142. Další otázky při vyšetřování Cyreniem.

1) Praví HERME: „Pane, pane, tamto as deset kroků od tohoto stolu stojí s děvčátkem muž podivuhodně přívětivého a přitom však nejvýš moudrého vzezření; děvčátko s ním velmi mile a srdečně rozmlouvá a řekne-li on něco, projevuje nad tím nepopsatelnou slast! Kdopak je ten velmi milý muž? Ach, jaká důstojnost vyzařuje takřka přímo z jeho celé bytosti! Jak ušlechtilý to tvar člověka v takové přenádherné postavě! Oči téměř všech jsou na něho upřeny! Podle oděvu je to patrně Galilejec! Můžeš mi podat o tomto muži zprávu? Ó, bohové, čím více toho muže pozoruji, tím více jsem do něho přímo zamilován! Nezazlívám své ženě a svým třem dcerám, že od něho nemohou oči téměř odvrátit! Dal bych v zástavu svůj život, že tento muž je dobrý, ušlechtilý a moudrý člověk! Ale kdo, kdo, kdo a co je? Dej mi pane, pane o tom zprávu a my pak začneme hned ty arcitaškáře zpracovávat! Ó, ti nám již v žádném případě neujdou; jen nesmíme jejich výpovědi brát nijak povážlivě!“

2) Praví CYRENIUS: „Příteli Herme, o onom muži ti říkám zatím tolik, že mezi námi lidmi je to hotový Bůh! Je to zatím jen lékař z Nazaretu, - ale jaký lékař! Podobného lékaře tato Země ještě nenosila! Vše ostatní se dovíš ještě později! - Nyní se však vrátíme k našim záležitostem a ty mně napříště již neříkej „pane pane“, nýbrž „každý příkaz ctít a pro tento příkaz bych chtěl z vděčnosti v nejvyšší úctě a lásce k tobě zemřít! Ale nyní mi, vznešený příteli, napřed ještě řekni, kdo je příteli a bratře!“

3) Praví HERME: „Zcela dobře, já dovedu onen tak velice krásný jinoch v blízkosti lékařově! Je to snad jeho syn a děvčátko jeho dcera?“

4) Praví CYRENIUS: k naší věci!“

5) Po těchto slovech nechává Cyrenius předstoupit opět do blízkosti představeného farizeů a ptá se ho, zda zná toho posla?

6) Praví představený: „Kdo by neznal slavného pěvce a hráče na citeru? My jsme se při jeho zpěvech již často nádherně pobavili! Je jen věčná škoda, že ho nelze pohnout k náboženství našich otců; věru, ten by předstihl našeho velkého Davida! Je to krajně poctivý, počestný a nejvýš citlivý člověk; jen nám není nakloněn, což mu však rádi promíjíme, neboť nemůžeme přece žádat“ aby ve svém duchu pojal a pochopil naše ustanovení, jež se zdají být často silně nelidská!“

7) Praví CYRENIUS: „Tento Herme je však náš nejsilnější žalobce a nyní mně podruhé až příliš bez obalu potvrdil, co předtím vypověděl o vás jeden nejvěrohodnější svědek! Tím stojíte nyní přede mnou jako velmi hanební a nejsprostší zločinci, máte však přitom ještě tu nejhanebnější drzost, že mě žádáte o náhradu škody za to, že jste se svou vlastní zlou hrabivostí stali nejzavrženějšími a nejprohnanějšími žháři! - Co tomu říkáte?“

8) Praví zcela klidně představený: „Pane, na Herma se za to ani dost málo nehněváme; neboť již dávno víme, že člověk, který nemá o věci ani trochu dostatečné znalosti, nemůže soudit jinak, nežli jak se jeví věc jeho omezenému rozumu. Kdo by se kdy mohl hněvat na člověka, jenž spadne se střechy a svým pádem zabije nějakého pod střechou sedícího člověka?! Chce-li být dobrý pěvec Herme nyní také naším nepřítelem, ať jím je; my mu však nepřáteli nikdy nebudeme! V podstatě je také vše úplně pravda, co o nás vypověděl. Ale v Evropě u Sicílie je jedno nebezpečné mořské místo, které se jmenuje Scylla a Charybdis; kdo obepluje šťastně Scyllu, toho pak pohltí Charybdis! My jsme se však dnes v noci vznášeli také v opravdové mravní Scylle a Charybdě a tážeme se tě nyní: Copak bychom byli měli vlastně dělat, aby to bylo vám Římanům zcela vhod?“

