130. Poslání a utrpení andělů.

1) Zde přistupuje RAFAEL a praví: „Vždyť já také nespím a řekli jste, že mimo vás všichni nyní spí!“

2) Praví ZAHR: „Příteli, že nespíš a že vůbec ani nemůžeš nikdy spát, to bude zajisté asi jasné každému člověku, jenž tě zná tak dobře jako my! Proto jsi si mohl tuto poznámku zcela dobře ušetřit. Hle, milý anděli, dosti na tom, že my lidé zde jsme již mnohdy poněkud hloupí a nepotřebujeme tedy s tvé strany naprosto žádnou podporu, abychom se stali ještě. hloupějšími, nežli jsme od přirozenosti; můžeš nás však zajisté podle své nezměrné moudrosti a zkušenosti, která je starší nežli budova světa, v lecčem velmi nádherně poučit!“

3) Praví RAFAEL: „Kdopak potom jsem, že nepotřebuji spánek?“

4) Praví ZAHR: „Ale prosím tě, nebeský příteli, nemluv a netaž se nás tak nadutě! Ty jsi anděl Páně z nebes, opatřený Pánem jen z nutnosti zde lehkým tělem! Toto tělo můžeš rychleji nežli blesk od sebe odvrhnout a zničit!

5) Jsi zcela jiná bytost nežli my tělem ještě vždy smrtelní lidé této Země. Ty jsi se nikdy nezrodil, neměl jsi nikdy mimo Pána Boha ani otce ani matku, z jejíhož těla bys byl vzešel jako my. Ty znáš od nejnepamětnějších dob jen nikdy nezměrnou blaženost; bol, utrpení a zármutek a hořkou lítost znáš jen podle jména, nikoli však také v podstatě z vlastní zkušenosti a nemůžeš tedy s lidmi podle nejúplnější pravdy o pozemských lidských věcech vůbec mluvit; můžeš s námi mluvit jen o věcech čistě duchovních, které od tebe také velmi vděčně přijmeme. V tom jsi jistě úplně doma; avšak o věcech tělesných nemůžeš mluvit, protože jsi ještě nikdy nebědoval v nějakém těle!“

6) Praví RAFAEL: „Hle, hle, co ty všechno víš! I kdybych byl také nikdy nevězel v nějakém těle, přece vím lépe, co je tělo a na co je každé vlákno v něm, nežli bys se tomu mohl při veškeré píli naučit za tisíc let!

7) Nejsme to my andělé, kterým třeba se starat o vše, cokoli se jen týče bytí nějakého člověka od jeho vzniku až do jeho odchodu s této Země?!

8) Nejsme to my, kteří tříbíme vaše duše utrpeními a bolestmi způsobenými ve vašem těle a činíme je způsobilými k přijetí ducha z Boha a potom bychom neměli vědět co jsou ta vaše různá utrpení a bolesti?! Copak myslíš ve svém rozumu, že mi můžeš něco takového vyčítat?!

9) Věř mně, že také my andělé jsme schopni bolesti a utrpení! Já ti říkám, že často musíme snášet více bolesti a utrpení nežli vy, musíme-li se až příliš často dočkat toho, kterak tvrdošíjní lidé za hany a posměchu nejšpinavějšíma nohama pošlapávají všechnu naši velkou námahu a stále se k nám obracejí zády.

10) Příteli, měl bys ty snad tolik trpělivosti s člověkem, nad kterým by ti byla dána všechna moc, kdybys ho zahrnoval stále největšími dobrodiními, ale tento člověk by tebou za to všechno nadmíru pohrdal a nechtěl by o tobě nic slyšet a vědět a přitom by všechno své myšlení a snažení obracel stále jen k tomu, aby se tě jako svého největšího dobrodince a přítele zbavil, aby ti za všechny tvé starosti a námahu o jeho štěstí možno-li ještě škodil, o tvou dobrou pověst a jméno tě připravil a spáchal na tobě nejzáludnější zradu!? Řekni mi, kdybys byl jen takovým Cyreniem, co bys udělal takovému člověku? Měl bys snad trpělivost, abys s takovým zlosynem až do konce jednal ve vší trpělivosti a umírněnosti a něžnosti?“

11) Praví ZAHR vyvalující oči nad těmito slovy anděla: „Ne, příteli! Tuto trpělivost bych ve svém životě nikdy neměl! Tu bych již bez moci neměl trpělivost neřku-li s mocí!“

12) Praví RAFAEL: „Hleď a já mám tolik neodpovědné moci a síly, že bych mohl zcela sám tuto celou Zemi, měsíc, slunce a všechny tvému oku viditelné hvězdy, které jsou vesměs nesmírně velká světová tělesa, i se vším co nosí v nejrychlejším okamžiku rozložit a zcela zničit; a přece mám ze svobodné vůle vždy takovou trpělivost s nezkrotnými lidmi této Země!

13) Ale to vše by bylo snadno snesitelným zlem; představ si však nyní ono neustále nejvýš vzpurné chování satany a jejích andělů, kteří jsouce sami velmi mocné duchovní bytosti, obcházejí neustále s chvalitebným plánem, aby zahubili nejen nás, nýbrž i Boha a odňali Mu všechnu moc!

14) Toto se ovšem věčně nikdy nemůže stát! Avšak dosti na tom, že nezničitelný zlý plán je jednou zde a oni neustávají jej provádět, za což ovšem trpí stále největšími bolestmi a trýzněmi, které si způsobují sami svou nejvýš zlou disciplinou; avšak to je nicméně vcelku nikdy nezmate, aby trvale ustoupili od své velké zloby.

15) Hleď, to všechno vidíme a máme moc, abychom je nejen co nejcitelněji potrestali, nýbrž abychom je také navěky úplně zničili a to vše bez odpovědnosti před Pánem Bohem!

16) A přece s nimi jednáme jako se svými padlými bratry se vší trpělivostí a shovívavostí a věc zařizujeme přesně tak, aby jejich svobodná vůle nebyla s naší strany nikdy nijak omezována, nýbrž vždy byla a zůstala svobodná; jen vždy se vší pečlivostí zabraňujeme jejímu působení na dálku. Příteli, co bys dělal za takovýchto poměrů!?“

17) Praví ZAHR: „Bil bych do toho jako medvěd a podíval bych se, zda by mne tyto duchovní bestie neposlouchaly, zejména kdybych měl neodpovědně tvou moc a sílu!“

18) Praví RAFAEL: „Nyní tedy zajisté poznáváš, že být andělem Božím není tak snadné jak jsi si to představoval a že já přece také něco málo vím a znám z toho, co je vlastní lidské a že tedy mohu s vámi o tom mluvit?!“

19) Praví ZAHR: „Ó, ano, to nyní až příliš dobře poznávám; ale nyní mi ještě řekni, zda zde musíš být! Či je to také tvá svobodná vůle?“

20) Praví RAFAEL: „Ó, ano, mohl bych vás také ihned podle své vlastní nejsvobodnější vůle opustit; leč já zůstanu u vás, protože se to líbí Pánu. Má vůle je však vlastní zalíbení Páně a proti této vůli nemůže nikdy jednat ani Bůh Sám; neboť v ní spočívá udržování všeho stvoření, z něhož ty i se všemi pro tebe nesčíslně mnohými hvězdami nevidíš ani eontý (nezměrně malý; vyd.) díl, neřku-li nekonečný celek a jeho podstatu! - Avšak nyní se slunce blíží již nezadržitelně východu a Pán Se vrací; proto třeba nyní být opět úplně pozorný na každý Jeho pokyn!“