16. O povýšení Ježíše.

1) (PÁN :) „Já však pravím vám, že nicméně bude vždy těžko zůstat pouze při nejčistší holé pravdě; neboť světský rozum, jenž přijde na různých místech také k velké bystrosti, nepozná, jak mohu být co do Ducha právě Ten, Který jsem dal kdysi na Sinaji za blesku a hromu Mojžíšovi zákony a diktoval mu pět knih a Který Svou moudrostí, mocí a silou udržuje a ovládá celou nekonečnost! Ba dokonce také někteří z vás, kteří jste přece úplnými svědky všeho toho co se děje zde a také co se událo na jiném místě, ještě zcela nepřistupují na to, že Já jsem úplně jedno s Otcem v nebi. Co tomu teprve řeknou velcí mudrci světa, až se toto svědectví dostane z tisícerých úst k jejich uším? !

2) Proto to také bude zvěstováno jen prostým a ne moudrým světa; neboť co je před světem velké, je před Bohem ošklivostí!

3) Jednoduchý prostý člověk, který je ještě snad čistého srdce, má zřejmě také volnější duši a v duši volnějšího ducha a proto brzy a snadno chápe co je ducha; ale světský mudrc, jehož duše je zabedněna samými hmotnými poměry a o nějakém božském duchu v ní nemá již vůbec ani tušení, ovšem nepojme a nepochopí, co vy většinou již nyní snadno chápete a v pravé hloubce dosti pojímáte. Ale nicméně také vy nyní mnohé věci ještě nechápete; ale po Mém povýšení to pochopíte úplně!“

4) Zde se táže ihned CYRENIUS: „Jaképak to povýšení míníš? Budeš snad povýšen a korunován na Zemi za Krále všech králů?“

5) Pravím JA: „Zajisté, avšak za žádného krále světa a také žádnou zlatou korunou! Cožpak bych neměl moc vzíti Si království Země, které by sahalo ještě daleko přes všechny končiny této Země.? Kdo by Mi v tom mohl bránit?

6) Není jsoucnost všech věcí v rukou Mého Otce, jenž je ve Mně jako já v Něm a rovněž život všech lidí? Kolik dechů bys mohl učinit bez vůle Mého Ducha, Který jediný vše oživuje a udržuje?!

7) Co prospěla lidem za doby Noemovy všechna jejich moc a znamenité válečné umění?! Hle, Můj Duch seslal potopu na všechny krále a jejich národy a všichni byli pohřbeni!

8) Co prospělo mocnému faraónovi všechno jeho velké vojsko? Můj Duch nechal Izraelity suchou nohou projít Rudé moře a vojsko faraónovo je pronásledující utopit!

9) Kdybych tedy chtěl být králem této Země, jaká moc by Mi v tom mohla zabránit?

10) Avšak to budiž daleko ode Mne a ode všech, kteří chtějí být vpravdě Mými následovníky; Mne očekává zcela jiné povýšení a korunování, o kterém se dovíš podrobněji teprve tehdy, až se uskuteční. Několik pokynů jsem ti však beztoho již dal hned na počátku tohoto našeho sezení; vzpomeneš-li si na ně, budeš si moci sám od sebe domyslet to další!“

11) Praví CYRENIUS: „Ale Pane, já vím nyní zcela jistě Kdo a Co jsi a co vše zmůžeš, - a proto stále ještě náležitě nechápu, proč jak známo při vší Své všemohoucnosti nicméně prcháš jak před úklady Herodesovými, tak i chrámovými!“

12) Pravím JÁ: „Příteli, tuto otázku jsi si mohl nyní zcela dobře ušetřit! Předně proto, že jsem ti ji už v Nazaretu více než dostatečně objasnil a za druhé měl bys už konečně ze všech Mých řečí vyrozumět, že jsem nepřišel do tohoto světa proto, abych učinil mrtvé ještě mrtvějšími nežli už beztoho jsou, nýbrž abych je všude jen znovu opět oživil; proto Já nebudu nad nikým konat soud. Neboť nyní jsem tu, abych vzal veškeren soud, který byl ustanoven nad touto Zemí na Sebe a tímto soudem, který jsem vzal na Sebe mají dojít všichni lidé úplného vykoupení od věčné smrti.

13) Nejsem tu nyní tedy k tomu, abych do toho bil, nýbrž jen proto, abych léčil všechny možné rány na lidstvu postiženém tisícerými zly a ne abych mu dával rány ještě hlubší a horší.

14) Copak ty myslíš, že Já snad prchám z bázně před Svými pronásledovateli? Ó, kdyby to byla tvá víra, pak bys byl na velikém a hrubém omylu! Pohleď na těch několik nejtěžších zločinců! Věru, podle zákona Mojžíšova a podle zákona vašeho si zasloužili stonásobnou smrt; a Já nicméně nyní nedopustím, aby byli usmrceni, nýbrž také jim se má dostat milosti nebes. Využijí-li této milosti, budou také oni mít podíl na Mém Království; padnou-li však časem opět, budou si muset sami sobě přičíst, jestliže je kletba a přísnost zákona usmrtí! Neboť hle, zákon trvá vždycky, milost však jen čas od času přichází na pomoc stísněnému; jestliže však člověk milost nerespektuje, musí si potom opět dát líbit zákon.“