9) Praví CYRENIUS: „Jestliže jste dobře věděli, co bylo na tom včerejším zjevu, proč jste nevysvětlili dětem vaší víry pravý stav věcí, „Ano, ano, příteli, správně jsi soudil; avšak nyní čímž by byly zřejmě mysli všech uklidněny?! Proč jste obelhávali lid a tím dali důvod k největšímu zděšení a zmatku a k nynějšímu povstání proti vám?! Proč jste vydírali nejneslýchanější a nejtyranštější oběti na lidu, když jste přece věděli, co bylo na tom zjevu a že v sobě neskrýval žádné stopy Danielova proroctví?!

10) Dejte mi na to odpověď a ospravedlňte takové neslýchané chování s vaší strany vůči chudému, slepému a vámi ohlupovanému a pověrčivému lidu!n

11) Praví představený: „Já jsem se ti právě zmínil o vaší Scylle a Charybdě; leč ty jsi tuto věc asi nepochopil! Hleď, když včera slunce osvětlovalo jako za dob Josuových neobyčejně dlouho večer, bylo to mnohým našim nejváženějším souvěrcům nápadné. Přišli ke mně do synagogy, žádali mě o radu a také mně oznámili, že jsou tím všichni Židé velmi poděšeni. Já jsem jim, pokud to šlo, tuto věc také při prvé návštěvě vymlouval a tento zjev jsem jim vysvětloval jako něco v této době blízké rovnodennosti zcela přirozeného. Odešli, avšak nemohli lid uspokojit, neboť lid chtěl vidět na východě hvězdy padající s nebe a odkazoval uklidňovatele hned na Danielovo proroctví. Lid zároveň hrozil, aby se mu něco takového nezatajovalo! Po určité době však slunce anebo onen světelný zjev náhle zmizel a nastala hrozná tma! Nyní byl však také konec všem našim uklidňovacím pokusům! Teď tu musel být konec světa; slovo s naší strany proti tomu by nám bylo přineslo okamžitou záhubu!

12) Hle, to byla Scylla! Těmito okolnostmi jsme byli tedy nuceni kázat nyní úplně Daniela a podle zřejmé velikosti této události požadovat také nejsilnější prostředky k pokání, aby se tím v myslích lidu udržovalo aspoň trochu naděje ve shovívavost Boží! Avšak velmi dobře jsme poznáva¬li, že bychom se byli za dnešního, čistého jitra octli v Charybdě; leč má-li se volit mezi dvěma zly, zvolíme raději prvé a zdánlivě menší nežli druhé, které nám musí přinést ihned zánik. Podle daných námi nevyvolaných okolností jednali jsme tedy správně a spravedlivě, protože bylo nemožné jednat jinak. Jak můžeš ty, jako spravedlivý Říman chtít nás za to nyní soudit? Vysvětli nám to!

13) Praví CYRENIUS: „Ano, ano, ta věc je přijatelná; je však otázkou, co jste s přijatými obětmi dělali! Neboť konec světa, pro jehož zabránění jste žádali a přijímali oběti, jak vidět, dnes nenadešel! Byli byste je vrátili opět chudému lidu?

14) Praví představený: Vznešený veliteli To je zajisté zvláštní a nejvýš zbytečná otázka! To se přece rozumí samo sebou, avšak kvůli slepotě lidu by se to muselo stát se vší chytrostí a opatrností; avšak teď polož tuto otázku ohni, jenž strávil všechny oběti a všechny naše zásoby, co on potom udělá!

15) Kvůli našemu kázání vyvolanému okolnostmi a potřebou a kvůli proroctví Danielovu nebylo naprosto třeba spalovat naše domy a synagogy, což bylo provedeno ze staré zášti k nám tvými moudrými souvěrci. Proto jsme přišli prosit nejen za nás, nýbrž také za náš lid, neboť bez našeho provinění jsme se stali nyní žebráky. Jak bys nás mohl anebo chtěl nyní za to soudit a dokonce trestat, místo abys nám pomohl?! Uvažuje-li o celém stavu věci, o důvodu a skutečnosti, musel bys být více než sedmerou nocí poražen, kdybys zde chtěl připisovat vinu nám!“