44. Pán pečuje o zajaté.

1) SUETAL je obdivem celý němý a táže se Julia řka: „Pane, je nepochopitelné, odkud přišla tomuto člověku taková moudrost! Znám ho přece velmi dobře z chrámu, kde nedal na sobě pozorovat nic tak málo jako něco z nějaké moudrosti! Když jsme sem s ním byli dopraveni na lodi z Genezaretu, byl zachvácen nejvýš zlou zběsilostí a nevypadal celkem ani lidsky. Nyní od oné zběsilosti uplynulo sotva 24 hodin a ten člověk stojí ve sféře moudrosti, o níž se asi nezdálo ani Šalomounovi při vší jeho hloubce moudrosti! Řekni nám tedy, co se tu s ním přihodilo! Jak přišel k takovému světlu?“

2) Praví JULIUS: „Copak nevíte, že u Boha jsou všechny věci možné? Jednejte jen účinlivě podle toho co vám řekl, pak se již v sobě samých dovíte, jak může člověk v krátké době dospět k takové moudrosti! Ex trunco non fit Mercurius (z pařezu se Merkur nestane; vyd.) zní již římské přísloví; pařez je nepohyblivý a nelze na něm pozorovat žádnou činnost, zatím co v obrazné nauce Římanů o bozích nemá žádné božství tolik na práci jako právě Merkur. Merkurem rozumí se tedy pravá překotná činnost do úmoru a pařezem největší možná nečinnost a proto se z pařezu nemůže stát Merkur. Proto se podle slova moudrosti praví být činný o překot, aby se mohlo dospět k pravé moudrosti, jinak k ní ovšem žádná známá cesta není. Nelze se jí naučit jako nějaké jiné vědě, nýbrž lze ji získat jen v sobě a ze sebe pravou činností podle nauky moudrosti.

3) Chcete-li tedy důkladně vědět, jak Mathael dospěl k této moudrosti, která vás nyní tolik uvádí v úžas, musíte napřed v sobě samých podobnou cestou činnosti dospět k moudrosti, jinak je všechno vaše dotazování marné a marná každá odpověď na vaši otázku.“

4) Praví SUETAL: „To vše je zcela dobré a správné; ale kde je udána ona správná znatelně označená cesta?“

5) Praví JULlUS: „Ještě není poledne a do večera je ještě dlouhá doba v ní ještě leccos uslyšíte a se dovíte a ta cesta vám bude zcela objasněna. Nyní však rozvažujte o tom, co jste slyšeli a poté vám bude vše následující zcela zřejmé a jasné. Tím jste však nyní také opět prohlášeni za svobodné a úplně beztrestné, jen ať se vám nikdy opět nezachce obrátit se někdy proti nám, tu by se vám hůře dařilo nežli teď!“

6) Po těchto slovech se vrací Julius několika kroky k nám, totiž ke Mně a k Cyreniovi a táže se Mne, zda jednání a rozsudek je zcela v pořádku.

7) A JÁ pravím: „Je s tím spokojeno tvé srdce, to jest nejvnitřnější hlas lásky tvého srdce? Co praví tento hlas?“

8) Praví JULlUS: „V něm zavládá nad tím největší spokojenost a zároveň opravdová starost uvést tyto lidi na pravou cestu života!“

9) Pravím JÁ: „Nuže, je-li tomu tak, pak je již všechno správné a v nejlepším pořádku a s těmito lidmi se dá ještě dosáhnout toho nejlepšího účelu; ale bude ovšem muset na ně přijít ještě leckterá malá zkouška. Že je přijímáte do cizinecké legie je dobré; jen jim musíte poskytnout dostatečnou příležitost, aby mohli na poznané cestě spásy kráčet dále. Oněch pět s Mathaelem v čele však rozdělte náležitě mezi legii, prokážou vám všem dobré služby ve jménu Mém a v krátké době se ukážou dobré účinky jejich vnitřní moudrosti. V Galileji nesmí zatím zůstat; neboť zanedlouho chrám zvětří, že se od něj odklonilo asi 47 členů a dá na ně učinit Herodem honbu; nebudou-li však v Galileji aniž kde jinde nalezeni, pak se stihatelé vrátí opět s nepořízenou a oněch 47 budou považovat za nějak neštěstím postižené a ztracené a nebudou se budoucně o ně již starat. A tak, vy Římané, zůstanete v suchu a vámi také oněch 47 a všem bude bez nějaké lži z nouze pomoženo!“

10) Praví CYRENIUS: „V Tyru a Sidonu budou přece snad jisti? Tam je totiž jen velmi málo Židů.“

11) Pravím JÁ: „Ó, ano, tam jsou jistější nežli kdekoliv v Galileji, avšak jistější by byli ještě někde buď v Africe anebo v městě u „Pontus Euxinus“. („Černého moře.“)

12) Praví CYRENIUS: „Zcela dobře, já již pro ně najdu vhodné místo, kde jistě nebudou na ně Židé dorážet a kdyby se snad tito slídilové dostali také tam, nuže, pak máme také již prostředky, abychom jejich čich pro všechny vůně zcela otupili!“

13) Praví JULIUS: „Je mi velice líto zejména těchto pěti; neboť je opravdu přepodivné, v jaké hloubce moudrosti vězí a bylo by možno jimi mnohem rychleji dospět k pravému cíli života, nežli když je člověk ponechán sám sobě.“

14) Pravím JÁ: „Příteli, jediným průvodcem, cestou a cílem jsem jen Já! Kdopak dal oněm pěti to co mají? Hle, jedině Já! Mohu-li však z pěti zle posedlých zuřivců v nejkratší době vychovat mudrce mudrců, pak to budu také zajisté s to u tebe, jenž nejsi žádný zle posedlý zuřivec!

15) Vždyť jen Já Jediný jsem cesta, pravda a Život! Máš-li Mne k čemu ti má potom prospět ještě oněch pět? Ano, oni mají prokázat a prokáží lidstvu ještě mnohé dobré služby Mnou a jen ve jménu Mém; ale ty je nepotřebuješ; mimoto je v městečku Genezaretu Ebahl, Jara a dokonce Rafael! Kde je nyní na Zemi ještě místo, které by bylo v duchovním ohledu lépe opatřeno?

16) Neslyšel jsi otázku Suetalovu, jenž by rád věděl, jak a kým anebo čím se dostalo oněch pět tak rychle do nejhlubší moudrosti? Hle, ty to dobře víš, avšak pro ně, totiž pro oněch dvanáct, je to ještě záhadou, ale pro tebe jistě ne! Ty nyní víš, co oněch dvanáct ještě neví, jak potom můžeš oněch pět považovat již za téměř tak moudré jako Mne?“

17) Praví JULIUS poněkud zaraženě: „Pane, protože jsem byl poněkud hloupý, v tom je ten důvod; ale nyní je již vše opět v nejlepším pořádku a teprve nyní mám největší radost z Tvého nařízení týkajícího se těch 47 lidí a bude vše co nejpřesněji provedeno! Jen mi však musíš, ó, Pane, trochu té hlouposti již co nejmilostivěji prominout!“

18) Pravím JÁ: „Já ti nemohu nic promíjet; jsi-li však se sebou a v sobě samém opět v pořádku, pak je také u Mne vše v pořádku a jsou ti tedy všechny hříchy odpuštěny.

19) Nyní však jdi a zařiď podávání oněm dvanácti chleba, vína a soli, neboť také oni již po dva dny jedli sotva více nežli komár! Dosud je udržovala při síle jedině Má vůle; jelikož je tu však nyní příležitost, ať se také přirozeně posílí pokrmem a nápojem a tak se staň!“