89. Mathaelova účast a vysvětlení.

1) Po této pohansky moudré rozmluvě oba, Ouran a Helena umlknou a očekávají odvahu, která aspoň Helenu nadchne pro zamýšlené oslovení Mathaela o přímluvu u Mne; avšak čím déle oba čekají, tím více se vynořuje v jejich myslích více pochybností, které zmenšují očekávanou odvahu, místo co by ji oživovaly a posilovaly. Oba sice pozorují nádheru večera, leč stále s jakousi bázní; neboť poněkud báječné světlo zdánlivého slunce, cizí málo kultivované místo, mimořádné činy a Má přítomnost nedovolují oběma myslím dospět k takovému klidu, v němž by zcela pohodlně mohli požívat klidu večera!

2) Když toto MATHAEL velmi brzy zpozoruje, přistoupí k Ouranovi a praví: „Příteli, ty nejsi veselý a tvá nejkrásnější dcera vypadá poněkud chorobně! Řekni mi, zda vám snad něco nechybí!“

3) Praví OURAN zcela potají Heleně: „Už nás má! Nyní jen chytře, správně pravdivě a spravedlivě, jinak učiníme ještě- velmi snadno strašlivou cestu na místo, které střeží Cerberus a ovládá neúprosný Pluto! Mluv málo a pomalu, rozvaž dobře každé slovo, jinak pohoříme!“

4) Tu zaklepe MATHAEL velmi ustrašenému Ouranovi na ramena a praví: „Ale, příteli, pročpak mlčíš? Vždyť jsi předtím dovedl se mnou velmi zmužile mluvit!? Co se tedy nyní najednou s tebou stalo?“

5) Praví OURAN po chvíli rozechvění: „Ah - áh - ááh to byla vražedná rána! Mně - nechybí - rovnou řečeno - sice nic, ale já a tato má dcera jsme se dostali jak nám teprve teď vzešlo světlo jako smrtelní bídníci k vám nesmrtelným bohům, jak se zdá do nejopravdovějšího Olympu, hlavního sídla věčných nesmrtelných bohů!

6) Zde to jde již až příliš nelidsky obdivuhodně! Příliš velká svatost tohoto místa naplňuje nás úzkostí a hrůzou a to tím více proto, že se srdce mé dcery začíná naplňovat příliš láskou k velkému Bohu všech bohů, jak sama říká a naříká.

7) Podle našich řeckých božských zákonů je tato láska jedním z nejtěžších zločinů proti neomezené svatosti bohů, zejména proti neznámému nejvyššímu Bohu všech bohů! Má ubohá dcera se však nyní již nemůže této strašné lásce ubránit! Ona nechce a její srdce říká neúprosně: „Ty musíš!“

8) Tato upřímná ubožačka se mně s tím svěřila a proto jsem se rozhodl, že skrze tebe poprosím velkého Boha, aby co nejmilostivěji osvobodil srdce mé ubohé dcery od takovéto lásky; neboť takováto láska nepochází z vůle její, nýbrž jistě jedině od cizích nám zcela neznámých okolností! Mohl bys nám jako jistě také prvý polobůh prokázat tuto milost? Mohl bys poprosit velkého Boha za uzdravení onemocnělého srdce mé dcery a zároveň mně přikázat za tuto milost oběť?“

9) Toto přivádí našeho MATHAELA poprvé od jeho uzdravení k blahovolnému soucitnému úsměvu a praví na to Ouranovi: „Ty jsi sice pravý, avšak přitom co nejčistší pohan! Hledáš na polovině světa pravdu a pravé světlo; a nalézáš-li je, pak je pro samou pohanskou hloupost nepoznáváš!

10) Já ti pravím, že mám s tebou soucit a tvou krátkozrakost zcela ze srdce lituji; avšak doufám, že to s tvým bláznovstvím zde vezme brzy konec.

11) Hle, co tvá dcera pociťuje v srdci jako lásku k našemu velkému svatému Mistru, je právě ono jediné a pravé znamení života vlastní božské duchovní jiskérky v její duši! Stane-li se tato jiskérka v jejích prsou plamenem, pak teprve úplně pozná nejúplnější nicotnost vašeho starého mnohobožství, avšak také jedině pravou věčnou božskost Toho, Který nyní tuto jiskérku v jejím nejčistším srdci rozdmýchal a oživil.

12) Pravím tobě: láska je to jediné pouto, kterým Bůh Své tvory jako děti k Svému všemohoucímu otcovskému srdci přitahuje a nakonec mu je staví na roveň, - a ty, starý slepý pohane, prosíš nyní o osvobození od oné nejvyšší božské milosti, kterou vám zde Bůh Sám ve Svém velkém slitování do vašich srdcí vlévá k probuzení vnitřního života?!

13) Zanech své staré hlouposti a staň se člověkem, kterému se stává možné vydobýt si věčný život v sobě samém a ze síly Bohem jemu k tomu propůjčené v pravdě poznat sebe a Boha a teprve tím vejít do pravé věčné blaženosti!“