšího bleskového světla a zadruhé na tomto svém nesmírném oblém zrcadle přijímá světlo eonů sluncí a opět je všemi směry vysílá zpět.

2) Tímto zářením tohoto našeho slunce je tato Země, jakož i ještě mnohé jiné Země, zvané planety, osvětlována a oteplována. Teplo však nepřichází na tuto Zemi se světlem slunce, nýbrž tímto světlem se teprve plodí na místě samém.

3) Světlo sem sice přichází zdaleka, ale teplo se plodí teprve zde a to tím, že tímto světlem jsou ve velikou činnost uváděni jistí přírodní duchové ve vzduchu, ve vodě a v zemi. A právě tato činnost způsobuje teprve to, co pociťujeme a tedy jmenujeme teplem a při zvýšené činnosti těchto duchů vedrem. A jako může být vždy víc a více do nekonečna zvyšováno světlo, rovněž může být pak také zvyšováno teplo a vedro.

4) „Ale“, otážeš se, „kdo může v slunci samém obstát? Neboť jelikož je tam zajisté nejsilnější světlo , nezůstane pozadu také vedro!“ Leč není tomu tak. Do nitra vlastního slunečního tělesa vniká sotva tisícina tisíciny celé světelné síly slunce a proto na sluneční pevnině není o mnoho jasněji a tepleji nežli zde na naši Zemi a tvorové Boží mohou tam tedy právě tak dobře trvat a žít jako na této naší Zemi. Jen noc tam nemůže být, protože na slunci je vše ve vlastním nezahladitelném světle.

5) O nějaké noci slunečňané nic tedy nevědí, - mohou však za, svého věčného dne ještě velmi dobře vidět hvězdy i planety obíhající i s naší Zemí kolem slunce. To dělá náramně čistý, sluneční zemi na 1200 hodin cesty všemi směry daleko obklopující vzduch, který bývá sice čas od času mnohými a velmi hustými mraky směrem dovnitř zachmuřován, ale zato má také zase zcela bezmračné doby a krajiny, kde lze vnější světy zcela dobře vidět a pozorovat, ano mnohem lépe, nežli s nějaké jiné planety.

6) Také slunce se otáčí kolem své vlastní osy, ale nikoli za necelých 25 hodin jako tato naše Země, nýbrž za 29 dní. Slunečňané mohou tudíž v této době vidět celou hvězdnou oblohu, zejména obyvatelé středního pásu, kteří jsou podle mého pocitu asi nejmoudřejší a nejkrásnější lidé. Obyvatelé ostatních pásů odpovídají spíše různým planetám.

7) Co se pak týče vnitřního zřízení nesmírně velkého slunečního světového tělesa, říká mně můj pocit, že tu vězí ještě více světových těles jako jedna dutá koule v druhé a že mohou být od sebe ve vzdálenostech 2, 3 až 4000 hodin, což však nelze předpokládat jako něco stálého, protože se tato vnitřní sluneční tělesa často velmi roztahují, jindy opět na normální stav stahují. Duté prostory jsou vyplněny buď vodou anebo také všelikým vzduchem.

8) Proč však toto vše tak musí být, nedovedu ti říci; neboť to ví jen zde vedle mě nyní sedící Pán a Mistr nekonečnosti. Chceš-li se dovědět více, musíš se již obrátit na tohoto jediného a Samojediného!“

9) Praví KORNELIUS: „Děkuji ti, mé přemilé, převlídné děťátko za toto tvé sdělení nyní mně učiněné, které dokonce i svým rozumem od Alfa až po Omega nejvýš důvěřivě přijímám; neboť neshledávám v něm nic protismyslného. Ale jak velice musí být potom slunce od této Země vzdáleno, ježto se nám jeví, přesto že je to tak nesmírně velký svět, tak malé?“

10) Praví JARA: „Proto není na této Zemi pro nynějšek měřítko; Egypťané však měli takové měřítko a pozdější potomci - v Evropě, nikoli však v Asii - zase vynaleznou měřítko. Avšak nicméně ti mohu říci tolik, že šíp, který by byl vší silou se Země vystřelen na slunce, potřeboval by při nejrychlejším letu plných dvacet pozemských let, nežli by dospěl ke slunci!

11) Nyní můžeš počítat sám. Změř dobu, kterou potřebuje vystřelený šíp, aby urazil délku 1000 mužských kroků; shledáš, že šíp při vší své rychlosti potřebuje nicméně 2 okamžiky, aby proletěl délku 1000 mužských kroků. Doba jedné hodiny vyžaduje pak 1800 takových dvoj-okamžiků; den však čítá 24 hodin a rok 365 dní, což je ti zajisté známo. Víš-li nyní toto a dovedeš-li jen trochu počítat, pak z toho brzy vypočítáš, jak daleko je slunce od této Země! Více ti nemohu říci a sdělit; neboť i kdybych to věděla, chybí mi nicméně měřítko a dostatečné číslo! Představ si 40 krát 1000 krát 1000 hodin polní cesty a dostaneš dosti přesně vzdálenost slunce od Země!“

12) KORNELIUS vyvaluje oči a praví: „Ne, to bych byl v tomto děvčátku nikdy nehledal; počítá s těmi největšími čísly v hlavě, jako našinec s malými číslicemi na prstech! Ta předstihuje daleko Euklida, největšího mistra počtářství! Ne, s něčím takovým jsem se ještě neshledal! Pane, nyní mi řekni, zda to mám nyní vše tak přijmout! Mně se aspoň zdá, že se to děvčátko dotklo dosti dobře pravé struny!“